Schopnost díla přežít se pozná za desítky let, říká autor opery Broučci

Pro jak staré děti je opera Broučci?
Jde o rodinnou operu. Pro velmi malé děti to ale opravdu není. Na premiéře jsem měl své tři malé vnuky a podle jejich reakce odhaduji, že to je pro děti řekněme od osmi let. Ale těžko říci – když žijete uvnitř organismu, tedy uvnitř díla, které tvoříte, v tu chvíli nemáte potřebný nadhled a odstup a pak je těžké se podívat na celek zvenku. Před vznikem opery jsme s Tomášem Pilařem a Tomášem Jarkovským probírali všechny aspekty a varianty a na podobě díla jsme se shodli. Když jsem téma promýšlel, rozhodl jsem se akcentovat linii lásky, víry a smrti, ty jsou tam nejdůležitější. Kromě toho tam je ale řada komických i dramatických situací, dvě svatby, lidové rituály... Tomu odpovídá i hudební ztvárnění,“ vypráví skladatel a pedagog.

Broučci ho původně nelákali Nechtěl dělat operu pro děti, veledílo evangelického faráře Karafiáta ho příliš nelákalo, Broučci s jejich poslušností a disciplínou byli pro něj „jakoby z jiného světa“. Přesto stejnojmenná opera rychnovského rodáka Jana Jiráska slaví úspěchy, při uvedení v pražském Stavovském divadle i ve světové premiéře v plzeňském J. K. Tyla měla ovace vstoje, recenzenti chrlí superlativy. Broučci jsou první operou, kterou východočeský skladatel světového věhlasu viděl na jevišti.

Říkáte, že jste s Broučky nevyrůstal, že vám byla cizí jejich poslušnost a řád? To se léty změnilo?
Motiv poslušnosti mě na Broučcích nikdy nepřitahoval. Mnohem bližší mi byl jejich existenciální rozměr, takové to tajemno, kterým jsou prosáklí. Na příběhu broučků se mi líbilo i to, že filozofické a duchovní otázky byly přirozenou částí jejich jinak celkem obyčejných životů.

Je lepší pohlížet na to nezatížený tím, že by šlo o milovanou látku?
Já jsem Broučky moc zatížený nebyl, něco se mi na nich vždy líbilo a zároveň mě něco jiného odrazovalo. Víc mě lákal můj vlastní výklad tohoto námětu.

Dvě recenze vás velmi chválí, jaký vy máte sám pocit coby autor?
Já mám ze spolupráce velmi dobré pocity. Určitě chci zmínit autora libreta Tomáše Jarkovského a režiséra Tomáše Pilaře. Celý tvůrčí tým měl mimořádně kreativní vzájemnou rezonanci, a kromě dvou výše zmíněných kolegů nesmím zapomenout na scénografa Petra Vítka, kostýmní výtvarnici Danu Haklovou, choreografa Martina Šintáka, dirigenty Jiřího Štrunce a Jiřího Petrdlíka, sólisty, orchestr, sbory, skvělé dětské účinkující. Faktem je, že spolupráce se souborem plzeňské opery byla, alespoň z mého pohledu, naprosto skvělá.

Trpíte v lóži?
Při premiéře trpím poměrně dost, další a další reprízou, na které se chodím dívat, jsem klidnější. Pro mě jako pro autora je stresující to, že dění na jevišti nemohu v reálném čase ovlivnit.

10 fotografií

Chodíte se rád děkovat?
Ano, ale neberu to jako „sbírání smetany.“ Z mého pohledu jde hlavně o poděkování kolegům, kteří v právě dokončeném představení účinkovali.

Co si myslíte o stále častějších ovacích vstoje?
Vím, že je to částí veřejnosti považováno za nevkus. Mě osobně to ale těší, včetně volání „bravo“, pokud k němu dojde. Umím si živě představit, že publikum volá něco jiného, popřípadě místo ovací odchází nebo – v tom ještě horším případě – hází na pódium shnilá rajčata nebo cibuli.

Říkáte, že jste nechtěl dětskou operu, ale předlohou byla knížka pro malé plná modlitbiček...
Broučci jsou opera pro celou rodinu. Modlitbičky jsou vlastně takovými malými dveřmi do velkého duchovního světa. My dospělí máme tendenci děti podceňovat, ale jak na debatě s tvůrci po provedení v pražském Stavovském divadle řekla paní doktorka z dětské onkologie, děti se zabývají existenciálními otázkami mnohem víc, než si dokážeme představit.

Máte rád klasické opery. Proč?
Klasické opery jsou pilíře předcházejících kulturních epoch, pro mě je velmi zajímavé zamýšlet se nad tím, proč to či ono dílo prošlo sítem času, přežilo a obstálo.

Je šance, že se k nim ty soudobé přidají a vydrží věky jako díla Verdiho či Mozarta?
V tomto ohledu jsem velmi opatrný, protože trvalost díla, tedy jeho schopnost přežít, se většinou pozná až desítky let po jeho vzniku.

Změnilo se dnes něco ve vnímání opery?
Z mého pohledu zažívá opera celosvětový boom. Moc by mě těšilo, kdyby si soudobá opera nacházela co nejkratší cestu k soudobému posluchači.

Co vás nyní čeká za úkol?
Před několika dny jsem dokončil skladbu Agnus Dei, která bude soutěžní skladbou sborů Bonifantes a Královéhradeckého mužského sboru s dirigentem Janem Míškem na Světových sborových hrách v Belgii. V současné době pracuji na hudbě k filmu Juraje Jakubiska Perinbaba 2. Pak mě čeká hudba k divadelní inscenaci „Pochyby,“ kterou pro pardubické divadlo připravuje režisér Pavel Krejčí. No a v neposlední řadě píšu hudbu k několika americkým televizním seriálům. To vše mě velmi těší a jsem za to vděčný.