Vydáni pandemii napospas. Česká psycholožka popisuje, jak koronavirus vnímají uprchlíci na Lesbu
Poslední měsíce strávila Kateřina Šrahůlková v uprchlickém táboře Moria u tureckých břehů. Původně sem šla pomáhat dětem a jejich rodinám zmírnit traumata z války. Ty jen tak snadno nezmizí, a teď se k nim přidaly i obavy z pandemie.
Moria není místo, kde byste se chtěli ocitnout v časech, kdy celý svět mluví o dodržování vzdálenosti mezi lidmi a přísné hygieně. V uprchlickém táboře na řeckém ostrově Lesbos původně navrženém pro tři tisíce lidí se jich dnes tísní dvacet tisíc.
„Možnosti, jak se chránit, jsou naprosto minimální. Na některých místech je jeden kohoutek s vodou i pro 1300 lidí. Ve stanech se tísní mnoho lidí a vzájemný odstup není možný. O možnosti karantény ani nemluvě,“ vysvětluje Kateřina Šrahůlková.
Dětská psycholožka původem z Moravy do tábora přijela počátkem roku v rámci mise Lékařů bez hranic. Její úlohou zde bylo pomoci dětem alespoň trochu zvládnout traumata z prožitého a hledět do budoucnosti. K tomu všemu se v uplynulých týdnech přidaly i obavy z koronaviru.
Turci opět zkoušeli poslat migranty do EU, tentokrát po moři
Na to, že i jeden nakažený může v přeplněném prostoru tábora způsobit katastrofu, upozorňují humanitární organizace už dlouho. Pracovníci se v omezených podmínkách snaží obyvatelům alespoň poskytovat informace a kontrolovat všechny příchozí.
Pandemie koronaviru přitom neohrožuje pouze fyzické zdraví obyvatel tábora. „Mají pocit, že jsou nemoci vydáni zcela napospas. Děti situaci vnímají
