Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Kdo se nerozsype, neposune se dál, myslí si šperkařka Janja Prokić

Šperkařka Jana Prokić. foto: Michaela Karásková

Rozhovor
PRAHA - Šperkařka Janja Prokić se narodila v srbském Bělehradě, od devíti let žije v Praze. Studovala AVU v ateliéru malíře Vladimíra Skrepla, VŠUP u sochaře Kurta Gebauera a diplomovala v ateliéru K.O.V. designérky Evy Eisler. Získala titul Designér šperku roku 2014 za kolekci Hidden Place a roku 2018 za kolekci HOMA. Současné dny tráví na chalupě v Lužických horách, kde připravuje novou kolekci šperků inspirovanou Inuity a jejich přístupem k životu a přírodě.
  18:00

LN: Co pro vás současná karanténa jako pro šperkařku znamená?
Současná situace mi život ovlivnila hlavně finančně. Karanténa je pro můj obor obrovská rána, protože šperky jsou bonus, který si můžeme dopřát jen ve výjimečných chvílích. Módu a doplňky k ní totiž člověk odsune v těžší životní situaci na vedlejší kolej jako první, navíc se teď šperky pletou pod roušky. Tudíž má současná pandemie i designově nepraktický moment. Zazimovali a zavřeli jsme pražský ateliér, prodej jsme přesunuli do e-shopu a čekáme, co bude dál a jak se situace vyvine.

Šperkařka Jana Prokić.
Šperkařka Jana Prokić.

LN: Musela jste kvůli karanténě zrušit nějaké projekty?
Zrušila se mezinárodní výstava současného šperku Schmuck v Mnichově, což je už několik desítek let prestižní přehlídka, na kterou je velmi těžké se dostat. Co se týče designu, odvolán byl například veletrh Salone del Mobile.Milano a jsem také zvědavá, jak to bude na podzim s Mercedes-Benz Prague Fashion Week a Designblokem. A to i proto, že spousta českých designérů teď bude mít několikaměsíční výpadek příjmů a je otázka, jestli si účast na Designbloku budou moci dovolit.

LN: Dosáhnete jako šperkařka na nějaké státní podpory, které se v poslední době vyhlašují?
Popravdě zatím nevím. Jsem sice osoba samostatně výdělečné činná, takže OSVČ, ale netuším, zda se na mě vztahují nastavené parametry. Od státu je to jen malá a symbolická pomoc, ale alespoň nějaká. Když ji ale srovnám s Berlínem nebo Londýnem, mám pocit, že si tady z nás někdo dělá legraci.

LN: Proč?
Situaci sleduju online na sociálních sítích přes místní umělce a designéry, a ať si vezmete Německo, nebo Británii, k pomoci lidem se tam postavili velmi konkrétně a za kratší dobu než u nás. Ví se přesně, kdo na podporu má nárok a kdo ne, je snazší na ni dosáhnout.

LN: Karanténu trávíte na chalupě v Lužických horách. Jak vypadá běžný den šperkařky mimo civilizaci?
Vypadá tak, že vstávám velmi pozdě, až se stydím říct kdy. Tak dobře, v devět nebo až v půl desáté. Pak si uvařím kafe, otevřu dveře od chalupy a jdu si ho vypít ven na louku. Tam sedím a dívám se do údolí, zatímco moje fenka Eliška běhá někde okolo. Pak si zavolám s holkami z mého studia, hlavně s jeho manažerkou Valentýnou, zkontroluju e-maily. Co se týče samotného tvoření, nejlépe se mi pracuje odpoledne, večer a v noci, protože se přes den nejsem schopná moc soustředit. Také každý den půl hodiny cvičím, protože v Praze jsem byla zvyklá často chodit, pak vařím, jím, chodím do lesa a starám se o psa. Začala jsem také hodně péct, mojí specialitou jsou různé bábovky.

LN: Chystáte teď nějakou novou kolekci, která se inspiruje současnou karanténou?
Je to bizarní, ale ano, protože právě chystám kolekci, kterou nosím v hlavě už asi tři roky. Hlavní inspirací jsou Inuité, Eskymáci, a jejich přístup k životu. Často žijí v izolaci v krajině uprostřed ničeho, jsou ve spojení s přírodou a jejími božstvy, ale zároveň nemají žádné extra velké materiální zázemí. Zajímá mě jejich život v ne úplně pohostinných podmínkách. Inuité často sbírají různé zbytky kostí, které pak přepracovávají na rituální předměty a sošky připomínající zvířata. Takže jsem i já začala před rokem okolo chalupy sbírat nejrůznější klacíky, které mi připomínají jejich amulety a jsou mi příjemné na omak i pocitově.

LN: Z čeho se bude kolekce skládat?
Z nejrůznějších lesních pozůstatků. Už jsem ji měla v mysli ucelenou předtím, než se koronavirus objevil, ale současná situace mi krásně nahrává. Kolekce by měla být o prolamování ledu, protože teprve ve chvíli, kdy jej člověk prolomí, dostane se k tomu živému, co je pod ním. Hlavním motivem bude lidská lebka jako symbol ukončení určitého cyklu, ne smrti jako takové. Takže chystám spoustu lebeček, které budou různě chrastit, bude to – ve velkých uvozovkách – hodně korálkové.

LN: Bude se v kolekci skrývat i nějaké poselství?
Pokud si nedovolíte se rozsypat, nikdy se nemůžete složit dohromady do něčeho pevného a stabilního a posunout se někam dál. Proto to prolamování ledu. Zajímá mě zlomení vnější skořápky a síla momentu bodu zlomu. I my jsme teď v určitém bodu zlomu a zároveň zavření sami se sebou, s čímž má hodně lidí problémy. Z toho pak mohou vznikat různé strachy a úzkosti a mně přijde důležité o nich hovořit.

LN: A co název?
Ten je ještě ve stadiu zrodu. Ale představuju si, že to bude něco v souvislosti s ledem nebo nějaké jméno z inuitské mytologie, i když ta bývá dost brutální.

LN: Vaše šperky často připomínají různé talismany a amulety. Nosíte u sebe i vy něco na zahnání zlých duchů a odehnání nemoci?
Osobně se nákazy nebojím, protože mám pocit, že je moje imunita dostatečně silná na to, aby koronavirus zvládla. A ani v mém okolí naštěstí nikdo nepatří mezi ohroženou skupinu obyvatel. Spíš mi vadí, že musím nosit roušku, což samozřejmě dělám a všechna nařízení respektuju. Pro klid duše a posílení psychiky, což je otázka, kterou se teď nejvíce zabývám, sbírám různé kameny a dělám si rituály. Mám tu třeba oblíbený potůček, do kterého si chodím omývat ruce, a vždycky se snažím všechny stresy, které se ve mě naplavily, rozpustit ve vodě a poprosit přírodu, aby mě očistila. Vím, že to může znít zvláštně, ale opravdu to pomáhá. Pak vlastním očistný kamínek záhnědu a momentálně také ráda nosím své hvězdy (šperky z kolekce Sadalsuud – pozn. red.), protože bych byla ráda, aby mi něco shůry udalo směr, kterým se mám dále vydat.

LN: Pocházíte ze Srbska. Jste v kontaktu se svými příbuznými? Jaká tam panuje situace?
Tamní dění samozřejmě sleduju, protože má oproti Česku „mega psycho“ vývoj. I když je tam daleko méně nakažených, nařízení vlády jsou brutální a nesmyslná. Nechci zabředávat do politických témat, ale srbský prezident Aleksandr Vučić je... To se ani nedá říct slušně. Ze Srbska udělal jedno velké domácí vězení, všechny obyvatele pozavíral v jejich domovech. Ta opatření jsou fakt šílená. Nic nefunguje, všechno je zavřené a do toho zavedl pravidla, že mezi třetí odpoledne a pátou ráno se nesmí chodit ven, o víkendu zavřel celou zemi úplně s výjimkou lidí, kteří potřebují vyvenčit psy. A i to mohou dělat v nějakou nesmyslnou hodinu – třeba mezi jednou a druhou ráno. Důchodci smějí chodit nakupovat jenom v neděli mezi čtvrtou a šestou ráno, jinak nesmí ven. Na druhou stranu mi přijde, že rodiny v bývalé Jugoslávii fungují daleko lépe než v České republice, ale tady jsem byla zase příjemně překvapená českou dobročinností a tím, jak si tu lidé vzájemně pomáhají. To je opravdu hezké, to jsem nečekala.

LN: Je možné si vzít ze současné situace nějaké ponaučení?
Určitě, doufám, že až pandemie pomine, budeme ke svým životům přistupovat s větší pokorou a uvědomíme si i zbytečný nadbytek, který v současné civilizaci lidé mají.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...