Je chodící zásobárnou úžasných historek, mnohé zůstaly veřejnosti dodnes utajeny. Brian Burke je kronikou hokejového zákulisí NHL. Třicet let pracoval ve vedení ligových klubů. Poslední rok zůstal poprvé 64letý sympaťák bez fochu. A tak má čas vzpomínat. Třeba na draft 2012 a tehdejší jedničku Naila Jakupova. „Dělal jsem tisíce pohovorů, ale ten s ním byl ze všech nejhorší,“ pálí ostrými.
Jako hráč to dotáhl jen do AHL a ve 23 letech svou kariéru ukončil. O deset let později se pak Brian Burke stal šéfem hráčských operací ve Vancouveru, později povýšil na generálního manažera Canucks. Na stejných pozicích pracoval také pro Anaheim, Toronto a Calgary. Kromě toho vlastnil i několik klubů v kanadské juniorské WHL.
Je mužem, který hokejovou veřejnost v Kanadě rozděluje. Jedni ho milují, druzí ho v lásce zrovna nemají. Když ale Burke začne vyprávět své historky z třicetileté kariéry bafuňaření na nejvyšším levelu, všichni zbystří. Nedávno promluvil v podcastu Spittin’ Chiclets. A stálo to za to.
Došlo například na téma rezervních gólmanů v NHL a poslední případ rolbaře Davida Ayrese, který ve 42 letech pomohl Carolině vychytat při své premiéře slavné Toronto. „Je to bizarní. Řekněte mi, jak je možné, že můžou mít jako záložního gólmana dvaačtyřicetiletého chlapa?“ ptal se Burke. „Toronto si myslelo, že to bude snadné. Když jim ale ten chlapík chytil prvních pět střel, znervózněli. Navíc Carolina v tom zápase předvedla jeden z nejlepších defenzivních výkonů, jaký jsem za svůj život viděl,“ vysekl Hurricanes pochvalu.
Zlatým hřebem téměř dvouhodinového povídání byly příhody z pozadí draftu. Jako generální manažer byl známý tím, že se nebál zariskovat. Často dal na svůj instinkt, který jen zřídkakdy zklamal. Speciální zastavení patřilo draftu v roce 2012. Burke tehdy šéfoval věhlasnému Torontu, z celkového pátého místa ukázal na obránce Morgana Riellyho. Šel do rizika. Dnes je jasné, že tenhle bek předčil všechny hráče, kteří byli vybráni před ním.
„Byl zraněný, za celý rok odehrál jen osmnáct utkání. Já jsem ale věděl, co umí. Když se vrátil, na každý zápas jsem poslal minimálně čtyři skauty, kteří mi pak nezávisle na sobě dávali reporty o jeho hře. Každé jedno jeho střídání jsem na videu viděl dvakrát. Přesvědčil nás. Byl pro nás jednička. Měli jsme pátý pick, modlil jsem se, ať nám ho někdo nesebere. I kdybychom měli první volbu, brali bychom jeho. Co můžu říct na milion procent, je to, že bychom nikdy nevzali Naila Jakupova,“ začal Burke pálit ostrými do Rusa.
Jakupov se stal jedničkou draftu, ukázal na něj Edmonton. „Za život jsem měl stovky, možná tisíce pohovorů s mladými hráči. Interview s Jakupovem bylo ale ze všech absolutně nejhorší. Příšerné. Vzdoroval, byl nepříjemný a mrzutý. Jeden z našich skautů John Lilley se s ním málem dostal do rvačky. Neukázal žádný respekt,“ nepáral se s vyprávěním Burke.
Ruský útočník strávil v Oilers čtyři roky. Pak to ještě zkoušel v St. Louis a Coloradu, ale nakonec odešel do KHL, kde podepsal Petrohradu. Má pověst jedné z nejhorších draftových jedniček v historii NHL. O tom, proč ho Edmonton vybral, se vypráví mnoho zkazek. Jedna z nich je například taková, že syn majitele Oilers si s Jakupovem několikrát zahrál videohry a poté přesvědčil otce, aby klub Rusa vzal.
Na paškál si Burke vzal i Rakušana s českými kořeny. „Jeden z nejnamyšlenějších byl Thomas Vanek. Měli jsme tehdy s Vancouverem volbu někdy kolem dvacátého místa. On přišel a naštvaně se zeptal, proč ho otravujeme, že až na nás přijde řada, on už stejně dávno nebude volný. Tak jsem na něj trochu zvýšil hlas a řekl jsem mu, co v hokejovém zákulisí dovedu, čímž jsem si jeho pozornost docela získal,“ zasmál se s tím, že později se z nich stali přátelé.
Pak měl říct opak, tedy předdraftový rozhovor, který ho nejvíc nadchnul. „Gabriel Landeskog,“ vypálil okamžitě jméno kapitána Colorada. „Byl úžasný. Jeho vyjadřovací schopnosti, intelekt a vidění hokeje jsou skvělé. Jednou z něj bude generální manažer v NHL,“ dodal ostřílený bělovlasý bard.
