V současné době se živě diskutuje o potravinové soběstačnosti, kterou jsme ztratili nejen ve vepřovém, ale i v bramborách. Dá se to nějak zvrátit?
Určitě. Evropské a samozřejmě i české zemědělství má systém podpor zemědělství. Základním dokumentem pro tento systém je takzvaná Společná zemědělská politika, která je rozpracována v různých nařízeních Evropské komise, Rady a Evropského parlamentu. V končícím plánovacím období, ale i v tom novém, je specifikována řada různých podpor pro naše zemědělce. Pro pěstitele brambor jsou a budou nejdůležitější podpory investic do skladů brambor a strojů na jejich pěstování, a také takzvaná dobrovolná podpora vázaná na produkci, také nazývaná přímá platba na hektar.
V platném znění Strategie Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030 se počítá v postupných krocích dosažení národní soběstačnosti v bramborách. Ministerstvo již v minulosti udělalo řadu systémových kroků k dosažení tohoto cíle. Brambory byly zařazeny mezi citlivé komodity a pěstitelé brambor byli preferováni při získávání investičních podpor a také poskytováním přímých plateb na osázené hektary brambor. Uvedená opatření zastavila prudký pokles osázených ploch. Ke zvýšení ploch na cílovou hodnotu došlo však jen u brambor určených na výrobu škrobu. Specifickou výhodou tohoto užitkového směru pěstování brambor jsou kromě správně nastavené výše přímé platby na hektar i dlouhodobě stabilní nákupní podmínky škrobáren.
U konzumních brambor byl sice v posledních několika letech zastaven rychlý pokles osázených ploch, ale v žádném případě nelze mluvit o otočení trendu směrem ke zvyšování ploch těchto brambor a tím i domácí produkce. Hlavním důvodem bylo a je především nízká přímá platba vyplácená na hektar. Zdá se, že pro relativně rychlé zajištění soběstačnosti v konzumních bramborách je nezbytností navýšení přímých plateb na hektar na úroveň nejméně 10 procent pěstitelských nákladů. Pak by v rámci našeho zemědělství mělo být pěstování brambor konkurenceschopné s pěstováním méně nákladnějších a méně rizikovějších plodin, mezi které patří obilí, kukuřice a řepka.
Psali jsme:
V souvislosti s tím je to otázka ceny, a to nejen u brambor, ale také veškeré zeleniny a ovoce. Navíc se v zahraničí kvůli výpadkům pracovních sil nebude asi příliš sklízet…
Samozřejmě je důležité říci, že akceptovatelná a stabilní tuzemská farmářská cena brambor, ale i ovoce a zeleniny, je vždy mnohem lepší než jakákoliv dotace. Nyní končící bramborářská sezona nebyla pro pěstitele úplným cenovým propadákem. Je nutné poznamenat, že i tak maloobchodní ceny byly dva až pětkrát vyšší než jsou ceny, za které je prodávají pěstitelé. Stále větším problémem našich pěstitelů je častěji se opakující dovoz přebytkových brambor. Jedná se o brambory, které se zemědělcům v Evropě urodily nad jejich očekávání a v zemi původu nemají žádné uplatnění. Tyto brambory jsou k nám každý druhý či třetí rok dováženy za nižší ceny, než jsou pěstitelské náklady u nás i v zahraničí. Ve finále vedou ke snížení farmářských cen našich pěstitelů a tím k vytvoření ztráty z jejich pěstování. Uvedené patří mezi hlavní příčiny nezvyšování domácí produkce brambor.
Loajalita maloobchodu a občanů k domácí produkci brambor není tak historicky zakořeněná, jako u většiny zemí Evropy. Nižší cena prostě více přiláká českého zákazníka a tím i vlastníka maloobchodů s velkou jistotou. Uvedenému se dá zabránit jen systematickou propagací domácí produkce ovoce, zeleniny i brambor. Pro tuto propagaci máme i dostatek argumentů pro naše občany. Například nejen pro brambory naši pěstitelé používají až násobně méně chemických přípravků na ochranu rostlin a umělých hnojiv na hektar. Pro tuto argumentaci také Český bramborářský svaz společně s Ministerstvem zemědělství připravují systémy garantující domácí kvalitu brambor. Především jde o takzvaný režim jakosti Q CZ a integrovanou produkci konzumních brambor. Oba systémy se budou vzájemně doplňovat a garantovat spotřebitelům nejen kvalitu a potravinářskou bezpečnost brambor, ale i ochranu životního prostředí. Jde především o dobrovolné a kontrolovatelné snížení používání přípravků na ochranu rostlin a umělých hnojiv.
Výpadek pracovních sil v zahraničí, ale i zahraničních pracovníků u nás, určitě postihne pěstitele většiny druhů ovoce a zeleniny, a také raných brambor.
Psali jsme:
Byli jsme bramborářskou velmocí. Dnes sice šlechtíme brambory i pro evropské země, také třeba pro Egypt, odkud pak tyto brambory zas dovážíme. Není to určité globalistické šílenství?
Určitě máte pravdu. Některé potraviny, kam patří také brambory, které si umíme vypěstovat nebo vyrobit doma, bychom neměli dovážet. Brambory dovážené z Egypta mají nejen výraznou uhlíkovou stopu z důvodu dopravní vzdálenosti, ale i obtížně konkurují domácí produkci z hlediska chuti. Jejich jediná výhoda je, že jsou na našem trhu výrazně dříve než naše rané brambory. Egyptské brambory se přestanou ve větším množství k nám dovážet jen tehdy, pokud je naši občané přestanou kupovat, a počkají si na naše rané brambory. Podobné je to i s dovozem loňských brambor v průběhu května a června ze západní Evropy, které vypadají vzhledově velmi dobře. Chuťově však už za moc nestojí. Určitě se nedají srovnávat s chutí našich raných brambor, které obvykle již začátkem června přicházejí do prodeje.
Dalším limitujícím faktorem u nás je – a bohužel i bude – sucho. Jak to vidíte vy?
Asi většina čtenářů ví, že bramborám zásadně nesvědčí horké a suché počasí. Také jejich kvalita trpí extrémními výkyvy v počasí. Toto však jako lidé z krátkodobého hlediska neumíme ovlivnit. Co můžeme udělat, je snad postupné zvýšení zavlažovaných ploch brambor. Měli bychom se zaměřit na budování závlah nejen v ranobramborářských oblastech, ale i ve středních polohách. Jde hlavně o zlepšení stability výnosů a kvality produkce. Pod závlahou bychom měli mít asi 50 procent naší produkce brambor. Naplnění tohoto cíle je však na desítky let.
Hodně se mluví o skupování potravin – a nejen u nás. Je sice přece normální si dělat zásoby, ale jsou jistě nějaké hranice...
Osobně se domnívám, že ne. Desítky let jsem v rámci své profese velmi dobře poznal naše zemědělství a potravinářství. Oba tyto obory jsou dobře zorganizované a efektivní. V drtivé většině produkujeme bezpečné a chutné potraviny. Je nutné jen číst složení jednotlivých potravin uvedené na etiketách, abychom jedli, nejen naše, ale ty skutečné potraviny, ne jejich náhražky. Největší problémem je, že v řadě tradičních zemědělských a potravinářských výrobků nejsme soběstační. Soběstačnost v bramborách je u nás v posledních letech málo přes 70 procent. Pokud započítáme polotovary a výrobky z brambor, tak naše soběstačnost ještě výrazně nižší.
Vrátí se, podle vás, alespoň zčásti pěstování ovoce, zeleniny i brambor na zahrádkách, nebo na to budeme jen nostalgicky vzpomínat?
V posledních letech pěstování brambor v malém a na zahrádkách stagnuje. Podle šetření ČSÚ se tato produkce realizuje na cca 6000 ha, což je necelá třetina osázených ploch konzumními bramborami. Nelze předpokládat navýšení těchto ploch. Už jsme si příliš zvykli a bereme za standard perfektní trávník a místo k posezení na našich zahradách, namísto brambor. Podobná situace je i u ovoce a zeleniny.
Vidíte pozitivně vládní podporu ekonomiky a především zemědělství v této koronavirové době? Nezdá se vám, že zemědělci na rozdíl od průmyslu příliš slyšet nejsou? Sice je jich méně, ale živí národ...
Ano, zemědělci nejsou moc v této době slyšet. Ale je třeba si uvědomit, že v zemědělství jsou v plném proudu jarní práce. Každá chyba nebo pozdní vykonání některé činnosti příroda vždy tvrdě potrestá. Snad si nyní všichni uvědomí, že zemědělství nás nejen živí, ale že je nutné udělat něco pro plnou soběstačnost ve výrobě základních potravin, a nejen ve výrobě ochranných zdravotních pomůcek a dalších věcí, které jsou opravdu nutné k lidskému žití.
Někteří ministři i poslanci by rádi poslali do zemědělství na brigádu nezaměstnané nebo studenty. Co tomuto návrhu říkáte, mají farmáři a družstva vůbec kapacity na ubytování a podobně?
V zásadě jsem pro. Dnes většina dětí z měst vůbec neví nic o zemědělství. Měli by si sezónní práci zkusit. Nemělo by se však zapomenout, že brigáda na týden či dva nic neřeší. Každý pracovník musí dnes projít určitým zapracováním, než bude schopen dosáhnout požadované kvality a produktivity určité práce. Takže brigády by měly být organizovány na období jednoho měsíce, nebo více. Co vše by bylo nutné zajistit pro studenty, to vědí dobře zemědělci, kteří sezónní pracovníky využívají, a ti toto také mají k dispozici. Tady bych problém nehledal. Větší problém vidím v malém zájmu rodičů a veřejnosti o tuto aktivitu.
Na závěr našeho rozhovoru bych vám chtěl říci, že je a bude vždy hodně na nás, co budeme jíst, a z které země. Ovoci a zelenině, mezi níž brambory botanicky patří, z domácí produkce bychom měli dát při nákupu vždy přednost. Kvalitou je domácí produkce srovnatelná. Jen tak podpoříme a zachováme domácí produkci ovoce, zeleniny a brambor pro sebe a naše děti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
