Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.

Vážná hudba

Hudba k soustředěnému poslechu, artificiální hudba, komponovaná hudba… Kličkování mezi podobně komplikovanými názvy má obvykle jediný účel: vyhnout se prokletému spojení „vážná hudba“. Dnes se pod tento zavádějící termín schová všechno, co znělo ve středověkých kostelích, při barokních slavnostech, buržoazních revolucích i v programech experimentálních koncertů, na kterých létaly po účinkujících boty. Brno si rádo připomíná pobyty Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta a Bedřicha Smetany, ačkoliv byly jen krátké. Připomíná si také celebritu hollywoodské filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda, který v Brně prožil dětství. Brno by mohlo vypadat jako město kratičkých zastávek nebýt Leoše Janáčka, který kdysi ve městě našel svůj domov a v posledních čtyřiceti letech se zařadil k nejhranějším skladatelům světa. Hudební život města ale sledoval bouřlivé politické změny 19. století a zachytil také obrovskou energii vzniku svobodného Československa v roce 1918 – jeho progresivní charakter už se od té doby nikdy úplně neztratil.

mozart_socha_u_redutySocha Mozarta od Kurta Gebauera na Zelném trhu. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Chrámy i tvrze brněnské hudby

Dominantami Brna jsou již stovky let katedrála svatého Petra a Pavla na kopci nad městem a chrám svatého Jakuba v samotném centru. Právě u těchto dvou farních kostelů působily také školy, v nichž se chlapci učili mimo jiné zpěvu – podle nejstarších doložených zpráv z roku 1292 se tak dělo od nepaměti. Důležitým hudebním centrem byla i dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, ačkoliv se tehdy nacházela za hradbami města. Založila ji Eliška Rejčka, která tehdy nemohla tušit, že se zde o mnoho let později začne věnovat hudbě největší brněnský hudební fenomén – Leoš Janáček.

velikonocni_festival_duchovni_hudbyPašijové meditace v podání Schola Gregoriana Pragensis byly součístí Velikonočního festi- valu duchovní hudby 2019. Foto: Filharmonie Brno

Chrámový liturgický zpěv má hodně daleko k tomu, co se dnes označuje za „hudební život“, a s návštěvou koncertu jako takového nemá společného vůbec nic. Přesto ale hudební dění v těchto dávných časech mnohdy předbíhalo společenský vývoj. V brněnských chrámech možná nebyly k vidění obrazy špičkových mistrů středověku a renesance, ale je vysoce pravděpodobné, že v nich zněla hudba nejlepších skladatelů – z období renesance o tom existují i důkazy. Účastníci bohoslužeb mohli v Brně slyšet renesanční polyfonie Josquina Despreze, ačkoliv o jménech interpretů jeho skladeb historické záznamy mlčí. Lze z nich ovšem vyčíst, že už tehdy existovaly intenzivní styky mezi Brnem a Vídní.

Jednoho z největších hudebníků té doby, Alessandra Striggia, přilákal do Brna habsburský císař Maxmilián II., který se zde účastnil zemského sněmu. Striggio se za Maxmiliánem vypravil, aby mu věnoval svoji čtyřicetihlasou mši. Jako člen Maxmiliánova doprovodu se v Brně ocitl i další velký skladatel renesance – Jacob Handl Gallus. Mnohá díla z chrámových archivů zazněla v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se v Brně koná každý rok.

Od barokních varhan po dvacáté století

Baroko nezměnilo nic na skutečnosti, že městskými hudebními centry zůstávaly kostely. Do Brna přicházeli jezuité, kteří si v roce 1743 nechali postavit už druhé varhany – ty sloužily až do roku 1944. Dnes znějí v jejich kostele na Jezuitské ulici nejmodernější „varhany pro Brno“, dokončené a slavnostně vysvěcené v roce 2014. Fungují nejen při liturgiích, ale také jako mistrovský koncertní nástroj.

U jezuitů ani v jiných kostelích se pochopitelně nekoncertovalo, ale z postupně vznikajících chrámových kapel se etablovaly zárodky orchestrů, které vystupovaly i při jiných příležitostech. Hudebníci od svatého Jakuba tak tvořili základ orchestru, který doprovázel vystoupení jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta v roce 1767. Jeho koncert připomíná socha Kurta Gebauera na Zelném trhu před budovou Reduty, kde malý Mozart účinkoval, a bez níž by další hudební život v Brně nebyl myslitelný.

Reduta byla nejen dějištěm prvních operních představení v Brně, ale byla i vhodným místem pro koncertní události. Mnohem později v ní sídlila brněnská opereta a komorní koncerty i opery se v ní hrají dodnes. Jen už si nelze představit, že by kapacita sálu byla dostatečná pro koncerty prvotřídních hudebníků dneška – množství publika i jeho potenciál od 18. století totiž mnohonásobně vzrostly.

Zatímco pro koncert Valerije Gergijeva s London Symphony Orchestra v roce 2013 nestačilo ani Janáčkovo divadlo s kapacitou přes tisíc míst, do mnohem menší Reduty se vešel dobročinný koncert Franze Liszta i vystoupení Clary Schumannové či Johannese Brahmse s houslistou Josephem Joachimem. Mnohem důležitější než jednotlivé návštěvy mimořádných hudebníků byl ale každodenní hudební život, který nabral obrovskou energii po roce 1860. Císař František Josef I. tehdy vydal takzvaný Říjnový diplom, který mimo jiné umožnil vznik a rozvoj spolků – dnes by se dal označit jako významný impuls pro vznik občanské společnosti.

Besedy, spolky a boje mezi národy

Brno bylo tehdy v německých rukou, ale český a německý živel si v prvních letech po vydání Říjnového diplomu ještě příliš nekonkurovaly a projevovalo se to i v hudbě. Vynikající klavíristka Agnes Tyrrell vystupovala na akcích nově založeného brněnského Musikvereinu i na českých besedách. Muselo uběhnout ještě několik dalších let, než se české a německé hudební společnosti začaly vůči sobě vymezovat, dělat si naschvály a dokonce trestat „své“ hudebníky za účast na akcích konkurence. Komorní hudba rozvíjela svou tradici ve smyčcovém kvartetu rodiny Nerudových, na kterou mnohem později navázalo Moravské kvarteto, Janáčkovo kvarteto a mnozí další.

varhany_u_jezuitu_brnoKoncertní varhany v kostele Nanebevze- tí Panny Marie. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Mimořádným činem, jehož dosah si v té chvíli jistě nikdo neuvědomoval, bylo založení Besedy brněnské v roce 1861. Jeden z nejdéle působících českých sborů tehdy založil skladatel Pavel Křížkovský – augustinián a učitel Leoše Janáčka, který vedení Besedy brněnské  v letech 1876–1884 převzal. Beseda brněnská fungovala nejen jako sbor, ale také jako organizační platforma pro pořádání symfonických koncertů. Janáček se jako její dirigent zasloužil o vysokou úroveň hudebního života, ale také o takřka kultovní uctívání Antonína Dvořáka. Janáčkovým dílem bylo i založení Varhanické školy v roce 1882, která se v roce 1919 přetransformovala na brněnskou konzervatoř.

krizkovsky_socha_brnoSochu Pavla Křížkovského naleznete pod Špilberkem. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Beseda brněnská často koncertovala ve společenském domě v dnešním parku Lužánky (tehdy zvaném po vídeňském vzoru Augarten), ale od roku 1873 se s mnoha jinými spolky mohla přestěhovat do Besedního domu. Novorenesanční budovu vytvořil architekt Theophil von Hansen, stejně jako později vídeňský Musikverein. Tehdy už ale návštěva koncertu znamenala i proklamaci příslušnosti k českému živlu. Samotný vznik Besedního domu se stal také důležitým impulsem pro vznik Německého domu jako konkurenční instituce.

Besední dům se stal centrem českého hudebního i společenského života. Na schodech Besedního domu byl smrtelně raněn dělník František Pavlík při násilném potlačování demonstrací za českou univerzitu v Brně – událost připomíná Janáčkova klavírní skladba I. X. 1905 s podtitulem Z ulice. Z balkonu Besedního domu byl v říjnu 1918 vyhlášen vznik samostatného Československa.

Brno moderní, válečné, komunistické... a koncertující

Brno se začalo prudce rozvíjet a měnilo se na město funkcionalismu. Přišel sem dirigent František Neumann, který působil  především v opeře, ale uváděl také symfonické koncerty a založil abonentní cyklus. Na něj navázal Brněnský rozhlasový orchestr, který založil a vedl Janáčkův žák Břetislav Bakala. Jeho zásluhou brněnské publikum vědělo, jak vypadá špičková interpretace klasiků i současných moravských skladatelů. V důsledném uvádění domácích autorů Bakala neustal ani za druhé světové války.

Ta se stala osudnou skladateli Pavlu Haasovi – byl to jeden z největších talentů, který se kdy v Brně narodil, ale na rozdíl od slavnějšího bratra Huga se mu nepodařilo emigrovat před německou okupací a byl zavražděn v Osvětimi. Na začátku války zemřela ve Francii i talentovaná skladatelka Vítězslava Kaprálová. A dávno před nimi zmizel z Brna i z Evropy další brněnský rodák, Erich Wolfgang Korngold, který to dotáhl až na prominentního skladatele hudby k hollywoodským filmům – dva z nich získaly za hudbu Oscara.

Deset let po skončení druhé světové války se rozhlasový orchestr spolu se Symfonickým orchestrem kraje Brněnského stal  základem pro vznik dnešní Filharmonie Brno, jejíž první koncert se konal 1. ledna 1956. K Bakalově práci nepřímo odkazovalo i několikanásobné hostování světoznámého janáčkovského specialisty Charlese Mackerrase.

Filharmonie Brno je stěžejní součástí brněnského hudebního života stejně jako festival Moravský podzim, který už má za sebou přes padesát ročníků. K jeho legendárním událostem patří uvedení symfonie Turangalîla za osobní účasti jejího autora Oliviera Messiaena.

Minulost a současnost v jednotě času i místa

Brno jako by si provedením Turangalîly potvrzovalo pověst města, kde je dobře progresivnímu hudebnímu myšlení. Filharmonie Brno to v posledních letech důsledně připomíná nejen na festivalech, ale také v programech abonentních koncertů. Zatím poslední pečetí na těchto tendencích je angažování šéfdirigenta Dennise Russella Daviese – mimořádného specialisty na současnou hudbu i zkušeného interpreta Beethovena a Brucknera. Experimentálnější podobu soudobé hudby přinášejí festivaly Expozice nové hudby a Setkávání nové hudby Plus.

Autorské zázemí pro současné hudební myšlení poskytuje od roku 1947 Janáčkova akademie múzických umění. Ta byla i v dobách komunistické diktatury útočištěm pro studenty, kteří chtěli mít kontakt se západními trendy – obrovskou zásluhu na tom měli skladatelé a pedagogové Miloslav Ištvan a Alois Piňos. Oba byli členové skladatelské Skupiny A i diskusního klubu Camerata Brno, jehož činnost víceméně převzalo multižánrové Sdružení Q.

Samostatnou kapitolou je dům Skleněná louka, kde se pod vedením Zdenka Plachého potkávali avantgardní hudebníci z celého světa a dodnes tu nacházejí místo improvizační večery či interpretace grafických partitur. Mimořádným hudebním úkazem se stal v roce 1990 středoevropský soubor bicích nástrojů Dama Dama. K abonentním cyklům současné hudby se propracoval Brno Contemporary Orchestra s vedoucím Pavlem Šnajdrem.

Na starou hudbu se orientuje soubor barokních nástrojů Czech Ensemble Baroque vedený Romanem Válkem. Kmenovým autorem souboru je český barokní skladatel František Xaver Richter. Směrem ke staré hudbě se z velké části obrací také festival Concentus Moraviae, který má za sebou více než dvě dekády existence a hostí každoročně prvotřídní interprety z celého světa. V jeho rámci zazněla také již zmíněná čtyřicetihlasá mše Alessandra Striggia. Brno má pedagogickou základnu pro starou hudbu také na JAMU, kde v roce 2014 založila cembalistka a varhanice Barbara Maria Willi katedru varhanní a historické interpretace. Stejně tak založila i první abonentní cyklus staré hudby pod názvem BMW uvádí.

Vlastní cestou stále kupředu

Brno si vytvořilo specifický hudební svět tak dalece, až se občas zcela vážně hovořilo o „brněnské skladatelské škole“. K té patří neodmyslitelně i kolektivní kompozice, z nichž nejpopulárnější je komorní opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán z roku 1995. Na jejím vzniku se podíleli skladatelé Alois Piňos, Ivo Medek a Miloš Štědroň. Poslední z nich je ztělesněnou podobou hudebníka, který má živé kontakty se světem, ale zároveň žije v Brně jako jedna z jeho nejznámějších osobností.

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

V opeře c Cage jako by se z brněnského hudebního života potkalo úplně všechno – vystupuje v ní Leoš Janáček, kterého přijíždí navštívit americký avantgardista Henry Cowell. Ozvou se citáty moravského folkloru, Cowell hraje na klavír pravítkem a do všeho se plete fenka Čipera. Její role je napsaná ve stylu barokní opery a byla původně věnována mezzosopranistce Magdaleně Kožené, která se v Brně narodila a začínala kariéru. Čipera také pokouše Cowella, ten dostane vzteklinu a nakazí jí svého žáka Johna Cage. Na závěr opery má zaznít Cageova legendární kompozice 433’’. Moravská lidovka, Janáček, světová avantgarda i dnešní autorský a interpretační výkvět města je tak při ideálním provedení zkoncentrovaný na jednom místě. 

Pavel Haas: Prorok optimismu i válečné úzkosti

Při cestě na brněnský židovský hřbitov se jen málokterý návštěvník zapomene zastavit u hrobu Huga Haase. Představitel charakterních i komediálních rolí v meziválečných filmech je dodnes jedním z nejoblíbenějších českých herců. Podstatně méně lidí si nad jeho hrobem vzpomene, že měl i bratra Pavla Haase, kterému se na rozdíl od Huga nepodařilo utéct před německou okupací. V roce 1941 byl deportován do Terezína a v říjnu 1944 skončil v plynové komoře.

Pavel Haas byl jedním z největších skladatelských talentů meziválečné generace, která zažila radost z konce první světové války, depresi časů velké hospodářské krize i hrůzu z nástupu války druhé. Mezitím si ale stačila užít dobu, kdy se český, německý i židovský živel vzájemně ovlivňoval i mísil. Co se týká hudby, tak si jednotlivé proudy spíš zdravě konkurovaly, než aby se stále více potíraly.

hass_pavelPavel Haas

V tomto směru byl Pavel Haas typickým dítětem své doby. Chodil na německou základní školu a na českou reálku, v jeho hudbě se objevují charakteristické židovské melodie, ale také ohlasy svatováclavského chorálu. Ten je nejsilněji přítomen ve Suitě pro hoboj a klavír, která vznikla v tísnivých dobách počínající okupace v roce 1939, a objevuje se v ní dokonce i chorál husitský.

Snad nejpopulárnějším Haasovým dílem je Smyčcový kvartet č. 2 s podtitulem Z opičích hor, který ženou vpřed dobové taneční rytmy. Haasovým mistrovským dílem je pak tragikomická opera Šarlatán z roku 1937.

S Haasovou smrtí odešel zřejmě nejtalentovanější žák Leoše Janáčka. Haas se zařadil mezi autory, kterým zničila či vzala život i kariéru válka. Pavel Haas se stal v roce 2000 čestným občanem města Brna.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více