Stalo se to před pěti lety. V únoru 2015 šel devatenáctiletý Jindřich Abdul jako člen áčka Znojma v EBEL pomoct na dvě utkání juniorce. Po pár minutách druhého duelu s Vídní ho protihráč nešťastně píchnul koncem hokejky do oka. Následky byly kruté. Na pravé oko vidí útočník jen ze dvaceti procent. „Lepší už to nebude,“ dozvěděla se posila ruského Čerepovce. V článku naleznete i pohled ikony Vsetína Romana Stantiena. Jak vidí Abdulovu budoucnost? A proč spolu válčili?
Tuhle smutnou story popisoval Abdul už mockrát. Každý se na to ptá. A kdo nemá příležitost to s ním probrat osobně, stačí kliknout na internetu. „Když si moje jméno hodí člověk do Googlu, vyjede mu minimálně patnáct dvacet článků o tom zranění,“ pousměje se.
Dnes už o všem hovoří s nadhledem. Na omezení si zvykl, byť ho občas pobolívá hlava. V pohodě řídí auto a válí na ledě. Líp než kdykoliv dřív. Dokonce je schopen na celé věci vidět pozitiva. „Kdybych měl zdravé oko, možná bych nebyl tak silný mentálně. Vše je tak, jak má být. Možná se to mělo takhle stát, aby mě to posílilo jinak,“ konstatuje uvědoměle.
Celou situaci si zpětně několikrát prohlédl na videu. Bez emocí. Záští netrpí, na nikom se hojit nemínil. „Spíš to byla nešikovnost toho kluka. Nezazlívám mu to. Ani nevím, jak se jmenoval,“ líčí vsetínský odchovanec. „Trenér Zajíc se po tom zápase vyjádřil, že oni hráli jako prasata a že to dost možná bylo úmyslné. Ale já to tak neberu. Tohle se může stát,“ pokrčí smířeně rameny.
Půl roku marodil, naskočil do další sezony. Na čas se vrátil do Vsetína, kde si zahrál třetí nejvyšší soutěž. Hokejovou reinkarnaci se vším všudy zažil na Slovensku. I tam začínal až ve druhé lize. Z Prešova si ho vytáhl Poprad, následoval snový minulý ročník ve slavném Slovanu. A nyní přijde skok do KHL. „Myslím, že v Rusku o tom zranění vědí. Ale berou mě snad kvůli tomu, co jsem předváděl na ledě,“ předpokládá.
V hokeji už se nikdy nedostane na sto procent svých možností, to je jasné. Přesto se stal hvězdou slovenské extraligy a cítí se dost psychicky odolný na to, aby zvládl na úrovni i KHL. Úraz citlivého místa ho změnil. „Naučil jsem se vnímat jinak lehčí zranění,“ popisuje. „Když jsem měl na konci sezony něco menšího, měl jsem na to úplně jiný pohled a v pohodě jsem to zvládal. Dřív jsem byl úplně hotový z toho, že jsem na týden mimo hru. Teď už mě takové věci nerozhodí.“
Dávno se srovnal i s tím, že líp už nikdy neuvidí. Zrak se mu může jenom zhoršovat. „Není žádná šance na zlepšení,“ prohodí. „Chodil jsem ve Zlíně k jedné z nejlepších doktorek v Česku. Řekla mi, že už to tak zůstane do konce života,“ dodá.
I s citelným handicapem se však šikovný útočník odrazil k úspěšné kariéře.
Se Stantienem válčil. Teď je jeho „synáček“
Roman Stantien a Andrej Razin. Dva muži, kteří stočili kariéru Jindřicha Abdula ze slovenské ligy do slovutné KHL. „Bude to velký skok. Potřebuje se dostat do prvních dvou lajn,“ tvrdí Stantien, jenž si vsetínského odchovance vzal s sebou z Popradu do Slovanu a jako trenér řídil jeho životní sezonu. Do Čerepovce mu ho následně přetáhl ruský svéráz Razin, kouč Severstalu.
Oba strávili kus života ve Vsetíně. Až před třemi lety v Popradu se ale jejich cesty zkřížily a vznikla z toho plodná spolupráce. Byť zpočátku byli Roman Stantien s Jindřichem Abdulem na kordy. „Měli jsme spolu konflikt,“ přiznává trenér. „Byl tam nějaký výstup, nedostával jsem tolik prostoru. Když jsem pak šel do Bratislavy, paradoxně všichni říkali, že jsem pomalu jeho synáček. Přitom jsme spolu dost bojovali. Uklidnilo se to až ve Slovanu,“ doplňuje Abdul.
Pětapadesátiletý kouč, jenž jako hráč prožil zlatou éru na vsetínském Lapači, záhy prohlédl útočníkův potenciál. I proto po něm trošku dupal. „Něco jsem v něm viděl,“ vypráví Stantien. „Občas má mladické excesy. Ale to je běžné,“ mávne rukou. Taky býval mladý a divoký.
Ve Slovanu však jeho prominentní svěřenec dozrál, s tréninkovou morálkou neměl problém. A v zápasech kouzlil s pukem navzdory výraznému zrakovému handicapu. „Kdyby byl úplně zdravý, je ještě lepší. Na jednom křídle mu to sedělo víc. Na druhém trošku ztrácel u mantinelu kontrolu,“ všímal si „Bobo“, jenž je na jeho angažmá v KHL zvědavý.
Neřekne z voleje, že na východě oslní. V prognózách je opatrný. „Ve třetí lajně by se těžko prosazoval. A v prvních dvou bývají top hráči, reprezentanti. Je to pro něj obrovská výzva. Bude to mít v Rusku hodně těžké. Záleží, jaký mu dají prostor. Je výborný bruslař, takže by mu velká hřiště měla vyhovovat,“ sází na útočníkovu přednost. „Navíc je pořád mladý, všechno má před sebou. Vidím, že má před sebou cíl a jde si za ním,“ dodává.
V jeho očích je Abdul komplexním ofenzivním borcem s důvtipnou přihrávkou, špičkovou technikou hole a slušnou střelou. Ve Slovanu dominoval v útoku s Tomášem Zigem, který se před dvěma lety mihnul i v hradeckém Mountfieldu (26 zápasů, 2+3) a ve Slavii (4, 0+3). Na pravém křídle se točili Radovanové Puliš a Bondra. „Celé pětce to parádně sedlo,“ podotýká Stantien.
