Panická ataka, nebo infarkt? Proč si myslíte, že umíráte, a kdy volat lékaře?
Znáte ten pocit: Najednou se vám zhoupne svět pod nohama, ruku zachvátí brnění, rozbuší se srdce, zalapáte po dechu a řítíte se k zemi. V hlavě jedinou myšlenku: Je konec! Kdy volat záchranku a jak poznat, zda nejde o záchvat paniky?
„Pokud máte opravdu pocit, že umřete, pak odpověď zní: Volejte záchrannou službu,“ říká zdravotnický záchranář s více než dvacetiletou praxí a lektor 1. LF UK Bc. Alan Mejstřík, DiS. „Někdo k pocitu, že něco nepřežije, může dojít po týdnu dušení či krutých bolestí, jiný při běžné viróze nebo když si přiskřípne prst do dveří. Na tísňové lince 155 přijímá hovor zdravotnický záchranář – tedy zdravotník, jehož kompetencí je tento subjektivní pocit objektivizovat a navrhnout způsob řešení. Tím může být vyslání výjezdové skupiny, ale také nemusí,“ doplňuje Alan Mejstřík.
Co to je závažný stav
To už může být pro laika problém určit. „Vždy půjde zčásti o subjektivní vnímání. Mnoho příznaků je velmi nespecifických, kdy může jít stejně dobře o banalitu, jako o velmi závažné onemocnění. Sem můžeme zahrnout například bolest hlavy (migréna, anebo krvácení do mozku), bolest na hrudi (srdeční infarkt, anebo chronické problémy s páteří), krev ve stolici (vnitřní krvácení, anebo hemoroidy), pocit dušení (plicní embolie, anebo akutní reakce na stres), porucha vědomí (opilost, anebo mozková příhoda), horečka (běžná viróza, anebo meningitida),“ dodává záchranář.
Náhlá změna signalizuje problém
„Při hodnocení stavu laikem není důležité hledání diagnózy ve smyslu ‚já mám určitě infarkt‘. Alarmující je NÁHLÝ VZNIK (náhle mě začalo bolet na hrudi, nebo mám 20 let astma, ale teď se to náhle výrazně zhoršilo), poruchy VĚDOMÍ (bezvědomí, zmatenost), poruchy DÝCHÁNÍ (dušení, dušnost, otok dýchacích cest), porucha KREVNÍHO OBĚHU (kolaps, poruchy srdečního rytmu, bolest na hrudi, dušnost) nebo INTENZIVNÍ BOLESTI (hlavy, břicha, na hrudi, v zádech),“ vysvětluje Alan Mejstřík. U většiny stavů není podle jeho slov dobré čekat, až to přejde. S některými potížemi je možná až návštěva praktického lékaře nebo specialisty. Jsou však situace, kdy jde o vteřiny. Příkladem může být cévní příhoda mozková příhoda.
Co může znamenat náhlá bolest na hrudi nebo lapání po dechu?
Jaké jsou kromě mrtvice další stavy, kdy jde o sekundy a s pomocí je třeba začít ihned, zatímco k vám jede sanitka…
Srdeční příhoda
Příznaky: bolest a tlak na hrudi, bolest v jiných částech těla, obvykle v levé paži, krku, dolní čelisti, pocit nedostatku vzduchu, pocit na zvracení, zvracení, velmi silné pocení a veliká úzkost. Tep je nepravidelný. Je-li s vámi někdo další, ať vás opatrně posadí do polosedu (jakákoli další tělesná aktivita by vám mohla ublížit), hlídá a zajistí teplo, čerstvý vzduch. Můžete-li polykat, užijte tabletu Aspirinu. Volejte záchranku.
Migréna
Příznaky: samotná migréna se hlásí až nesnesitelnými bolestmi v oblasti levé či pravé části hlavy. Hodiny před záchvatem se může objevit tzv. aura – před očima se míhají různé obrazce, dochází k výpadkům zorného pole. Někdy se dostavuje brnění, neschopnost vyslovování, závrať. Posledně jmenované příznaky neberte na lehkou váhu, vždy je nutné vyloučit, zda nejde o mrtvici. Okamžitě volejte záchranku.
Dušnost
Příznaky: lapání po dechu, sípání, úzkost. Pokuste se o polohu vsedě s možností opřít se při dýchání o ruce. Je-li někdo s vámi, ať zajistí přísun chladnějšího vzduchu. Pokud jste astmatik či alergik, užijte příslušný lék k úlevě, volejte záchranku.
Hypoglykemie
Příznaky: hlad, bledost, nervozita, vlhká a zpocená pokožka. Třes se stupňuje, jak hladina cukru klesá, může dojít ke křečím a bezvědomí. Rychle podejte sladké (čaj, Coca-colu, hroznový cukr) a volejte záchranku.
Panická ataka
Příznaky: pocit, že vám srdce vyskočí z hrudi, třes, tíseň, náhlá únava, neschopnost pohybu, dechové obtíže, strach ze smrti. Nejprve se soustřeďte na svůj dech a pokuste se jej vědomě zpomalit, třeba metodou, kdy počítáte vždy pět sekund mezi nádechem a výdechem. Pokud u vás v danou chvíli nikdo není, volejte dispečink – mnohdy pomáhá už jen slyšet někoho jiného, kdo na vás mluví a uklidní vás. Záchranář na tísňové lince zároveň vyhodnotí, co je nutné v nejbližší chvíli udělat.
Pokud si nejste jisti, volejte!
„Sanitku volat nebudu. Co když to není tak vážné a dostanu vynadáno,“ je názor mnoha, především starších lidí. Někdy jde ale opravdu o život a pomoc profesionála vám jej může zachránit. „Můj názor je i po bezmála 21 letech na záchrance neměnný. Záchranka je služba. Služba, která byla celou existenci vždy více sociální – svoz opilců a lidí bez domova, pomoc starým a nemohoucím. Kromě toho zachraňuje životy, v oživování jsme jedni z nejlepších na světě – v Praze zhruba na 120 000 výjezdů za rok připadá přibližně 600 resuscitací. A každý, kdo má pocit, že je ohrožen na životě, by měl mít právo se na nás obrátit, bez ohledu na konečný závěr, zda ohrožen byl, či nikoli,“ uzavírá Alan Mejstřík.
