Tři roky od úspěšného debutu utekly jako voda. Mezitím si Dua Lipa odnesla z cen Grammy dva vítězné gramofonky a střihla si spolupráci s Calvinem Harrisem na hitu One Kiss. Očekávání ohledně druhé desky se tedy stupňovala. S listopadovým singlem Don’t Start Now, kterým zpěvačka zabodovala po celém světě, se nadcházející album začalo jevit jako velmi slibné. A s konečným výsledkem Dua Lipa nezklamala.
Futuristická nostalgie – co to vlastně znamená? Čtyřiadvacetiletá britská interpretka kosovského původu a majitelka nezaměnitelného hlubokého hlasu při oznámení názvu desky vysvětlila, že se inspirovala hudbou, kterou znala z dětství díky rodičům. Zároveň však chtěla tomuto retro zvuku dodat vlastní moderní esenci. A Future Nostalgia svůj název rozhodně nezapře.
Na albu jsou velice slyšitelné vlivy z let osmdesátých, ale také sedmdesátých i devadesátých. Deskou prostupuje velmi ucelený zvuk, který se skládá z výrazných funky basových linek a čistých smyčců s přídavkem disco music a občas i zvukových efektů ve stylu Daft Punk. Mimochodem, jedním z producentů na albu je i Stuart Price, který před patnácti lety stvořil s Madonnou excelentní album Confessions on a Dance Floor.
K hudbě z minulých dekád tu najdeme i několik přímých odkazů. Vynikající svižný singl Physical, který patří k tomu nejlepšímu, co jsme vůbec letos v popu mohli slyšet, si v refrénu pohrává s textem stejnojmenné skladby od Olivie Newton-John z roku 1981. Úchvatná Love Again sampluje Your Woman od White Town z roku 1997 a Break My Heart si propůjčuje slavný riff hitu Need You Tonight od skupiny INXS z roku 1987.
Přestože album ve své podstatě nenabízí nic progresivního, navzdory zmíněným výpůjčkám má daleko k tomu, aby znělo zastarale nebo ohraně. Future Nostalgia je svěží, hravé a zábavné album, plné chytlavých melodií podpořených živým nástroji a také skvělým hlasem, kterým se Dua Lipa vyznačuje. Je skoro nemožné, abyste si na albu nenašli aspoň jeden song, který vás bude opravdu bavit. Pravděpodobně jich ale bude víc.
Pokud to nebudou již zmíněné skladby, mohla by to být třeba letní Cool, jejíž spoluautorkou je Švédka Tove Lo, a je trochu škoda, že dámy tuto skladbu nepojaly jako duet. Silně návykovou záležitostí je i Levitating, v níž Dua Lipa částečně rapuje, nebo taneční Hallucinating, jejíž melodie vás těžko nechá v klidu.
Ucelenost a působivost alba přeci jen trošku kazí finální položka, Boys Will Be Boys. Song založený na smyčcích doprovázených bubny a pěveckým sborem působí oproti ostatním skladbám trochu nepatřičně. Na druhou stranu, zatímco na zbytku alba se Dua Lipa věnuje lásce a sexu, tady se ptá, proč je v pořádku, že se dívky musí kvůli bezpečnosti učit chodit domů za světla. Odpůrcům feminismu bude tento song nejspíš trnem v oku, nicméně zpěvačka nabízí podnět k zamyšlení.
Druhé album, obzvlášť, pokud následuje po úspěšném předchůdci, může být pro hudebníky stresující záležitostí. Mají zkusit nový zvuk, nebo zůstat u toho starého? Podaří se jim navázat na předchozí úspěch, nebo jej dokonce předčit? Dua Lipa s albem Future Nostalgia ukazuje, že se s ní v popu musí už jednoznačně počítat, a její úsilí aktuálně naštěstí oceňují jak fanoušci, tak hudební kritici. V nejednom playlistu bude mít toto album nejspíš hodně dlouhou životnost.
ALBUM: FUTURE NOSTALGIA
Interpret: Dua Lipa
Datum vydání: 27. března 2020
Produkce: Jeff Bhasker, Jason Evigan, Koz, Ian Kirkpatrick, SG Lewis, Lindgren, The Monsters & Strangerz, Stuart Price, Take a Daytrip, TMS, Watt
Skladby: Future Nostalgia / Don’t Start Now / Cool / Physical / Levitating / Pretty Please / Hallucinate / Love Again / Break My Heart / Good In Bed / Boys Will Be Boys
Cena: cca 370 korun
www.dualipa.com
