Vydáno 25.04.2020 | autor: Hana Bukáčková
Už déle než měsíc trvá celostátní karanténa. Na co se hudebníci nejvíc těší, až opatření proti šíření koronaviru skončí? Co udělají jako první? Úvodní část ankety si připomeňte tady, v té druhé odpovídali Xindl X, Pokáč, Žofie Dařbujánová z Mydy Rabycad nebo zástupci kapel Mirai, Tata Bojs či Portless.
ANKETA (II.): Xindl X se po opadnutí pandemie těší na konec kšeftování se strachem, Mardoša na obchod s hudebními nosiči
Na tu opravdovou svobodu. Pivko s kámošema v hospodě beze strachu, samozřejmě na fesťáky, cestování. Lidi se už teď hrozně těší a myslím si, že budeme mít radost z obyčejných věcí. Jako první bych si šel koupit letenku na cestu kolem světa, ale asi budu dost vyždímanej. Koupím raději nějaký konzervy, kdyby přišla druhá vlna.
Zní to jako klišé a možná už to je oposlouchaný, ale mně vážně nejvíc scházejí koncerty. Speciálně teda festivaly. Zrovna příští týden jsme měli hrát první open air, po roce se zase setkat s kolegy, kouknout na nějaký pořádný koncerty, nasát jaro. Já každoročně do této sezony odpočítávám dny, je to pro mě tedy velmi bolestivé. Mimo to mi ale neskutečně chybí všechny ty každodenní maličkosti. Právě ty se pro mě teď stávají čím dál "většími". Možnost se kdekoliv projít, usmát se na sebe s cizím člověkem, aby si toho doopravdy všiml, moci si s někým podat ruku.
Dokonce jsem se přistihla, že už i to pražský emhádéčko mi chybí! Prostě svoboda. Pravděpodobně hned zajdu na řízek a točenou Plzeň dolů do Lokálu (rozumějte, mám to po cestě úplně kamkoliv, tedy není vyhnutí), kde potkám tak půlku mých kamarádů, se kterýma hned spřáhnu nějakej plán a v nejideálnějším případě pak s nima hned vyrazim i na nějakej ten vejlet! V tom méně ideálním případě si těch Plzní dáme víc a vyrazíme až druhý den.
Mydy Rabycad pokřtili ve Foru Karlín album Numbers a odehráli svůj poslední koncert
Mně osobně na téhle celé situaci nejvíc vadí ten všudypřítomný strach. Politici nás děsí, média nás děsí a neustále na nás chrlí čísla zemřelých, která bez kontextu vypadají děsivě. Kdyby byla dána do kontextu s tím, kolik lidí běžně umírá na jiný choroby, zdaleka by to tak strašidelně nevypadalo. Ale místo toho jsme strašeni a strašeni a vedle opatření, která smysl mají, se dělají opatření, která jen víceméně bezdůvodně okrajují naše svobody. A udavači vystrkují drápky. To mě osobně děsí víc než jakákoli nemoc. Doufám, že je to jenom období a že snad pomine. Takže se netěším na žádnou konkrétní činnost. Těším se na to, až se v naší zemi přestane kšeftovat se strachem. Snad se toho dočkám.
Nejvíc se těším, až se do ulic opět vrátí život. Věřím, že lidé si budou opět vážit obyčejné radosti každodenního života, které, jak můžeme v těchto dnech pozorovat, nejsou samozřejmostí. Jsem optimista a věřím, že tato "radost" z obyčejných věcí nepotrvá jen pár dní, ale moment, kdy jsme nemohli jen tak vyrazit s kámoši na cappuccino, se nám zafixuje do paměti. Jen proto, aby nám připomněl, že opravdu žijeme dobrý život. Ze svých hudebních aktivit se velmi těším na návrat do USA, kde od minulého roku komponuji hudbu do muzikálu Christmas Carol, a na křest svého alba Blue, který jsme museli odložit. I když podle aktuální situace v USA si nemyslím, že to bude tak brzy.
RECENZE: Martin Harich našel v Mapách osobitost i rozmanitost. Nahrávání v terénu jeho písním svědčí
Až bude všechno jasný, naplánuji termín svatby... A vzhledem k tomu, že moje nová kapela Walkmanz měla začít koncertovat chvíli po příchodu všech omezení a karantén, tak se pochopitelně nesmírně těším na to, až vlezu na pódium a mimo jiné pokřtím naše debutové album. Jako první navštívím svoji rodinu, která je ve východních Čechách a už měsíc komunikujeme pouze přes telefon nebo Skype. Taky se samozřejmě těším na to, až budu opět každý den se svým dítětem a skoromanželkou.
Nová česká kapela Walkmanz: Naše hudba bude kytarová a moderní. Lidi si zaskáčou
Nejvíc se teším na lidi. Prostě jen postát, posedět, pokecat... Vždyť jsme tvorové pospolití. To mi chybí asi nejvíc... a digitální komunikace dobrej šnyt s kamarádem nenahradí. Koncertování by bodlo. Bude to možná znít divně, jako když děti říkají, že už se těší do školy, ale stejně tak se těším na práci. Práci, kde člověk neřeší, jestli má dobře nasazenou roušku a správnou vzdálenost. Práci, kdy se u filmu bude moci zase řešit, jak to natočit co nejlíp. A u hudby to samé, prostě se moci bez přemýšlení sejít a něco tvořit. Krize skončí, až zase začneme mít práci a budeme vydělávat, dřív ne. A to v hudbě a filmu může trvat relativně HODNĚ dlouho...
Portless pokřtili album Back, kmotry se stali Honza Křížek, Michael Viktořík a Mejla
Hlavně se těším na koncerty, pro mě se vlastně nic moc nemění, jsem poměrně domácí typ. Naopak vnímám pozitivně, že kurýři dneska nechávaj jidlo u dveří a člověk se tak vyhne i tomu poslednímu socialnímu kontaktu. A budu moci do Billy mezi osmou a desátou... Ne že bych tam v takový čas jindy chodil, ale ta možnost tam bude. Jako první půjdu do Billy bez roušky, jinak tam chodím i teď. Fakt se toho krom koncertů moc nezmění. A možná si půjdu ještě nakoupit nějaký trika, už mám všechny sepraný, jak je nosím furt dokola.
Úplně levej Pokáč křtil nové album ve Foru Karlín, předskakoval Michal Horák
Kromě jiného se těším i na takové radostné maličkosti, jako je návštěva obchodu s hudebními nosiči. Ať už novými nebo z druhé a další ruky. Sice asi v té době nebudu mít na utrácení, ale alespoň nasát atmosféru a projít si regály.
Příběh českého hitu: Tata Bojs - Attention Aux Hommes
Zpracovala: Hana Bukáčková, foto: archiv iREPORTu, Tomáš Klíma, Michal Ivanega
Témata: Martin Harich, Xindl X, Portless, Pokáč, Mirai, Walkmanz, Tata Bojs, Mydy Rabycad
