PALBA.CZ

Tak oni hlavně Britové v době Bitvy o Británii ještě úplně funkční ta Hispana neměli. Bylo s nimi skoro víc problémů, než užitku. Není ale pochyb o tom, že větší množství kanonů by pro bombardéry Luftwaffe mělo ještě vážnější následky, než kulomety.

Mirek tady zmiňuje, že u Luftwaffe i s kanony byly ztráty bombardérů cca shodné. Jenže srovnávat 1000 B17 a 1000 Thunderboltů proti 60 Focke-Wulfům se 100 He 111 a 60 Bf 109 proti 60 Hurricanům, je prostě absolutně mimo. Poměr stíhaček RAF vůči strojům Luftwaffe byl řádově vyšší, než o 3, 4 roky později. Pokud Luftwaffe byla schopna v roce 1943 dosáhnout podobných poměrů strojů, jako RAF/USAAF, pak byly ztráty bombardérů často extrémní a nepříliš porovnatelné s těmi, které uštědřovala RAF (a to přesto, že B17/24 obvykle přestály těžší poškození, než He 111). Ale to bylo dáno i novými taktikami, nejen stroji a jejich výzbrojí.

Mňa by zaujímala tá taktika kedy strieľať, v akej vzdialenosti, zhora z dola. Parkovať za bombardérom? Taktika Hurricanu vs bomber LW aká bola obvyklá a aká by bola najvhodnejšia.

Mňa by zaujímala tá taktika kedy strieľať, v akej vzdialenosti, zhora z dola. Parkovať za bombardérom? Taktika Hurricanu vs bomber LW aká bola obvyklá a aká by bola najvhodnejšia.

Tak na to musí odpovědět někdo, kdo má načteno něco více o RAF .

Hektor píše:Mňa by zaujímala tá taktika kedy strieľať, v akej vzdialenosti, zhora z dola. Parkovať za bombardérom? Taktika Hurricanu vs bomber LW aká bola obvyklá a aká by bola najvhodnejšia.

Před válkou byli stíhači RAF cvičeni v palbě šikmo zezadu na cíl, buď z převýšení nebo ze spodní polosféry. S tím, že palba se měla otevřít zhruba na 350 metrech a končit nejpozději ve 150. Ono střílet na vlečný rukáv ze šestky by bylo dost obtěžující pro vlečný stroj.
Za války stejně tak.

Z bojových zkušeností pak vyplynula potřeba útočit na cíl z míst kde není chráněn střeleckými stanovišti. Jenže to chtělo zkušenosti a dobrý odhad, velký předstřel.

V reálu většina pilotů s malým náletem střílela na cíl řekněme z pěti až sedmi hodin, přinášelo to ztráty, ale bylo to relativně jednoduché. Čím zkušenější pilot tím z menší vzdálenosti střílel. To zase přinášelo problém s tím, že pokud se střílelo, při běžném seřízení zbraní na 300m, třeba ze stopadesáti metrů nezasahovali střely žádné důležité instalace bombardéru. Při vzdálenostech větších to pak lítalo buhví kam.


Hele, tohle je jen hrubý náčrtek od pana Fajtla, ale prakticky identický je i v manuálu který teď nemám k dispozici.

Sice trochu opožděně, ale přece jen mi to nedá něco přihodit k té diskusi ohledně amerických .50-tek.
Půlpalcový kulomet je lehčí než kanon, právě tak jeho střelivo. Zpětný ráz, zatěžující konstrukci letounu a ovlivňující jeho letové vlastnosti při střelbě, je nižší (jsou znamy případy z WW2, kdy stíhač, který otevřel palbu pří vysokém úhlu náběhu, přepadl do vývrtky - takže úplně zanedbatelné to není). Letoun tedy může nést více zbraní a větší zásobu munice.
A náboj .50 BMG (12,7×99) je překvapivě účinný. Má velmi vysokou průbojnost dokonce i na lehce pancéřované cíle, zvláště při použití průbojné nebo průbojně-zápalné střely se tedy pancéřování pilotova sedadla a palivových nádrží stávalo neúčinným. Je dokonce popsán případ, kdy stíhací letouny s touto výzbrojí poblíž Guadalcanalu zničily japonský torpédoborec. Střely .50 BMG dokázaly při střemhlavých útocích probít lehce pancéřovanou palubu a dostat se k životně důležitým částem lodi.
Kulomet ráže .50 je jednak levnější, jednak i jednodušší a spolehlivější než 20mm kanon. Snáze se udrzuje a 6 kulometů vytváří větší hustotu palby než řekněme 2 kanony.

Martin Hessler píše:Je dokonce popsán případ, kdy stíhací letouny s touto výzbrojí poblíž Guadalcanalu zničily japonský torpédoborec. Střely .50 BMG dokázaly při střemhlavých útocích probít lehce pancéřovanou palubu a dostat se k životně důležitým částem lodi.

S tímto zase opatrně. Potopit větší loď kulometem je v drtivé většině nadlidský úkol, protože je třeba zasáhnout něco tak moc explosivního nebo hořlavého (a náležitě nechráněného), aby to mělo kýžený efekt. I když se střely dostanou přes palubu nebo první přepážky v cestě, tak se energie rychle vyčerpá a je tam obrovská rezerva k tomu, kam se může kulka neškodně zavrtat nebo narazit na další odpor. V konečném důsledku může být jak cedník a nic zvláštního se stále neděje. Hlavní efekt kulometné střelby je zametání palub a personálu, ev. poškození některých přístrojů, komínů atp.

A oni toho letci také dost nakecají/zveličí si (neříkám že schválně...ale když si někdo dokáže běžně ze vzduchu splést torpédoborec s bitevní lodí atp., tak...) - je možné, že ten potopený "torpédoborec" se kryje s jednou epizodou Dogfights, kde je rozebírán útok ze 7.7.1944 u Chichi Jimy...dvojice Hellcatů, útok střemhlav a střelba přes komín, potopená loď...jenže s největší pravděpodobností velikosti stíhače ponorek/minolovky (tj. se pohybujeme na pětině až desetině velikosti běžného torpédoborce) a je čert ví, co na té lodi trefili. Není to zase tak jednoduché.

Martin Hessler
OK, zkusím krátké porovnání:

Browning AN/M2
hmotnost zbraně ... 28 kg (bez nábojových schránek a střeliva).
kadence krátké dávky ... cca 10 ran/min
kadence dlouhé dávky ... cca 12,5 ran/min
průměrná hmotnost střely ... cca 47 g (42 - 49 g dle typu střely)
hmotnost sekundové dávky jedné zbraně ... cca 0,47 až 0,59 kg (dle typu dávky)
úsťová energie sekundové dávky ... cca 184 - 230 KJ
hmotnost 6-ti zbraní ... 168 kg
hmotnost sekundové dávky ze 6-ti zbraní ... cca 3,18 kg (průměr)
úsťová energie sekundové dávky ze 6-ti zbraní ... cca 1.242 KJ (průměr)

Hispano Mk.II
hmotnost zbraně ... 43 kg (bez nábojových schránek a střeliva).
kadence krátké dávky ... cca 8 ran/min
kadence dlouhé dávky ... cca 10 ran/min
průměrná hmotnost střely ... cca 145 g (130 - 168 g dle typu střely)
hmotnost sekundové dávky jedné zbraně ... cca 1,16 až 1,45 kg (dle typu dávky)
úsťová energie sekundové dávky ... cca 402 - 503 KJ
hmotnost 2 zbraní ... 86 kg
hmotnost sekundové dávky ze 2 zbraní ... cca 2,61 kg (průměr)
úsťová energie sekundové dávky ze 2 zbraní ... cca 905 KJ (průměr)

P-51 vs. Spitfire Mk.IX
6x M2 vs. 2x HS Mk.II + 2x M2
hmotnost zbraní ... 168 vs. 142 kg ve prospěch Spitfiru
hmotnost sekundové dávky (průměr) ... 3,18 kg vs. 3,67 kg ve prospěch Spitfiru
úsťová energie sekundové dávky (průměr) ... 1.242 kJ vs. 1.320 kJ ve prospěch Spitfiru
počet střel v sekundové dávce (průměr) ... 48 vs. 41 ve prospěch P-51
Ničivý účinek v cíli ... průbojnost vyšší u střel 20 mm, explozivní účinek pouze u střel 20 mm = jednoznačně ve prospěch Spitfire Mk.IX

Výhoda P-51 (a tedy i výzbroje složené pouze z kulometů Browning M2) byla tedy pouze a jen ve větším počtu střel a tím i vyšší pravděpodobnosti zásahu alespoň nějakou střelou. Pokud střela zasáhla, není pochyb která nadělala na relativně křehké konstrukci letadel WWII více škody.
Pozn. Schválně jsem vybral typy s výzbrojí pouze v křídlech, abych nemusel řešit vliv sbíhavosti střel. Tento nedostatek, přesná palba jen na konkrétní vzdálenost, mají oba typy. Při porovnání s typem, který má kanóny umístěné v trupu, nebo blízko trupu, a dokáže tedy střílet přesně na "jakoukoli" vzdálenost by P-51 (a vlastně jakýkoli americký typ s výjimkou P-38 a P-39) pohořel ještě víc.

Martin Hessler píše:Sice trochu opožděně, ale přece jen mi to nedá něco přihodit k té diskusi ohledně amerických .50-tek.
Půlpalcový kulomet je lehčí než kanon, právě tak jeho střelivo. Zpětný ráz, zatěžující konstrukci letounu a ovlivňující jeho letové vlastnosti při střelbě, je nižší (jsou znamy případy z WW2, kdy stíhač, který otevřel palbu pří vysokém úhlu náběhu, přepadl do vývrtky - takže úplně zanedbatelné to není). Letoun tedy může nést více zbraní a větší zásobu munice.
A náboj .50 BMG (12,7×99) je překvapivě účinný. Má velmi vysokou průbojnost dokonce i na lehce pancéřované cíle, zvláště při použití průbojné nebo průbojně-zápalné střely se tedy pancéřování pilotova sedadla a palivových nádrží stávalo neúčinným. Je dokonce popsán případ, kdy stíhací letouny s touto výzbrojí poblíž Guadalcanalu zničily japonský torpédoborec. Střely .50 BMG dokázaly při střemhlavých útocích probít lehce pancéřovanou palubu a dostat se k životně důležitým částem lodi.
Kulomet ráže .50 je jednak levnější, jednak i jednodušší a spolehlivější než 20mm kanon. Snáze se udrzuje a 6 kulometů vytváří větší hustotu palby než řekněme 2 kanony.

@Martin Hessler ... s ohledem na zaměření diskuze (obranná výzbroj bombardérů LW proti britským stíhačkám) a s ohledem na časové období (období okolo BoB) si dovolím pár doplnění k tématu co-by-kdyby měli britské Hurricany/Spitfire hypoteticky použity .50 místo tehdejších .303 v křídlech.

a) Britové už někdy v ?1936? dospěli k názoru, že sice .303 jako výzbroj stíhaček přestávají stačit na nově zaváděné letadla, zejm. bombardéry. Nicméně po sérii zkoušek se rozhodli, že ohledně výzbroje stíhaček "přeskočí" velkorážné kulomety a zavedou HS.404. Ano, v některých zdrojích jsem se dočetl, že paralerně probíhaly kontakty s Oerklionem, nicméně důraz byla kladen na licenční výrobu/britizaci HS.404 ...
To platí jak jednomotorové stíhačky Hurricane/Spitfire/Skua/Fulmar, tak pro dvoumotorové "těžké stíhačky" jako např. Westland Whirlwind.
Pokud je mi známo, tak plánovaná náhrada za jednomotorové tj. Martin Baker MB.3 (pojem "náhrada" Hurry/Spitů jsem použil kvůli období vypsání specifikací = F.18/39) měl už od samého začátku plánovány výhradně HS.404.

Tuto moji hypotézu ovšem narušují specifikace F.18/37 (=výzbroj byla předepsána jako 12x.303) ze které vzešel Hawker Tornado

Ovšem to co jsem napsal, nejsem si jistý jestli platí pro koncept těch ojedinělých "stíhaček vyzbrojených kulomety ve střelecké věži střílející dozadu" = P.B. Defiant/Blackburn Roc/... neboť mám pocit, že byla používána unifikovaná střelecká věž a nejsem si jistý jestli by bylo časově/technicky možné adaptovat použitou věž z výzbroje kulometů puškové ráže na HS.404.


b) z hlediska toho proč ani v letadlech objednaných před WW2 z USA, tak to nemám úplně jasno (.. a také nemůžu vyloučit, že u některé z britských objednávek z USA opravdu byly použity půlpalcové kulomety). Jasně, že mohlo jít o snahu nebýt závislý na zámořském dodavateli výzbroje. Nicméně my víme, že v Evropě existoval alternativní výrobce namísto půlplacových amerických kulometů a to v Belgii https://en.wikipedia.org/wiki/Mitraille ... re_13,2_mm


c) Poslední poznámka je úvahou, jestli Britové už dříve před WW2 neměli zvolit stíhačkový kulomet o větší ráži. Jde o to, že v období, kdy vznikal standartní Vickers K .303, tak v Evropě existoval letecký kulomet o přibližně stejné hmotnosti cca 10-12 kg, jen o malinko delší a s podstatně větší ráží a 0.44 (=11,35 mm). Tím netvrdím, že jej v Británii měli převzít od dánského Madsenu. Pouze poukazuji na to, že hmotnost/délka samotné zbraně nebyla tím rozhodujícím kritériem jestli ve stíhačkách (v křídlech) musí být kulomet s pouze puškovou ráží, nýbrž patrně už v té době bylo technicky možné vyvinout a zavést letecký kulomet o větší ráži....
Tj. můj osobní závěr je takový, že základní chybou nebyla absence půlplacových kulometů v předWW2 stíhačkách RAF namísto Vickers K puškové ráže. Nýbrž chyba vznikla už dřív a to vývoj Vickers K s tak malou ráží 0.303

Polarfox píše:

Martin Hessler píše:Je dokonce popsán případ, kdy stíhací letouny s touto výzbrojí poblíž Guadalcanalu zničily japonský torpédoborec. Střely .50 BMG dokázaly při střemhlavých útocích probít lehce pancéřovanou palubu a dostat se k životně důležitým částem lodi.

S tímto zase opatrně. Potopit větší loď kulometem je v drtivé většině nadlidský úkol, protože je třeba zasáhnout něco tak moc explosivního nebo hořlavého (a náležitě nechráněného), aby to mělo kýžený efekt. I když se střely dostanou přes palubu nebo první přepážky v cestě, tak se energie rychle vyčerpá a je tam obrovská rezerva k tomu, kam se může kulka neškodně zavrtat nebo narazit na další odpor. V konečném důsledku může být jak cedník a nic zvláštního se stále neděje. Hlavní efekt kulometné střelby je zametání palub a personálu, ev. poškození některých přístrojů, komínů atp.

A oni toho letci také dost nakecají/zveličí si (neříkám že schválně...ale když si někdo dokáže běžně ze vzduchu splést torpédoborec s bitevní lodí atp., tak...) - je možné, že ten potopený "torpédoborec" se kryje s jednou epizodou Dogfights, kde je rozebírán útok ze 7.7.1944 u Chichi Jimy...dvojice Hellcatů, útok střemhlav a střelba přes komín, potopená loď...jenže s největší pravděpodobností velikosti stíhače ponorek/minolovky (tj. se pohybujeme na pětině až desetině velikosti běžného torpédoborce) a je čert ví, co na té lodi trefili. Není to zase tak jednoduché.

@Polarfox ... já znám leda situaci z mnohem pozdější fáze WW2 než je diskutované období kolem BoB, tj. nebylo to v oblasti britsko-německých bojů na podzim 1940, nýbrž v 06/1944 na Jadranu (Terst), kdy letci v P-47 skórovali proti lodi třídy Ariete (cca 1100 t plný výtlak, 150+ lidí v posádce)
https://ww2aircraft.net/forum/threads/d ... eded.1657/
https://en.wikipedia.org/wiki/Ariete-class_torpedo_boat


Pokud jde o obecnou efektivu útoku stíhaček proti lodím KM, tak kulometnou palbu stíhačky bych viděl jako nezastupitelnou při honu na S-Booty (viz např. zdejší článek od @Zemakt o třídě S-38) a to kvůli kombinaci rychlosti a relativně malých rozměrech soudobých S-Bootů. Samozřejmě, že takový Westland Whirlwind s 4xHS.404 bylo jiné kafe... jenže soudobé kulometné stíhačky byly mnohem univerzálnější než tento Westland, který myslím neměl v zásadě jiné reálné uplatnění než protilodní operace.

Přiznám se, že netuším jestli stíhačky - ať už s velkorážnými kulometry či s kanony - by dokázaly zapálit PHM na S-Bootech poháněných motory na bázi DB 602... což byly nafťáky.

Kouzelnik píše:... já znám leda situaci z mnohem pozdější fáze WW2 než je diskutované období kolem BoB, tj. nebylo to v oblasti britsko-německých bojů na podzim 1940, nýbrž v 06/1944 na Jadranu (Terst), kdy letci v P-47 skórovali proti lodi třídy Ariete (cca 1100 t plný výtlak, 150+ lidí v posádce)

No, proč ne ?

The former Auriga was captured by Germans in advanced condition of fitting out, it was completed and renamed to. TA27 It was commissioned on 28.12.1943. From the last day of March on 1944 this unit was in the 11.Sicherungsdivision, 2.Geleitflottille. and was sunk at Portoferraio after a mine operation on 09.06.1944 after bomb hits.
http://www.german-navy.de/kriegsmarine/ ... index.html

Bývalá Auriga byla zajata Němci v pokročilém stavu vybavení, byla dokončena a přejmenována na TA27.
Do provozu byla uvedena 28.12.1943. Od posledního dne března 1944 byla tato loď v 11. Sicherungsdivision, 2. Geleitflottille a byla potopena v Portoferraio po zaminovávací operaci dne 09.06.1944 bombovými zásahy.

Připomínám, že P-47D nosily 2x 250 kg ... tedy bomby, které na potopení takovéto lodě bohatě stačí.

poblíž Guadalcanalu zničily japonský torpédoborec. Střely .50 BMG dokázaly při střemhlavých útocích probít lehce pancéřovanou palubu a dostat se k životně důležitým částem lodi.

---

Tomu jednoduše nevěřím, naposledy jsem to viděl ve filmu Red Tails ( strašnej film, opravdu se nedívat, chci na něj zapomenout), a v realitě to nebyl německý torpédoborec ale člun, a nejspíše navíc dřevěný.

Navím jak pancéřovány byly paluby japonských torpédoborců, ale pokud nestřílel letec vyloženě kolmo a zblízka ( takový sebevrah) tak zasáhnout životně důležitý cíl uvnitř lodi, přes několikero palub je nesmysl.
Nebyl on to spíše kamikaze, střílel a onen torpédoborec zničil tím že do něj celej zahučel s letadlem ??

Skeptik píše:

Kouzelnik píše:... já znám leda situaci z mnohem pozdější fáze WW2 než je diskutované období kolem BoB, tj. nebylo to v oblasti britsko-německých bojů na podzim 1940, nýbrž v 06/1944 na Jadranu (Terst), kdy letci v P-47 skórovali proti lodi třídy Ariete (cca 1100 t plný výtlak, 150+ lidí v posádce)

No, proč ne ?

The former Auriga was captured by Germans in advanced condition of fitting out, it was completed and renamed to. TA27 It was commissioned on 28.12.1943. From the last day of March on 1944 this unit was in the 11.Sicherungsdivision, 2.Geleitflottille. and was sunk at Portoferraio after a mine operation on 09.06.1944 after bomb hits.
http://www.german-navy.de/kriegsmarine/ ... index.html

Bývalá Auriga byla zajata Němci v pokročilém stavu vybavení, byla dokončena a přejmenována na TA27.
Do provozu byla uvedena 28.12.1943. Od posledního dne března 1944 byla tato loď v 11. Sicherungsdivision, 2. Geleitflottille a byla potopena v Portoferraio po zaminovávací operaci dne 09.06.1944 bombovými zásahy.

Připomínám, že P-47D nosily 2x 250 kg ... tedy bomby, které na potopení takovéto lodě bohatě stačí.

K podtrženému ... ano bomby jsou další verze o tom, čím konkrétně Thudy neopravitelně poškodily tuto loď. Nicméně na uvedeném odkazu ww2aircraft.net, v prvních dvou komentech jsou odkazy na zdroje, které uvádí, že Thudy provedly útok kulometnou výzbrojí.

Jestli jsem se spletl, když jsem uváděl kulomety jako příčinu zkázy uvedené ex-italské tj. německé lodě? To si přeberte sami, já k tomu víc nevím.

edit: nicméně v jedné věci jsem určitě spletl - Thudy tu loď třídy Ariete potopili nikoliv na Jadranu, nýbrž na opačné straně Italského pobřeží. Holt jsem byl málo pečlivý, musím se nad sebou vážně zamyslet

Ono vícero zdrojů u potopení T 27 zmiňuje jako příčinu - výbuch -.
Jestli ten byl iniciovaný kulomety, které zasáhl např munici na palubě, nebo shozem pumy je na dohady,

Wasp píše:Tomu jednoduše nevěřím, naposledy jsem to viděl ve filmu Red Tails ( strašnej film, opravdu se nedívat, chci na něj zapomenout), a v realitě to nebyl německý torpédoborec ale člun, a nejspíše navíc dřevěný.

Ono to má reálné jádro, ale je kolem toho hodně zmatků a nepřesností. Dotyčná událost: https://hloubkari.wordpress.com/2014/10 ... -stihacek/

TA 27 byla potopena při zcela jiné příležitosti, dříve a zcela jinde (u mola na Elbě a patrně klasicky bombami).

Ale pořád platí jedna věc - jakoukoli substantnější válečnou loď lze kulometným střelivem potopit/vážně poškodit jen stěží, pokud toto nezasáhne něco hodně citlivého a potenciálně ničivého (hlubinné bomby, miny, hlavice torpéd, hořlaviny).

Wasp píše:poblíž Guadalcanalu zničily japonský torpédoborec. Střely .50 BMG dokázaly při střemhlavých útocích probít lehce pancéřovanou palubu a dostat se k životně důležitým částem lodi.

Tohle je samozřejmě tak trošku blbost a nadnesení - 1) malé válečné lodě nejsou pancéřovány a jediný odpor kladou samotné strukturální/konstrukční prvky z běžné různě silné oceli (paluby, obšívka, přepážky, ne že by to nestačilo) a 2) co je životně důležitá část lodi, kterou dokáže poškodit/zničit obyčejné kulometné střelivo, navíc po průniku několika překážkami? Do válečné lodi se takové střelivo prostě "vpije", čím větší loď, tím lépe (lepší členění/více překážek, větší velikost a prostory atd.).

To je jako s posedlostí některých teoretiků vyzdvihovat moderní střelivo/hlavice proti pancéřování bitevních lodí, jen protože probije tolik a tolik mm RHA a pancíř má tolik a tolik mm. To že to tankové nebo jiné střelivo do pancíře sice udělá maximálně hezkou malou či větší díru a ev. trochu poničí nějakou buňku/kajutu za tím je fajn, ale celkově to napáchá celkem prd, protože celý efekt prostě vyšumí na velikosti, členění a schopnosti snášet poškození celého plavidla.

Polarfox, teď nevím jestli si myslíš, že si tu blbost myslím já, nemyslím.
Stejně tak si nemyslím že zásah Mk 108 udělá pilotovi to co ukazoval stejný film. Nedělal mu vlastně nic, měl prsknout.

Jestli to bylo protože film dělal Lucas a asi mu přišlo že útok na Death Star je dostatečně reálný a tak ho převedl do kulis WW2 opravdu netuším.

A zcela jsem toho názoru že máš pravdu.

Wasp píše: Polarfox, teď nevím jestli si myslíš, že si tu blbost myslím já, nemyslím.

Nene, nemyslím, promiň. Já byl jen línej a vzal to z poslední instance, tj. tvého příspěvku a když jsem to odeslal, tak doufal, že to nebudeš brát na sebe .)

Všichni Západní Spojenci na rozdíl od Švýcarů, Němců a SSSR vývoj letecké výzbroje totálně zanedbali a spokojili se s vylepšenými vzory z WW I s jedinou výjimkou a to francouzských leteckých kanónů Hispano-Suiza(HS.9.; HS-404). V Anglosasské výzbroji dominoval výborný kulomet Browning ráže 7,7 mm a když jeho výkony nedostačovaly tak byl učiněn pokus jej "zvětšit" na ráži 12,7 a posléze i 20 mm. Po "zvětšení" se zjistilo, že jeho vibrace při střelbě by dokázaly rozlámat i čtyřmotorové letadlo. Hlavní chybou jeho konstrukce bylo, že moc velká váha závěru se pohybuje moc velkou střední rychlostí po moc dlouhé dráze což u ráže 7,7/0,303 se ještě neprojevovalo(váha závěru, délka náboje) a v této variantě byla zbraň nadprůměrná. Belgická zbrojovka FN jež zakoupila licenci(s pobočkou v Anglii která se nakonec stala úředně centrálou tudíž nositelkou licence) se vydala při řešení cestou snížení rychlosti pohybu závěru a tudíž snížení kadence zbraně cca. na polovinu(400 - 450 ran/min) což odpovídá praktické kadenci zbraně střílející pomocí synchronizátoru okruhem vrtule a vývoj v mateřském Browningu snížením balistických vlastností zbraně a to zkracováním její hlavně až do extrému u M3, původně určená jako zbraň pro střelce bombardérů kde střela ztrácela své balistické vlastnosti okolo 350 m a stávala se pouze velmi rámcově definovaným "brokem". Tyto dva směry verzí zbraně určily i odlišný způsob montáže v letadle. Vždy se montovali pouze mimo okruh vrtule(až na P 40 který měl ale zesílený trup a střílel dvěma kulomety pomocí synchronizátoru tj. prakticky poloviční kadencí). Britové montovali do křídla Spitfire náhradou za 2 kulomety 7,7 1x 12,7 a v druhé polovině války je zaměnili/doplnili o kanón British Hispano Mk.II(HS-404 s pásovým podáváním munice). U pozdějších typů Typhoon a Tempest přešli na kanóny ráže 4x 20 mm. Američané naopak pro stálé problémy masově nevyužívali kanony ráže 20(i více) a spoléhali se na baterie 2x 4 ks Browning 12,7 s redukovanými balistickými vlastnostmi v každém křídle(P 47, P 51). Velkým počtem hlavní kompenzovali kratší dobu střelby oproti Angličanům(kratší dostřel zbraní) aby byl cíl pokryt s dostatečnou hustotou. Nevýhodou řešení byla stoupající váha letadla(cca. dvojnásobná váha zbraní a munice) a nutnost střílet až do velké blízkosti cíle(dosažení efektivní délky střelby). Slepou uličkou ze Západního pohledu byla i baterie všech zbraní různých ráží(tedy i balistických vlastností) umístěná v nose letadla namísto motoru(P 39, P 63).
Na druhou stranu u bombardérů létajících ve svazech je krátký balistický výkon výhodou protože pokryje psychomotorické schopnosti střelce při obranné střelbě ale "broky" z přátelské palby v jiné části svazu nejsou již schopny provést fatální poškození bombardérů v této části svazu a to je při uvažované skutečnosti kdy by mělo na nepřátelské útočící letadla střílet až 20 střelců ze svazu významná výhoda. Možná pro to Britové nikdy nelétali ve svazech ale vždy jen v proudech bombardérů.

P.S. Anglosasové na rozdíl od Rusů, Švýcarů a Frantíků nikdy neuměli a stále neumí vyvinout pořádný letecký kanón dodnes. I dnes zavedené M 61 a GAU-8 při naběhnutí na plný výkon dokáží svými vibracemi rozlámat letadlo a proto je doba jejich palby omezena na 8 s za které "naběhnou" na plnou kadenci palby a "náběh" musí být podporován el. motorem jež udržuje při pohotovosti k palbě svazek hlavní v 400 ot./min aby kadence naběhla v přijatelné době a vlastnosti zbraně mohly být využity.

@QVAK ... kdyby britové stihli dotáhnout HS.404 do použitelnější podoby o rok, dva dřív, tak by to bylo o něčem. To jo.

viz 30-ti kusová série kanonového Supermarine Spitfire Mk. IB a jeho neúspěšné nasazení u 19. perutě https://en.wikipedia.org/wiki/No._19_Squadron_RAF, které začalo ještě před BoB

QVAK píše:Britové montovali do křídla Spitfire náhradou za 2 kulomety 7,7 1x 12,7 a v druhé polovině války je zaměnili/doplnili o kanón British Hispano Mk.II(HS-404 s pásovým podáváním munice)

S prominutím.

První kanony Hispano Mk.II byli k dispozici a montovány do Spitfirů Mk.Ib už srpnu 1940, zde zásobované ze zásobníku pro 60 nábojů. Do Hurricanů seriově od ledna 1941.
Až do příchodu Spitfirů Mk.Vc v roce 1941 nebyla možnost zastavět Browning 0,5" do křídla obou hlavních britských stíhaček. Od stejné doby bylo možné osadit křídlo typ c (a jenom to) i čtveřicí kanonů a čtveřicí kulometů 0,303". U prvních 50 ks Spitfiru Mk.Vc bylo křídlo osazeno čtveřicí kanonů. Až od 51 ks pak pak byla používána takřka výhradně výzbroj 2x Hispano Mk.II a 4x Browning 0,303".
Kulomety ráže 0,5" bylo možnéumístit pouze do šachet určených pro kanony. Většinou se pro tuto instalaci používala vnitřní šachta a do vnější byl montován kanon, ale už s pásovým podáváním a 120 náboji (bylo možno založit až 125 nábojů, pokud byl kanon ve vnitřní šachtě mohla pro něj být nesena zásoba až 145 ks munice). Ale masově se tato výzbroj začala používat až s příchodem Spitfiru Mk.IXe koncem léta 1944.

Edit. Kanony HS-404 byli zásobovány ze zásobníku pro 60 nábojů, stejně jako Hispano Mk.I a jeho britizovaná varianta Mk.II. Zásobování pásem bylo zavedeno na přepracované variantě Hispana Mk.II od ledna 1941, ale sériově byli tyto kanony používány až na letounech Spitfire Mk.Vc.