Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Stonařovská rodačka Anna Dvořáková se narodila 26. 7. 1951 jako Anna Vojáková. Svou prací se zařadila mezi nejvýraznější osobnosti novodobého ochotnického divadla ve Stonařově i celém regionu.
Absolvovala místní základní školu a v roce 1969 odmaturovala na Střední všeobecně vzdělávací škole v Jihlavě. Pracovala v různých provozech tehdejší Okresní správy pošt a telekomunikací - u přepážky, na meziměstské telefonní ústředně v Telči, v marketingovém oddělení. 

Posléze pracovala v letech 2000 - 2005 jako asistentka jednatele soukromé společnosti a poté do roku 2008 v účetní firmě. Dvakrát vstoupila do manželství (1970 a 1988), narodili se jí tři synové.  
„Celý svůj život zasvětila ochotničení a práci ve prospěch souboru a amatérského divadla. Bude nám moc chybět, čest její památce. Upřímnou soustrast rodině!“ Těmito slovy se s blízkou kolegyní a hereckou partnerkou loučí členové ochotnického Divadelního souboru Stonařov. 

„Poslední její rolí v našem divadle byla role matky. Starostlivá, hodná a inspirující. A taková byla i v životě. Matka nás všech ochotníků. Bylo nám ctí. Děkujeme,“ reagovala např. na zprávu o odchodu A. Dvořákové Libuše Obršlíková z jihlavského Divadla ATD, kde A. Dvořáková vystupovala v posledních sezónách v komedii Na Vánoce ráno.
S vyjádřením lítosti a soustrasti rodině se připojily desítky dalších osobností kulturního života regionu. Slova soustrasti dorazila také z Finska, kam stonařovský soubor před časem vyrazil za divadelními kolegy a přáteli. 

Život s divadlem 
Divadlo si Anna Vojáková poprvé zahrála už v roce 1957, v 1. třídě stonařovské ZŠ. Byla to role trpaslíka ve hře Neohrožený Mikeš. 
V roce 1976 pak nechyběla u založení místního Divadelního souboru SSM, který svoji dráhu začal uvedením pohádky Marie Holkové Královnin prsten v režii Jaroslava Klimeše. Zahrála si tehdy komornou Kalinu. 
Potkala se i s profesí konferenciérky, jak se v té době říkalo. V letech 1976 - 1985 moderovala folkový pořad Písničkáři, pro který psala i scénáře. Její hlas se také v osmdesátých a devadesátých letech ozýval ze stonařovského obecního rozhlasu. 
V polovině osmdesátých let 20. století zvolil soubor Annu Dvořákovou do svého čela. Od roku 1988 si dali ochotníci pauzu na budování svých rodin, aby pak soubor po deseti letech obnovili už pod aktuálním názvem DS Stonařov. 
Pod vedením Anny Dvořákové začal soubor pracovat s hostujícími zkušenými režiséry - Petrem Vaňkem, Petrem Červinkou, Petrem Meisselem, Milošem Stránským, Milanem Šindelářem či Josefem Kunderou. 
Výsostné místo mezi režisérskými osobnostmi, s nimiž DS Stonařov v éře Anny Dvořákové spolupracoval, však získal zejména v posledních letech svého života někdejší umělecký šéf Horáckého divadla Michael Junášek (1942 - 2016).  
Jejich vzájemná spolupráce začala v závěru roku 2011 a vzešlo z ní několik zdařilých inscenací, s nimiž Stonařovští každoročně sklízeli potlesk na soutěžích i na jevištích po celém regionu. Pod vedením své principálky sázeli na komediální žánr, typické jsou pro ně silné písňové sborové choreografie.     
Vliv hostujících režisérů, povětšinou z okruhu Horáckého divadla, vedl stonařovské ochotníky k dramaturgické kvalitě a osvojování profesionálních principů práce. V okruhu tzv. vesnických divadel se tak brzy dostali na špičku s nadregionálním přesahem. 
Stonařovští v čele s A. Dvořákovou proto nechyběli ani u nových divadelních forem, jakou byl v letech 2011 a 2012 open-air projekt Loučky režiséra Jakuba Škrdly na statku v Loučkách u Vílance. Následně se zapojili i do několika navazujících ročníků letní open-air divadelní dílny Stará plovárna v Jihlavě. 

Od roku 2009 se stonařovský soubor s A. Dvořákovou opakovaně zapojil také do projektu divadelních prohlídek na hradě Roštejně. 
Podle scénářů tehdejší kastelánky Zdeny Vaníčkové scénky režíroval třešťský divadelník Milan Šindelář. Anna Dvořáková v humorně laděných skečích s reálným historickým základem ztvárňovala roli Nevěrnice. 

Od komorné po bytost z Orionu
Anna Dvořáková ztvárnila od poloviny sedmdesátých let na stonařovském jevišti řadu postav. Byly to komorná v pohádce Hloupý Honza (1980), Anna ve hře Víkend s Kateřinou (1981), služka v komedii Teta z Bruselu (1982), Bytost z Orionu ve Výpravách profesora Tarantogy (1984), Martina ve hře Linka důvěry (1985), Eva ve hře Daň zrání (1987) nebo uklizečka ve hře Můj hrad (1988). 
Hned třikrát si v této etapě zahrála čarodějnici,  a to v pohádkových inscenacích Růže pro princeznu, Šípková Růženka a Pohádka o líných strašidlech (1979, 1983, 1986).
V řadách DS Stonařov pak následovala řada jejích dalších rolí. Mezi dalšími Ichthuriel a farář v Drdových Dalskabátech (1999), komorná v Jiráskově Lucerně (2001), vdova Votrubová v Klicperově hře Každý něco pro vlast (2003), Filomena v Boccaciových Arcikuplířkách (2004) nebo principálka ve Zvědavých ženách od stejného autora (2005).

Loutky vodila A. Dvořáková v roce 2006 v Klicperově Potopě světa, madam Palpiti, novomanželku Štrůdlovou a služebnou si zahrála v roce 2008 v Nestroyově hře Lumpacivagabundus. 
V Čapkově Doktorské pohádce si v roce 2010 zahrála Hejkala i vílu a následovaly postavy a role v řadě dalších inscenací. Tou poslední, kterou Anna Dvořáková loni na jaře se souborem nazkoušela a zahrála si v ní, byla operetka Járy Beneše Na tý louce zelený. Tady si zahrála trojroli Soni, mluvčí a vyvolavače. 

Vedle toho se z pozice principálky podílela na organizování stonařovských divadelních plesů, divadelně pojatých masopustů nebo open-air scén k oslavám výročí výrazných událostí stonařovské historie, jako jsou selské bouře nebo pád meteoritů. 
 

Diskuze k článku