Podvědomě všichni očekáváme, že až současná pandemie pomine a zruší se omezení, my se vrátíme k „normálnímu“ životnímu stylu předpandemickému. Ale svět bude již jiný. Ale jaký?

Je samozřejmé, že zpočátku se řešily aktuální problémy, někdy a někde lépe, jindy a jinde hůře. Ideální řešení neexistovalo. Také se v každé zemi projevily „tradice“ rozhodování. U nás se jako vždy při rozhodování ignorovaly zákony a procedury, ale také principy nakládání s veřejnými prostředky z hlediska dobrého hospodáře. Ale všude na světě bude účet za pandemii obrovský, kdo jej zaplatí? Solidarita, která se vzedmula (ale pozor, šmejdi se neztratili a někteří na pandemii silně vydělali), se rychle vyčerpá tváří v tvář ekonomickým ztrátám a jejich sociálním dopadům.

Otázkou je, co vlastně pandemii vyvolalo? Nejde mi o konspirativní teorie, svým způsobem z hlediska společnosti není tak podstatné, jak vir vznikl, ale jde o to, co umožnilo jeho tak bezprecedentní šíření? Vnímalo světové společenství dostatečně varování, které v novém miléniu přinášely virové nákazy typu SARS, MERS, ptačí chřipka… ? Přijatá lokální omezení, byť nemoci pronikaly i přes kontinenty, a relativně malý počet nemocných ponechávaly většinu světa v klidu. Globalizace a pohyb obyvatel jistě k současné pandemii přispěla, již jenom masifikace letecké dopravy ponechávající stále méně prostoru pro pasažéry (jen doufám, že skvělý nápad letecké dopravy ve stoje se snad již neuplatní), pohyb v klimatizovaných prostorách letišť a hotelů, jednání a kontakty ve skupinách nejen napříč zeměmi ale i kontinenty, umožňuje přenos nemoci z jedné oblasti do druhé velmi rychle. Podnikatelé, manažeři, akademičtí pracovníci, sportovci, umělci, studenti… A konec konců u nás dnes již zcela běžné dovolené v zahraničí, masové kulturní či sportovní akce, jejichž důsledkem může být šíření nákazy.

Všudypřítomný ekonomický princip minimalizace nákladů a maximalizace zisku se ovšem neprojevoval jen v letecké dopravě, ale v megamontovnách průmyslových podniků, v zahušťování sídlišť, kde každá trochu volná plocha je okamžitě zastavěna, ve vytváření megakanceláří, v níž každý má svou „kóji“ a v meganákupních střediscích, které se mnohdy staly cílem víkendových "výletů" celých rodin. A nevarovalo nás ani to, jak se šířily epidemie v zemědělských chovech. Již jsme si zvykli na běžnou praxi vybíjení statisíců zvířat ve velkochovech. Ekonomicky i tak to bylo ziskové.

Tyto otázky jsou zmiňovala proto, že jsou lehce viditelné a do jisté míry i řešitelné, což může na různé úrovni prostor pro šíření nákazy omezit. Ale svět se promění mnohem hlouběji, stejně jako každodenní život, přičemž mnoha tendencí k těmto změnám jsme byli svědky již před pandemií. A ta proměna nebude jen negativní či pozitivní. Je nutné o těchto proměnách přemýšlet a zkoumat je, hledat odpovědi, které nebudou přinášet jednoduchá řešení a varovat před jednoduchými populistickými gesty. Jaké tendence tedy lze očekávat:
Posílí se role národních států a vlád, což může vést k budování státu a posílení jeho kapacit vést efektivní a koncepční boj s potencionálním nebezpečím. Může být ale také příležitostí pro autoritářské vůdce schopné získávat stále více informací o každém jedinci. Omezení kontaktů se světem usnadní vytváření obrazu nepřítele.

Čekají nás proměny globalizace (ta neskončí), kde v tradičním vztahu konfliktu a spolupráce mezi státy zřejmě posílí konflikt. Nástup ochranářských politik bude mít dopad na malé hráče (státy), pro něž regionální politika může hrát významnější roli.
Do popředí se dostanou sociální otázky, problém chudých a starých občanů, funkčnosti zdravotnických zařízení a nastavení sociálních služeb, které selhávaly i ve vyspělých zemích. Státy urychleně navyšují své výdaje, ale neřeší příjmové stránky svých rozpočtů. Jak dlouho to bude možné? Hrozí posílení oligarchizace politiky, zejména populističtí lídři rozhodují pod vlivem lobbistických skupin, mnohdy nekoncepčně a chaoticky s ohledem na své PR.

Pandemie ale může nastartovat či urychlit robotizaci a digitalizaci, což bude znamenat nižší nárok na pracovní sílu ze zahraničí, ale přetvoří i domácí strukturu zaměstnanosti. Změní se způsoby řízení ve státní správě, ale i manažerských přístupů ve veřejném a soukromém sektoru směrem k využívání nových technologií a home office.To může proměnit i vztahy v rodině, způsob organizace rodinného života i systém vzdělávání. Zároveň využívání nových komunikačních technologií ve výuce a komunikaci bude dále sociálně polarizovat společnost (sociálně slabí) na úrovni státu a posilovat celosvětově polarizace sever – jih. A v neposlední řadě se do popředí snad již trochu s vážnějším vnímáním dostanou otázky životního prostředí, protože i s nimi současná pandemie souvisí.

Nejen tyto, ale mnoho dalších otázek, bychom si měli začít klást co nejdříve. Tato pandemie je skutečným varováním, a i když někdy pomine, hrozba dalších vln obdobných pandemií je více než pravděpodobná.

První verze tohoto textu vyšla v časopisu Listy 2/2020, který chce ve svém červnovém čísle dát prostor pro tyto diskuse.