Už téměř třicet let nevíme, kdo se skrývá za pseudonymem Elena Ferrante – kdo je ona tajemná spisovatelka, jejíž romány vycházejí ve čtyřiceti zemích světa a dosahují astronomických prodejů. Z autorčiných témat lze usuzovat, že jde pravděpodobně o ženu, matku a rodačku z Neapole. Ale je tomu skutečně tak? Nejnovější dílo Eleny Ferrante Příležitostné nápady poodhrnuje závěs k zapovězené komnatě.
Spisovatelka po dobu jednoho roku psala na základě otázek redaktorů každotýdenní sloupek pro britský deník Guardian. Otázky ji přiměly, aby vyprávěla o matkách, dcerách, přátelích, zášti, strachu, lžích, romantice, knihách a filmech, svobodě tvorby a dalších rozličných tématech. Bez přípravy procházela paměť a hledala v ní nějaký drobný ilustrativní zážitek: „Pokaždé jsem ve spěchu ponořila vědro do jedné z temných hlubin své hlavy, vytáhla ven nějakou větu a s úzkostí čekala, jaké další přijdou za ní,“ říká. Výsledkem je sbírka jednapadesáti textů nahlížejících do autorčina života i do života čtenáře, jenž je vyzván, aby přemítal o svých vlastních myšlenkách a pocitech k danému tématu. Dílo doprovázejí půvabné ilustrace Itala Andrey Uciniho, šité na míru jednotlivým textům. Kniha v překladu Anny Kudrnové bude jednou z prvních novinek knihkupectví, která se otevřou 27. dubna 2020!
Na podzim roku 2017 redaktoři britského Guardianu oslovili Elenu Ferrante, aby pro jejich noviny psala každotýdenní sloupek. „Polichotilo mi to, zároveň jsem se ale bála. S něčím takovým jsem neměla žádnou zkušenost a obávala jsem se, že to nezvládnu,“ píše Ferrante v úvodu ke knize Příležitostné nápady. Po dlouhém váhání návrh přijala pod podmínkou, že jí redaktoři pošlou seznam otázek, na které bude jednu po druhé ve vymezeném prostoru odpovídat. Redakce s požadavkem souhlasila, stejně tak s podmínkou, že sloupek nebude vycházet víc než rok. První text vyprávějící o jednom »poprvé« vyšel 20. ledna 2018 a ten poslední o jednom »naposledy« je z 12. ledna 2019.
Ferrante přiznává, že to byl pro ni poučný rok: „S žádným podobným úkolem jsem se nikdy předtím nesetkala a hodně jsem váhala, než jsem se té zkoušce vystavila. Bála jsem se každotýdenního termínu, bála jsem se, že budu muset psát, i když se mi nebude chtít, bála jsem se nutnosti zveřejnit text, aniž bych promyšleně zvážila každé slovo. Nakonec převládla zvědavost. Pokusila jsem se té výzvě postavit s představou, že musím písemně odpovědět na nějakých padesát otázek, vždycky jednu za týden. Říkala jsem si, že to je něco, co už umím, vždyť léta odpovídám písemně novinářům. A tak jsem pilně odpovídala. Musím však uznat, že přes nesmírnou laskavost redakce Guardianu jsem se ustavičně děsila, že se mi přijatý úkol nepodaří splnit, že ze zbrklosti čtenářům nějak ukřivdím, že si přestanu věřit a budu to muset předčasně vzdát. Ještě že úzkost z otištění textů bohatě vyvážila radost z psaní. Dnes můžu s jistotou říct, že i kdybych tuto zkušenost už nikdy nezopakovala, prospěla mi a já jsem Guardianu vděčná, že mi dali takovou příležitost…“
Přes všechny obavy vyšla Ferrante ze zkoušky vítězně. V Příležitostných nápadech okouzluje inspirativním pohledem na rozličná témata a předvádí nám, jaký účinek mohou mít texty bez ohledu na svoji délku. Její vyprávění je omamné, táhne čtenáře hlouběji a hlouběji do vlastních myšlenek.
V překladu Anny Kudrnové vydává nakladatelství Prostor.
Anotace:
Knižní mozaika Příležitostné nápady se skládá z jednapadesáti různorodých střípků čerpajících z autorčiny zkušenosti a poetiky, intuice a vlastního života. Přátelství, první láska, žárlivost, feminismus, náš vztah k rostlinám, změna klimatu, tajemství trvalého partnerství nebo krása jsou některá z velkých témat, o kterých Elena Ferrante psala každý týden po dobu jednoho roku na žádost deníku The Guardian, v anglickém překladu Ann Goldsteinové. Spojují se v tomto intimním, imaginativním a inteligentním souboru, ve kterém slavná italská spisovatelka zve čtenáře, aby přemýšleli, sdíleli vzpomínky a nápady a prožívali silné emoce a vystoupili z řeky konvencí, stejně jako v jejích mimořádných románech.
Z italského originálu L’invenzione occasionale, vydaného nakladatelstvím Edizioni E/O v Římě roku 2019, přeložila Anna Kudrnová.
Ilustrace v knize a na obálce Andrea Ucini
Odpovědná redaktorka Hana Davidová
224 stran
Cena: 297,- Kč
O autorech:
Elena Ferrante, publikující už od svého prvního románu Tíživá láska pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně. Celosvětový úspěch ságy dal podnět k intenzivnějšímu pátrání po její identitě, která však dosud nebyla odhalena.
Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi největší žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Její vypravěčské mistrovství není založeno na narativních experimentech, ale na strhující síle výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech. Tato tematika se objevuje ve všech jejích dosud napsaných prózách, kromě již jmenovaných také v románech Dny opuštění, Temná dcera a dětské knížce Pláž v noci.
Na motivy tetralogie Geniální přítelkyně uvedla televize HBO v roce 2018 osmidílný seriál zachycující první díl ságy a v následujících letech chystá uvést na obrazovky také další díly tetralogie. Rovněž její romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování.
Andrea Ucini je italský konceptuální ilustrátor, který žije a pracuje v Dánsku. Vystudoval klasickou hru na klavír a skladbu na Academia Musicale ve Florencii. Vedle hudby byla jeho další vášní vždy kresba, jíž se začal věnovat profesionálně a za niž získal prestižní ceny. Pravidelně spolupracuje s různými periodiky, mimo jiné s The New York Times, The Washington Post, The Wall Street Journal a The Guardian. Pro poslední zmiňovaný deník ilustroval týdenní rubriku, kterou vedla Elena Ferrante v průběhu roku 2018.
Více infa: www.andreaucini.com
Anna Kudrnová, překladatelka českého vydání je absolventka anglistiky na FF UK pracuje jako překladatelka a redaktorka na volné noze, překládá z angličtiny a italštiny. Přeložila mj. knihy Roberta Macfarlanea, Richarda Askwitha (včetně životopisů Emila Zátopka a Laty Brandisové) či Alexe Hutchinsona. V roce 2016 obsadila druhé místo v soutěži Jiřího Levého v kategorii próza za překlad kapitoly z románu Jiné moře Cladia Magrise. Žije v Praze.
O knize napsali:
Nevědomí je mocná červená nit, která spojuje tyto příležitostné nápady v jedinečný systém, jehož hlavními tématy jsou identita, napětí mezi skutečností a fikcí a síla ženskosti.
Raffaella Silipo, LA STAMPA TUTTOLIBRI
Elena Ferrante nechává čtenáře proniknout do svého osobního prostoru. Ale pozor, nečekejte žádný sentiment, píše stroze, velmi precizně: podobně jako v tolik oceňovaných románech. Není třeba čtenáře svádět větami psanými na efekt, »působivými metaforami, nezapomenutelnými přirovnáními«. Zásadní je »vzdělávat«, tedy niterně měnit, zprostředkovat plodný myšlenkový přenos. Vstoupit, i za cenu narušení intimity, do lidské mysli a skrze tento leckdy bolestivý proces zachytit smysl činů a voleb.
Maria Anna Patti, LA REPUBBLICA – ROBINSON
Po hojnosti slov, dějových zvratů a zápletek ságy, která z Eleny Ferrante udělala jednu z nejčtenějších spisovatelek světa, vracejí tyto krátké texty nadšenému čtenáři nejukázněnější a nejvytříbenější aspekt jejího psaní.
Giulio Milani, INTERNAZIONALE
Příležitostné nápady jsou celistvějším a soudržnějším obrazem autorčina vnitřního světa a všedního života – jejích tužeb, strachů, ambic, selhání. Ferrante jako by vykukovala zpoza opony stránek a odhalovala kousek sebe.
READING IN TRANSLATION
Ferrante dokáže psát o politice, dějinách, filozofii, sexualitě, osamělosti a já se jí nechávám bez jediné pochyby ochotně vést. Neznám žádného jiného autora, který by uměl totéž.
Beth Nguyen, SAN FRANCISCO CHRONICLE
Foto: www.eprostor.com
