Tugendhat je unikátní hned v několika ohledech. Poprvé v dějinách architektury zde byla, jakožto v soukromé stavbě, použita ocelová nosná konstrukce v podobě subtilních sloupů na půdorysu kříže, které dnes příchozí vnímají spíše jako elegantní ozdobu interiéru. Okamžitě vás zaujme i rozlehlý centrální prostor plnící různé funkce, plně prosklená čelní stěna s výhledy do malebné zahrady, exotické materiály vnitřního vybavení i technické zázemí, které na svou dobu rozhodně nebylo obvyklé.

Foto: Andrea Morkusová

“Účel stavby jí dává vlastní smysl. Obytný dům má sloužit pouze k bydlení. Místo stavby, poloha ke slunci, prostorové rozvržení a stavební materiály jsou podstatnými faktory, z nichž je třeba skloubit stavební organismus.” Těmito slovy, společně s heslem “méně je více”,  vystihl v roce 1924 svůj pohled na architekturu Ludwig Mies van der Rohe, kterého si o pár let později Greta Tugendhatová vybírá jako autora svého vysněného nového domova. Vila Tugendhat později vstoupí do dějin jako architektova nejvýznamnější evropská stavba.

Vraťme se ale na začátek. Na konci dvacátých let 20. století věnoval židovský velkoprůmyslník a obchodník s textilem Alfred Löw-Beer horní část pozemku u své rodinné vily dceři Gretě a s ním i nemalý obnos na výstavbu jejího vlastního domu. Ta na něm poté, společně s manželem Fritzem Tugendhatem, nechala v letech 1929–1930 vybudovat světoznámou vilu Tugendhat. Dům byl hotov již v srpnu 1930, rodina se do něj ale nastěhovala až po úplném dokončení interiérů v prosinci téhož roku.

Foto: Andrea Morkusová

Stavba vyladěná do nejmenších detailů rozhodně nebyla levnou záležitostí. Stála 8 milionů Kčs, což odpovídalo 40 klasickým rodinným domům té doby. Jen samotná onyxová dělící příčka, jejíž barevnou hru při změně světelných podmínek dodnes obdivují všichni návštěvníci, přišla na cenu celého jednoho domu.

Ve vile ale najdete i další neobvyklé materiály. Třeba půlkruhovou příčku z makassarského ebenu, která v hlavním obytném prostoru odděluje stůl z černé leštěné hrušky, u něhož byla v srpnu 1992 podepsána smlouva o rozdělení Československa.

Foto: Andrea Morkusová

Celá centrální obytná hala vás okouzlí svou čistotou, jednoduchostí a zároveň velkorysým prostorem otevřeným do zelené zahrady, plným světla a vzduchu, i luxusním vybavením vyráběným přesně na míru. Možná si zde budete připadat jako návštěvník nějaké dokonalé galerie, možná vás prostor naopak okouzlí natolik, že se v něm budete chtít zabydlet a usednout do slavného červeného lehátka s výhledem na historické Brno, což ale v reálu bohužel není možné.

Příjemným útočištěm je i zimní zahrada tvořící zajímavý optický přechod mezi interiérem a zahradou venkovní. V patře, na úrovni nenápadného vstupu z Černopolní ulice, se nachází vstupní hala, jednotlivé ložnice a pokoje dětí a jejich vychovatelky. Najdete tu i terasu s posezením obrácenou do zahrady, která je díky poměrně prudce svažitému terénu umístěna vysoko nad zemí.  

Foto: Andrea Morkusová

Každopádně se vám odsud nebude chtít odejít a pokud ano, tak jedině právě do jednoduché a prosluněné zahrady lákající k odpočinku, z níž se otevírají i velmi pěkné zpětné pohledy na vilu i do jejího hlavního interiéru. Zahradu lze za normálních okolností navštívit i jako samostatný okruh, na který se bez problémů dostanete i bez předchozího objednání.

V suterénu najdete kromě technických místností i fotokomoru či trezor na kožichy. Dnes je zde umístěna i expozice představující architekta, stavebníky a každodenní život rodiny ve vile, z něhož vás zaujmou hlavně rodinné fotografie zobrazující dětské radovánky či oslavy Vánoc, které pro někoho možná až příliš chladný prostor budovy dokázaly bezezbytku zabydlet.

Foto: Andrea Morkusová

V dolní polovině původní zahrady můžete samostatně navštívit i památkově chráněnou vilu Gretiných rodičů, která dnes slouží jako nejmladší pobočka Muzea Brněnska. Za vidění rozhodně stojí její zajímavé interiéry s pozoruhodnou kombinací původních secesních prvků a přestavby rodiny Löw-Beer i zpřístupněné technické zázemí. Opomenout byste neměli ani expozici Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat vyprávějící nejen o rozvoji Brna, ale i o historii obou vil. Dnes jsou zahrady vil odděleny plotem, do budoucna se ale uvažuje o jejich propojení.

Manželé Tugendhatovi si svou novou vilu ale příliš dlouho neužili. Jakožto židé v roce 1938 emigrovali do Švýcarska a následně v roce 1945 do Venezuely. Za války vila přešla do majetku Německé říše, v dubnu 1945 ji zdevastoval jezdecký oddíl sovětské armády. Do roku 1950 zde poté působila soukromá škola tance a následně až do roku 1979 dětské rehabilitační středisko. V 60. letech Brno několikrát navštívila Greta Tugendhatová, snahy o záchranu vily ale nebyly úspěšné. 

Foto: Andrea Morkusová

Roku 1980 se vila stává majetkem města Brna a o rok později je konečně zahájena její pětiletá rekonstrukce. Prvního zpřístupnění se veřejnost dočkala na omezenou dobu v roce 1992, stálého otevření pak od roku 1994, kdy se vila dostává pod správu Muzea města Brna jako instalovaná památka moderní architektury.

V letech 2010–2012 Tugendhat prošla druhou zásadní památkovou obnovou a restaurací, při níž jí byla vrácena podoba z doby jejího dokončení v roce 1930. V této podobě si ji můžete prohlédnout z pohodlí svého domova i díky unikátní virtuální prohlídce, která zachycuje celkem 31 míst a jednu animaci zimního pohledu. Místa na sebe vzájemně navazují, během prohlídky tak lze volně procházet do dalších místností. Zvolit můžete i automatickou procházku celou vilou.

Foto: Tomáš Vojáček

Vila a osudy jejích obyvatel jsou lákadlem i pro filmaře. Zhruba před rokem byl do českých kin uveden snímek Skleněný pokoj, natočený na motivy stejnojmenné knihy spisovatele Simona Mawera. Dle slov naší redaktorky Daniely Wojnarové je film, natáčený přímo v autentických interiérech vily “po vizuální stránce uměleckým dílem”, stejně jako vila samotná. Recenzi a další zajímavosti o filmu si můžete přečíst zde.

V rámci oslav 90. výročí dokončení vily je na rok 2020 naplánováno mnoho výstav, speciálních prohlídek a dalších akcí, jejichž aktuální stav podléhající vývoji epidemiologické situace můžete průběžně sledovat zde. Než se prostory vily znovu otevřou, můžete se s námi projít po stopách dalších brněnských slavných vil nebo si připomenout druhé vydání knihy Mies v Brně – Vila Tugendhat Ivety Černé a Dagmar Černouškové.

Úvodní foto: Tomáš Vojáček

26.4.2020 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout