Příběh aféry Watergate stále fascinuje, myslí si oscarový dokumentarista Charles Ferguson

Trumpovy výroky o vstříknutí dezinfekce do těla vyvolaly reakci. Někteří Američané to chtěli vyzkoušet

LN: Podtitul dokumentu zní Jak jsme se naučili zastavit prezidenta, který se vymkl kontrole. Tím naznačujete, že něco podobného se už nemá opakovat?
Zčásti ano, zčásti jsem tím vzdal poctu filmu Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska a zčásti to je pravda – díky skandálu Watergate se Amerika naučila zastavit prezidenta, který se vymkl kontrole.

LN: Takže nepředpokládáte, že třeba během Trumpovy vlády zažijeme podobné odhalení?
Těžko si představit, že dojde ke stejnému skandálu, na to se změnilo už moc věcí. Všichni si ale teď určitě děláme starosti o stav americké politiky. Během práce na filmu jsem si všiml, o kolik kvalitnější lidé tehdy zasedali v Kongresu v porovnání s dneškem. Role peněz v politice je velmi důležitá a tehdy byla menší než dnes. V 70. letech se jen málo lidí hned poté, co opustilo Kongres, stalo lobbisty. Dnes to je víc než polovina kongresmanů. To má dost špatný vliv na to, jak se politici chovají v době, kdy v Kongresu působí, i na to, kdo se tam vůbec dostane. Lidé se dnes stávají kongresmany, aby si vydělali. Což není dobré.

LN: V dokumentu kromě archivů a nových rozhovorů využíváte i herce, kteří přehrávají dialogy z audiopásek, jež si Nixon pořizoval. K těm se dnes dá dostat lehce?
Jsou dostupné, přístup k nim je snadný. Ale zahrnují 3500 hodin a přepsáno je zatím méně než tisíc hodin, takže probrat se jimi je docela práce. Nicméně zajímavá a někdy to byla i zábava. Poznal jsem díky tomu spoustu lidí, kteří do Watergate byli zapojeni, především zvláštních žalobců, kteří byli skvělí, povídal jsem si s nimi hodiny.

LN: Mluvili s vámi otevřeně i lidé z Nixonovy administrativy?
Jediný, kdo mi připadal ohledně důležitých věcí neupřímný, byl Nixonův poradce John Dean. On posledních čtyřicet let všechny přesvědčuje, že začal spolupracovat s žalobci z etických principů. Což podle mě není pravda. Podle mě začal mluvit, protože mu došlo, že jinak půjde také do vězení, Nixonova administrativa ho hodlala obětovat a prozradit jeho jméno. Tak radši sám řekl vše, co věděl, za snížení trestu. Nakonec si odseděl asi jen čtyři měsíce, ani ne ve vězení, ale na vojenské základně. Během vyšetřování Watergate byl mimořádně akurátní a upřímný, žalobci mi říkali, že patřil k nejspolehlivějším svědkům, které kdy zažili. Ale sám sebe se pak snažil vykreslit jako muže morálky, a když jsem ho konfrontoval, že mi to nesedí, začal být docela nepřátelský. Do filmu jsem zařadil jen ty části z jeho rozhovoru, kde mi přišlo, že mluví pravdu.

LN: Proč? Jak jste vůbec hledal rovnováhu mezi informační hodnotou a diváckostí?
Pár humorných věcí ve filmu zůstalo, ale držel jsem je na minimu. Konfrontační scény s Johnem Deanem mi připadaly rozptylující. V době střihu už bylo jasné, jak důležité jsou paralely tohoto dokumentu se současností, tak jsem nechtěl strávit čtvrt hodiny tím, že budu zesměšňovat Deana. O tom ten film není.

LN: Jak poznáte při rozhovoru, že vám někdo lže?
Především tak, že si předtím přečtete 5000 dokumentů. V případě Deana bylo jasné, že ho několik lidí označilo, další se na to chystali a on to věděl. Dopodrobna jsem věděl, co se dělo ve dnech, kdy se Dean ke spolupráci rozhodoval.

LN: Spousta lidí si udělala představu o Watergate hlavně z filmu Všichni prezidentovi muži. Máte pocit, že tento snímek stále nezestárl?
Myslím, že ne, stále je skvělý, já sám ho viděl několikrát. Také je docela přesný, zvlášť na hollywoodský film. Akorát pokrývá asi tak 2 procenta z toho, co se stalo. Já se právě snažil ve svém dokumentu ukázat, že došlo ještě ke spoustě dalších věcí.

LN: Chtějí lidé o Watergate pořád mluvit a zabývat se tím?
Doufám. Mně ten příběh přijde fascinující, proto jsem se do něj pustil. Pokud jsem odvedl dobrou práci, měl bych i ostatní přesvědčit, že jde o fascinující příběh. K tomu se dnes přidává strach, že podobné zneužití moci zažijeme také, a je proto důležité pochopit, jak náš politický systém funguje.