Takhle se o Kamerunu mluvilo před mistrovstvím světa 1990: průměrní chlapíci tmavé pleti, u nich sovětský trenér Valerij Něpomjaščij, jehož předchozí štace byla kdesi v turkmenistánské druhé lize, a největší hvězdou osmatřicetiletý stařík Roger Milla, jenž se do nominace na mistrovství světa dostal až po urgenci z nejvyšších vládních míst.
A tohle má být jako co? Přece mužstvo, které v horkých červnových týdnech před třiceti lety doslova ohromilo svět! V době, kdy africký fotbal neznamenal vážně vůbec nic. Jenže na mistrovství světa v Itálii se kamerunští nepřemožitelní Lvi dostali až do čtvrtfinále. Stejně jako Češi. Svět z nich byl paf.
Hned v prvním zápase turnaje vypráskali Argentinu, obhájce titulu v sestavě s Maradonou a dalšími esy světového fotbalu. Zápas dohrávali bez dvou vyloučených hráčů. „Devět lvů z Kamerunu postavilo fotbalový svět na hlavu,“ křičel do světa titulek západoněmecké agentury DPA.
Senzaci ztropil rozhodujícím gólem jistý Oman Biyick. Symbolem šampionátu se ale stal jiný chlápek: osmatřicetiletý Roger Milla. Během báječné pouti turnajem vstřelil čtyři branky. Přitom do zápasů nastupoval až v druhých poločasech, kondičně by celý duel neodtáhl. Ve skupině dvěma góly složil Rumunsko. Ale to nejlepší si schoval na osmifinále.
V prodloužení detektivky s Kolumbií tančil u rohového praporku po úvodní trefě, o chvíli později došlo na scénu, kterou si dodnes pamatuje celý svět. Kolumbijský gólmanský svéráz Higuita proslulý svými výlety mimo pokutové území a zahráváním standardních situací zkusil na kamerunského „dědka“ v hloubi pole kličku.
Jenže lišák Milla mu míč sebral, návdavkem přidal jesličky a do prázdné branky zvýšil na 2:0. A zase u praporku tančil. Smál se, až mu byla vidět mezera mezi bílými předními zuby. „Každý Kamerunec se narodí s uměním tancovat. Je to součást našeho života a improvizace je v tomto nejmenší problém,“ vysvětloval v rozhovoru pro čtvrtletník Football Club. Nejen fotbalový um, ale i specifické oslavy gólů pomohly k rozmachu obrovské popularity nejen Milly, ale i celého kamerunského fotbalu.
Ve čtvrtfinále čekala Anglie. S Linekerem, Gascoignem či Plattem. Africký Pelé byl zase ústřední postavou. Tančil nejen u praporku, ale i s míčem u nohy. Byla na něj penalta, na druhý gól Kamerunu nahrál. Sedm minut zbývalo do další senzace, jenže Lineker dvěma brankami z pokutových kopů donutil lvy k poslednímu zoufalému řevu. „Dodnes jsem zklamaný. Nezvládli jsme konec takticky. Ale zároveň jsem hrdý. Byli jsme prvním africkým týmem v historii, který se na mundialu dostal tak daleko. Před šampionátem by na nás nikdo nevsadil ani frank,“ vzpomíná Milla.
O čtyři roky později povolal Rogera Millu prezident země z fotbalového důchodu na Réunionu na šampionát do Spojených států, ve dvaačtyřiceti letech jednou skóroval a stal se nejstarším střelcem historie světových mistrovství.
