Koželuh se narodil 7. března 1895 v Praze a odmala střídal fotbal, hokej a tenis. K těmto sportům si vypěstoval silnou náklonnost a ve všech dokázal uspět. Největší slávu však získal díky svému umění na kurtu s raketou v ruce.
V roce 1925 si Koželuha všimli legendární Francouzi René Lacoste a Jean Borotra a pozvali jej na turnaj profesionálů, braný jako mistrovství světa, do Deauville. Československý hráč hned svou první účast proměnil ve vítězství, prestižní podnik později nazvaný Bristol Cup opanoval ještě šestkrát.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Soupeře ničil především nezdolnou kondicí nabytou při fotbale a hokeji. V Americe si dokonce vysloužil přezdívku „Legs“ (Nohy).
„Byl velmi dobře fyzicky připravený. Měl skvělý forhend, bekhend i volej. Prakticky neměl slabinu,“ vzpomínal pro Lidové noviny Karel Papoušek, kterého Koželuh později trénoval. „Čím rychleji míček zamíří na jeho stranu kurtu, tím rychleji se vrátí,“ neslo se dobovým tiskem.
Díky mimořádnému věhlasu patřil Koželuh mezi nejvýznamnější osobnosti své doby jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Přátelil se s Vlastou Burianem či Janem Masarykem, v zámoří pak s Henrym Fordem, od nějž dostal za první lekci luxusní automobil, Johnem Rockefellerem nebo trojnásobným vítězem Wimbledonu Williamem Tatemem Tildenem, který si jej vybral jako soupeře pro svůj první profesionální zápas.
Tito dva tenisoví velikáni sehráli v roce 1932 utkání i v Praze, zápasu na stadionu na Letné přihlíželo 15 tisíc diváků.
A coby trenér vštěpoval Koželuh poznatky ze svého sportu tehdy pětiletému Georgi Bushovi staršímu. „Slavný Karel Koželuh byl český profík, světová jednička, což tenkrát znamenalo, že vydělával asi tři tisíce dolarů ročně. Byl jako zeď, vrátil všechno. Do čtyřhry nám pořád radil jednu věc: Perte to středem!“ popisoval 41. prezident USA pro Tennis Magazine v roce 1987.
Zářil s míčem, hokejkou, ale nejvíce s raketou
K tenisu měl Koželuh blízko odmala - v pěti letech si na letenských kurtech přivydělával jako sběrač míčků. Vedle honění se za tenisáky do nich rád také mlátil raketou. Tato činnost se mu zalíbila a začal v ní vynikat. Ve čtrnácti dostal nabídku trénovat v Mnichově, odkud se po roce vrátil zpět do vlasti.
Chyběla mu totiž jeho další sportovní vášeň - kopaná. V dresu fotbalové Sparty nastoupil Koželuh ke 46 zápasům, v nichž vsítil 34 gólů. V jednom týmu se potkal například s legendárním komikem Burianem. V roce 1923 odehrál také dvě utkání v národním dresu a jednou skóroval.
Ještě v témže roce hájil československé barvy na evropském šampionátu v hokeji. Na mistrovství Evropy 1925 pomohl mužstvu k zisku titulu.
S těmito úspěchy v zádech pak naplno zazářil v tenisovém prostředí. Kromě zmíněných sedmi titulů mistra světa Koželuh třikrát vyhrál profesionální mistrovství USA (1929, 1932 a 1937) i obdobný turnaj ve Francii (1930). Během druhé světové války pořádal v Americe exhibice a peníze z nich věnoval Červenému kříži nebo československému odboji.
Po konci kariéry vedl v letech 1947 až 1949 jako kapitán československý daviscupový výběr, trénoval například vítěze všech čtyř grandslamů Dona Budgeho. V roce 2006 byl jako sedmý Čech uveden do tenisové Síně slávy.
Tragická a záhadná nehoda
V té době už byl Koželuh více než půl století po smrti.
27. dubna 1950 nepřežil dopravní nehodu ve Starokolínské ulici v Újezdě nad Lesy. Večer jako spolujezdec cestoval autem z podnikové oslavy, s kolegou řidičem v rovné a přehledné ulici narazili do stojícího nákladního automobilu.
„Zadek toho náklaďáku jim prý uřízl střechu,“ vyprávěl Papoušek. „Koželuh byl na místě mrtvý.“
Příčinu srážky se nikdy objasnit nepodařilo.