Po dvou vysokých porážkách na turnaji stanuli českoslovenští hokejisté před velkou výzvou. V duelu o bronzové medaile měli vyzvat Švédy - znamenitě trénovaného, fyzicky silnějšího a dosud nepoznaného soupeře.
„Heja, heja, heja, hej!“ zněl Ledovým palácem v Antverpách bouřlivý pokřik, když Seveřané vstupovali na led.
Švédové už na turnaji porazili tři evropské výběry a nyní se chystali zamést i s československými hráči.
Zaplněné hlediště se těšilo na poslední olympijský zápas. Kanaďané tou dobou již byli zlatí, Američané stříbrní. Kdo ale urve poslední medaili?
Mnozí považovali za favority Švédy. Nutno dodat, že zřejmě právem.
„Netušili jsme, do jakého boje jdeme. Byl strašný nejen pro naše svaly a plíce, ale především pro naše nervy,“ vzpomínal reprezentant Jan Palouš po letech na zápas o bronz ve své knize Mušketýři s hokejkou.
Zvláštní hrací systém
Na olympijských hrách v roce 1920 lední hokej stále ještě psal první kapitoly své bohaté historie, už tehdy ale měli Čechoslováci mezi mantinely vybudované jméno. Ostatně před první světovou válkou se stali - ještě jako reprezentanti Čech, které spadaly pod rakousko-uherské mocnářství - třikrát mistry Evropy.
V Antverpách zcela dominovali Kanaďané s Američany, takže zápas o bronz se stal zároveň soubojem o nejlepší evropský celek. Vzhledem k poněkud zvláštnímu hracímu systému se na led proti sobě postavili soupeři se zcela odlišnou turnajovou minulostí.
Čechoslováci do té doby odehráli dva zápasy. V prvním schytali debakl 0:15 od Kanady, kterou reprezentoval tým Winnipeg Falcons. Ve druhém 0:16 od Američanů. A zámořské celky je masírovaly nejen hokejově, ale i fyzicky.
Bergvallův hrací systémSystém používaný v době kolem první světové války. Na turnaji v Antverpách se v první fázi utkaly týmy ve vyřazovacím pavouku o celkové prvenství. V další fázi spolu hrála o druhé místo družstva, která prohrála s vítězem (Kanadou). Ve třetí fázi si to rozdaly o bronz výběry, jež v předchozích duelech padly se stříbrným týmem (Spojenými státy). Vlivem tohoto systému se výrazně lišil počet zápasů, které mužstva sehrála. Např. Belgie zvládla jeden, Čechoslováci odehráli celkem tři a Švédové dokonce šest. |
„Šroubek se obíral trhlinou nad zalitým okem, Káďa (Karel Pešek) přikládal obklady na oteklý kotník pravé nohy, Vilda (Vilém) Loos omakával naběhlé lýtko,“ popisoval Palouš tvrdý střet se zámořským hokejem.
„Nejzbědovanější byl (Karel) Hartmann. Jeho oba boky byly natlučeny, že se na každém objevila velká tmavomodrá skvrna, která později až zčernala. Hartmann pokaždé zasténal, když se v noci převracel na lůžku.“
Bolesti na těle družstvu na pohodě příliš nepřidávaly. „Co je to za sport, kde se dovoluje, aby obr utloukal kyjem bezbranného?“ tázal se nechápavě reportér Josef Laufer.
To Švédové byli v jiné situaci. Před duelem o bronz měli v nohách pět zápasů v šesti dnech.
Také oni Kanadě a Spojeným státům podlehli, jejich porážky však byly mírnější - 1:12 a 0:7. A kromě toho porazili postupně zbylé evropské týmy, tedy Belgii, Francii a Švýcarsko.
Jako poslední měl přijít na řadu otlučený výběr ze srdce starého kontinentu.
„Nikdo nepředpokládal, že by Čechoslováci mohli Švédy srazit. Snad ani Čechoslováci sami si to nemysleli,“ psal po utkání švédský deník Dagens Nyheter.
Jediný gól na turnaji přinesl bronz
Do boje o bronzovou medaili se reprezentanti vydali s odhodláním a vervou. Na švédského soupeře chtěli udeřit hned v úvodu a dostat ho do úzkých.
Osvědčená taktika nezklamala.
Krátce po začátku - prameny nejčastěji hovoří o třetí minutě utkání - se zrodila rozhodující akce celého zápasu. Tu završil tehdy 28letý sportovní univerzál Josef Šroubek, který kromě hokeje hrál i výborně fotbal.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
„Káďa (Karel Pešek) se nyní žene směrem k švédské brance, předstírá, jako by se chtěl s toušem probít sám, vyláká tím jednoho švédského obránce, v poslední chvíli však přihraje Šroubkovi,“ popsal počátek velkého momentu Palouš.
„Šroubek v plném letu podšoupne touš pod holí posledního obránce, přeskočí ji a za ním prudce střelí vedle vyděšeného švédského brankáře, který marně vymršťuje stranou nohu, nezadržitelně touš do jeho branky.“
„Gól sedí, neodvolatelně sedí!“
Podle jiných svědectví brankář Seth Howander na puk nedosáhl, protože Šroubkovu střelu tečoval jeden ze švédských obránců. To však nic nemění na tom, že se národní tým díky brzké trefě ujal vedení 1:0.
Byl to první gól na turnaji a zároveň první československý gól v dějinách olympijských her!
I v dalších chvílích národní tým hrozil. Postupně však přebrali útočnou iniciativu Švédové, kteří ve snaze vyrovnat pálili na branku snad ze všech stran.
Ve zbytku zápasu Čechoslováky držel výborný Karel Wälzer - gólman, který kvůli zranění palce první dva zápasy vynechal, takže duel se Švédy byl pro něj premiérou na turnaji.
Další dlouhé desítky minut hokejisté zuby nehty drželi těsný náskok. Bojovali - jak popsal Laufer - úporně, zavile, divoce i zoufale. Jeden z pokusů soupeře Wälzer prý vytáhl až zpoza brankové čáry, avšak rozhodčí gól nezpozoroval.
Podle švédského deníku Dagens Nyheter přestříleli Seveřané československé družstvo drtivě 48:2.
Ve druhé polovině utkání (tehdy se hrálo 2 x 20 minut) údajně nedovolili Čechoslovákům jedinou střelu na branku.
Naprosto dominovali.
„Poslední minuty již byly pravé fyzické i nervové utrpení,“ přiznával Palouš. „V jedné chvíli stáčím jen špičkou brusle přízemní střelu, letící do naší prázdné branky, za níž se válí Wälzer.“
Závěr se nesmírně vlekl a bolel. Trval snad věčnost. Pak to ale konečně přišlo - píšťalka ukončila utkání.
Národní tým vítězí 1:0!
Čechoslováci jsou bronzoví!
„Sláva! Sláva! Nazdar!“ ozývá se z hlediště. Hráči se objímají, jedna krajanka se slzami štěstí ve tváři hází na led kytičku fialek.
Musíte víc trénovat!
Radostné sdělení se brzy rozkřiklo také v domovské zemi reprezentačního výběru. Hned ráno zvěstovaly československé noviny první stručné zprávy o získaném bronzu.
„Všichni zde vypočtění národové jsou ve výhodě proti nám možností pravidelného trainingu, majico buď dosti dlouhé a pravidelné zimy, nebo ledové paláce. Jest tedy úspěchem znamenitým, že máme jen dva národy před sebou a čtyři za sebou,“ chválily hokejisty kupříkladu Národní listy.
Zřejmě jen málokdo v tu chvíli věděl, jak těžce vybojovaná tato bronzová medaile byla.
„Není uměním jenom dávat branky, ale také je nedostávat,“ podotkl trefně po utkání Kanaďan Frank Fredrickson, jenž řídil duel jako rozhodčí.
„Houževnatost a obětavost vám získaly sympatie všech nestranných diváků a zasluhovaly si odměny. Máte ji. Jste prvními v Evropě. Ale musíte proboha víc trénovat a lépe se na zápas obléci,“ doplnil kapitán kanadského týmu.
Ani mimořádný úspěch Čechoslováků nezakryl velké výkonnostní rozdíly, které tehdy mezi týmy panovaly.
Při zpětném pohledu působí celý příběh snad až trochu bizarně:
První olympijskou medaili získali hokejisté na letních hrách. Ve třech zápasech vstřelili jediný gól, sami jich naopak inkasovali třicet jedna. A přesto se v konkurenci sedmi týmů umístili třetí.
Ano, i takový byl lední hokej před sto lety.
Až o mnoho později - v roce 1982 - byl turnaj v Antverpách oficiálně uznán jako první mistrovství světa. Další turnaj pod pěti kruhy se uskutečnil již v rámci zimních olympijských her. Stalo se tak v Chamonix roku 1924.
29. duben s drobným otazníkemZatímco u konečného výsledku nebo střelce československého gólu panuje mezi odborníky shoda, u data konání zápasu se prameny rozcházejí. České zdroje většinou datují zápas o bronz na pátek 30. dubna, naopak podle zahraničních zdrojů včetně švédského tisku se utkání uskutečnilo o den dříve 29. dubna. Historik Kenth Hansen uvádí, že utkání začalo ve čtvrtek v jedenáct hodin večer a skončilo až po půlnoci. Faktem každopádně je, že už v pátek 30. dubna ráno československý tisk přinesl zprávu o zisku bronzové medaile. |