19.4.2024 | Svátek má Rostislav


EVROPA: Politologie proti demokracii

30.4.2020

Pokud se u nás do obhajoby a ospravedlňování Evropské unie pouštějí nekriticky uvažující ekonomové, ajťáci, žurnalisté, politici nebo přírodovědci bez hlubšího a širšího rozhledu, je to celkem pochopitelná, byť dost smutná skutečnost. Polemika s nimi je zpravidla jen ztráta času. Jestliže se ale do takto zoufalého podniku srdnatě pustí univerzitní politolog, je snad někdy i na místě se ozvat.

Činím tak výjimečně proto, že v daném případě Vratislava Havlíka, politologa z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, se jedná o text (Solidarita? Nikoli. Pud sebezáchovy, LN, 27.4.2020) zcela bezelstně, bez obalu, a proto velmi poučně uchopující samotnou holou podstatu Evropské unie a jádro ospravedlňování její existence.

Havlíkova výchozí pojmová výbava klíčovými slovy je následující: funkčnost, soukolí, pud sebezáchovy, koupit si stát, evropské jádro, periferie. Zapamatujme si je. Takto vymezený myšlenkový prostor přesně vymezuje samotnou podstatu a smysl existence Evropské unie, jež je nyní, jak politolog Havlík uznává, ve stavu existenčního ohrožení. Čtenářům Lidových novin ale akademik oznamuje radostnou zprávu, že plán záchrany ohroženého soukolí, do nějž ale chtějí někteří kazisvěti hodit vidle, je na světě. A přicházejí s ním, jak jinak a pokolikáté již, Německo a Francie. Zachránci se, jak politolog Havlík podotýká, o něm zatím ostýchají mluvit nahlas, zatímco on se jejich rafinovaný záchranný plán rozhodl v Lidových novinách naplno vyzradit.

Německo Evropskou unii i měnu euro zoufale potřebuje. Proto je odhodláno uplatit ekonomicky se hroutící evropský jih následovně: „My vám dáme peníze a vy nám dejte více integrace…Finanční pomoc za jednotný daňový sazebník pro firmy, více fiskálních pravomocí pro Unii a tak dále. Francouzi mají nápady, Němci mají peníze a loajalitu k projektu „Spojené státy evropské“ a Italové mají nouzi a poptávku po jejím řešení.“ A na závěr si politolog Havlík neodpustil jakýsi ukázkový český překlad výhrůžného varování zdravého frankoněmeckého unijního jádra na adresu úchylných, protože na svobodě a demokracii stále ještě nějak chorobně závislých Maďarů, Čechů a Poláků: „No a když Maďaři, Češi či Poláci nebudou chtít, obejde se to i bez nich. Evropský sever čekal již příliš dlouho a kvůli nám si nenechá svou šanci ujít. Itálie je z historických, ekonomických a symbolických důvodů pro sever důležitá. Východ možná také, ale méně. Mějme to na paměti, až budeme zase filozofovat o „útlaku“ Bruselu a „trpícím“ národním státu.“

Politolog Havlík se, asi z dobrých důvodů, již nezmiňuje o Velké Británii, kterou takové zhoubné „filozofování“ dovedlo až za nám nyní hrozící pekelnou periférii, a to k rouhačskému odchodu z hřejivě sebezáchovné náruče Evropské unie, a tak k návratu demokratické státní samostatnosti, již si politolog tak oškliví. Neoškliví si ji však nejen asi dost zaostalá Velká Británie, ale zřejmě i mnohem zaostalejší Trumpovy Spojené státy americké, jež si dokonce dovolily Britům po dokončení jednání s EU předběžně nabídnout obsáhlou dohodu o volném obchodu.

Tak se ale Britové sami připravili o nevídané štěstí frankoněmeckého záchranného plánu a dobře jim tak. Máme se o ně připravit i my? O euroštěstí funkčnosti, klapajícího a opět se rozbíhajícího blaženého soukolí, pudu sebezáchovy, kupování zbytků demokratických států, evropské jádro místo ostudné periférie kvůli jakési svobodě a demokracii? Univerzitní politolog ví jak na to a rád poradí.

Autor je politický filosof