Od nešťastného bombardování Prahy na konci druhé světové války zela na rohu Václavského náměstí a Krakovské ulice ošklivá jáma, schovaná za dřevěnou ohradou. Když ji konečně v roce 1956 nahradil výstavný Dům módy, měli z toho radost všichni. Hlavně proto, že se tady konečně dalo sehnat slušivé a módní oblečení.
Dokládá to krátká vzpomínka pamětníka Steva Drobného: „Někdy v roce 1962 jsem se v Domě módy postavil do fronty na svetr, kterému se říkalo ‚rakouskej‘. Mou velikost už neměli, tak jsem vzal mnohem větší, ale ještě v obchodě se mi ho podařilo s někým vyměnit za menší. Také boty jsem si tu několikrát koupil, daly se sehnat i dovozové polobotky.“
Dům módy se od jiných tehdejších obchodů lišil i tím, že vydával dvakrát ročně katalog plný krásných snímků Freda Kramera a dalších renomovaných fotografů. Pózovaly na nich manekýnky, které obchodní dům původně najal jako prodavačky a pak je začal využívat i pro předvádění svých modelů.
K těm prvním patřila Olga Hlavová, vnučka zakladatele Patologického ústavu Jaroslava Hlavy, která svou krásou i důvtipem zamotala hlavu nejednomu muži. Nejvíc však herci Jiřímu Hrzánovi, po němž pak nosila příjmení, i když se s ním po čase rozvedla.
V roce 1959 přibyla také Marta Kaňovská-Pospíchalová. „Přišla tam se mnou také kamarádka Hanka Šilhánková a i na některých fotkách jsme spolu zvěčněné. Předváděly jsme na vyžádání kabáty nebo šaty zákaznicím, ale hlavně každou středu v hale protějšího hotelu Jalta na přehlídkách při hudbě a odpoledním čaji nebo kávě.“
Popelínové šaty s výraznými pruhy a sníženým pasem a barevnými slamáky – hit léta 1962 z nabídky Domu módy.
„Byl o ně takový zájem, že se sešlo i na čtyři sta lidí a musely se pro ně otevřít všechny postranní salonky. Z Domu módy jsem po dvou letech přešla do Úboku (Ústav bytové kultury), ale ráda jsem sem chodila i později. Vždycky jsem se těšila na nové výlohy k jednotlivým ročním obdobím, které vypadaly jako skutečné obrazy, byli tam skvělí aranžéři,“ vzpomíná legendární manekýna, která předváděla módu až do roku 1990.
RETRO: Papírové šaty, plísňáky i tesil. I to se nosilo za socialismu |
Dům módy se měl stát jakousi vlajkovou lodí československého textilního, oděvního a obuvnického průmyslu. Byla mu proto věnována velká pozornost ze strany ministerstva vnitřního obchodu a průmyslových podniků, často se o něm psalo v novinách a v jeho exkluzivních prostorách, které se vymykaly běžnému standardu, se točily filmové týdeníky.
Vodily se sem také zahraniční delegace. Zachoval se například záběr s tureckým básníkem Nazimem Hikmetem, který si tu koncem 50. let kupoval jabloneckou bižuterii. Ve speciálně vyhrazeném posledním patře se prodavačky věnovaly diplomatům a jiným významným činitelům, respektive hlavně jejich manželkám. Ty sem přicházely po objednání v přesně vymezeném čase a odnášely si přednostně oblečení, které se k běžným zákaznicím kolikrát vůbec nedostalo. Přesto se na pultech vždy dalo něco vybrat.
Retro bomba je zpět. Proč vám v šatníku nesmí chybět „máminy“ džíny? |
Nahlédněme pro zajímavost do katalogu Domu módy pro jaro a léto 1962. Co nabízel? Předně je potřeba říct, že modely, většinou navržené špičkovými salony Eva a Styl (bývalá Podolská a Rosenbaum), byly ušity jen v jedné velikosti pro manekýnky a měly sloužit jako inspirace a ukázka nových trendů.
V katalogu se ale prezentovaly i hotové výrobky v malých sériích, dodávané většinou výhradně Domu módy. To se týkalo i obuvi z vývojového střediska Svitu Gottwaldov, výrobců látek, kabelek či klobouků. V nabídce byly jarní komplety v uvolněné linii, pláště se sníženým pasem a mírně rozšířenou sukní, lehké vesty i svetříky a hlavně produkce Oděvních závodů Prostějov, které v té době získaly nové moderní prostory a staly se největším konfekčním závodem v Evropě.
Na léto se doporučovaly úzké tříčtvrteční kalhoty s volnými halenami nebo opalovacím živůtkem z potištěného hedvábí, bavlněné košilové šaty, ležérní a uvolněné, nejlépe s proužky. V oblibě byly ale i zvonové sukně a společenské šaty s tunikovou sukní, v pase zdrhnutou do širokého gumového pásu, doplněné barevnými slamáky a umělými květinami.
V Domě módy se kupovalo i prádlo, které dlouho patřilo k nedostatkovému zboží. „Pamatuju si, když přišlo ‚perlové‘ prádlo – košilka a k tomu župánek z perlonu,“ vybavuje si ještě Marta Pospíchalová. Polyamidové tkaniny se staly velkým hitem. Šily se z nich i pánské košile, známé dederonky, nebo lehké šusťákové pláště do deště, které se staly módním hitem bezstarostných 60. let.
