Ideální čas na trénink?

Autor: Petr Pohl

Asi všichni jsme se alespoň jednou sami sebe zeptali: „Jaký je optimální čas na to jít cvičit?“ I když se to nemusí na první pohled zdát, na tuto otázku najde správnou odpověď každý, kdo alespoň elementárně ví, jak funguje lidské tělo. Cože?  Že jsi prochrápal hodiny biologie? Nezoufej! Dnes je tvůj šťastný den! Právě pro tebe je určen dnešní článek. Našejkujte si protein a pohodlně se usaďte, začínáme!

Hned na začátek je třeba si uvědomit, jak lidské tělo pracovalo po celá tisíciletí. Bavit se budeme o prvních lidech, tedy o těch, kteří běhali s oštěpem v ruce a lovili mamuty, bizony, medvědy.... Jak takový život lovce vypadal? Nejjednodušší popis vypadá asi nějak takto: Ráno vstali při východu slunce. Ihned vyrazili na lov, neboť už bylo vidět a nebylo nač čekat. Samotným lovem vyplnili podstatnou část dne a přestali až tehdy, kdy byla tma. To se přesunuli do svých primitivních obydlí, ve kterých zpracovali ulovenou potravu, najedli se a pomalu uložili k spánku. Asi si teď říkáte, proč tu kurva mluvím o nějakých lovcích a mamutech. Důvod je prostý – výše zmíněné nám pomůže k pochopení toho, jak je lidské tělo postavené. Ráno, ihned po probuzení, (dejme tomu mezi šestou a sedmou hodinou) v našem těle převažuje hormon zvaný kortizol. Ten má katabolickou funkci a připravuje tělo k aktivitě. Díky němu se cítíme živější, akčnější, silnější a právě proto lovci mohli lovit. Avšak hladina kortizolu v krvi s přibývajícími hodinami klesá a střídá ho hormon zvaný testosteron. Ten má naopak anabolickou funkci a tělo zklidňuje a celkově připravuje k odpočinku, regeneraci a růstu. Nástup má někdy kolem páté hodiny odpolední a trvá přes noc, přičemž ráno je znovu vystřídán kortizolem. (Ostatně jako všude v biologii i u hormonů stojí za to říci, že nemají pevný bod začátku a konce, ale vzájemně se prolínají – jeden je na pomyslném vrcholu, druhý zase na dně, ale nikdy se nestane to, že byste v jeden moment měli  např. nulovou hladinu testosteronu, to zkrátka není možné.)

Po přečtení předchozích řádků musí být každému jasné, že ideální čas na cvičení je někdy v ranních, dopoledních nebo odpoledních hodinách, neboť to je hladina kortizolu v krvi nejvyšší a vy byste se během cvičení měli teoreticky cítit nejlépe. Po odjetém tréninku byste zamířili domů, kde byste nic nedělali a jen čekali do pozdějších hodin, kdy se vám v těle plně rozjede testosteron, tedy do doby, kdy má tělo nejlepší podmínky pro růst. Teorie je krásná, ale praxe jednadvacátého století nikoliv. Žijeme v uspěchané a vystresované době a drtivá většina z nás nemá ten luxus, aby si mohla říci: „Jo, tak půjdu cvičit ve dvanáct, pak se pojedu domů najíst a až do večera nebudu nic dělat a budu relaxovat, abych tělu vytvořil ty nejlepší podmínky pro růst“. Je to smutné, ale málokdo si může dovolit takovýto komfort. Lidé chodí do práce, popřípadě studují, vydělávají peníze, dělají jiné aktivity… To je prostě realita a tu nezměníš. A to ani nemluvím o lidech, kteří mají směnný kolotoč, ti to mají se cvičením vůbec nejtěžší a zaslouží si respekt nás všech za to, že i přes naprostou časovou vytíženost a náročnost vyhradí pár hodin týdně fitku.

 A závěrem? Teorie nám jasně praví, že pro lidské tělo je ideální posilovat spíše v dřívějších hodinách. Praxe nám zase ukazuje, že takovýto luxus si ne každý může dovolit. Jaký je tedy ten optimální čas na cvičení? No přeci ten, který vám vyhovuje nejvíc! Je jedno, že teorie a věda na vás řve: „Takhle to nedělej!“, hlavní je JÍT CVIČIT. Jasně, jít cvičit dvě hodiny před spánkem není moc chytré, protože si tím částečně rozházíte spací režim (a následně i regenerační proces), ale pokud není jiné cesty, musíš to udělat! Pakliže máš komfort a můžeš si vybrat kdy půjdeš cvičit, jdi dopoledne nebo odpoledne, jestliže ten komfort nemáš, prostě jdi cvičit a na výše zmíněné kašli. Pokud budeš věřit tomu, že to, co děláš, je pro tebe správné, vytvoříš si takzvaný placebo efekt, který ti dost možná nahradí přízeň přírody. Hodně štěstí!