Nejúspěšnější éra hokejové Slavie je spojená s Vladimírem Růžičkou. Nejdříve šéfoval týmu na ledě, po konci kariéry ho pak z pozice kouče a generálního manažera dovedl pětkrát během sedmi let do finále, dvakrát z toho byl titul (2003 a 2008). Pod jeho velením zářili Jaroslav Bednář, Josef Beránek, Roman Červenka, Petr Kadlec či Michal Sup. Talent Tomáš Hertl brzy vylétl do NHL, dnes je jedním z lídrů San Jose Sharks. Tady je náš výběr z týmu, který hrál extraligu 21 sezon od roku 1994 do 2015.
Brankáři
Roman Málek, Adam Svoboda
Čaroděj, fantom nájezdů, neskutečně mrštný akrobat v brance. Na zimáku v Edenu často znělo jeho jméno. Roman Málek byl hlavním strůjcem prvního titulu Slavie v roce 2003. V mistrovské sezoně si připsal 16 nul, včetně pěti v play off. Ve finále tehdy stál na druhé straně v pardubickém dresu Adam Svoboda, který o pět let později – to už slávisté hráli v O2 areně – vychytal pro pražský klub druhý titul. Právě jeho jsme vybrali do gólmanské dvojice i na úkor Dominika Furcha, jenž debutoval v extralize už v 17 letech a za „sešívané“ odchytal 249 zápasů, nejvíce z brankářů.
První obrana
Petr Kadlec, Jan Hejda
Malý režisér a urostlý drsňák. Petr Kadlec a Jan Hejda se v obraně skvěle doplňovali, společně zářili především v první mistrovské sezoně. Kliďas Kadlec rozdával geniální pasy, měl výbornou střelu. Hejda dodával důraz, navíc v přesilovkách plnil roli beranidla před brankou. V play off, zvláště ve finále s Pardubicemi, pak zazářil neskutečnou produktivitou. Po titulu se jejich cesty rozešly. Hejda se prosadil v cizině, nejdříve v Rusku, pak v NHL. Kadlec ve světě neprorazil, zato doma je rekordmanem v počtu extraligových startů (1250). Ze Slavie odešel v roce 2014 a hrál ještě čtyři sezony v Plzni.
Druhá obrana
Jan Novák, Pavel Kolařík
Dva symboly dlouhověkosti, klubové ikony. Srdcaři, kteří s týmem vyhráli oba tituly. Pavel Kolařík končil kariéru až v pětačtyřiceti, Jan Novák v jednačtyřiceti pokračuje a vede mužstvo v první lize. Oba si během kariéry odskočili ven, Kolařík nakoukl do NHL v dresu Bostonu, Novák působil v Rusku, navíc si zahrál extraligu i na dalších štacích. Ale vždy je to táhlo zpátky, Slavia se stala jejich hokejovým domovem. Starší z nich strávil v klubu dvacet sezon a odehrál včetně play off přes 1000 zápasů, současný kapitán načne na podzim 17. sezonu a na kontě má 803 utkání.
Třetí obrana
Andrej Jakovenko, Miloslav Hořava
Rus Andrej Jakovenko byl v Edenu hodně populární, přišel po postupu do extraligy a strávil v klubu pět sezon. Fanoušky si získal tvrdou a nesmlouvavou hrou, zato soupeři ho neměli rádi. Na začátku extraligové éry ve Slavii válel také ostřílený Miloslav Hořava, ofenzivní bourák i v pozdějším věku. On byl jedním ze vzorů pro nastupující generaci mladých obránců, která to později dotáhla k velkým úspěchům. Kadlec se vedle něho dokonce otrkával na ledě v obranném páru… Hořava byl tehdy společně s Tomášem Jelínkem další zvučnou posilou po Vladimíru Růžičkovi, Slavii pomáhali s adaptací na nejvyšší soutěž.
První útok
Viktor Ujčík, Vladimír Růžička, Michal Sup
Vladimír Růžička posílil Slavii na baráž o extraligu a byl hlavním esem týmu, důležitými góly pomohl k postupu. Zářil pak i v extralize, hlavně v sezoně 1995/96 s kanonýrem Viktorem Ujčíkem. Růžička ovládl produktivitu soutěže (65 bodů v 37 zápasech), Ujčík pořadí střelců (37 gólů v 39 zápasech). Vůdcovské schopnosti pak „Růža“ ukázal i na zlaté olympiádě v Naganu. Ujčík tam naopak chyběl. V průběhu olympijské sezony odešel, věřil, že z Třince povede na Turnaj století snazší cesta. Nevedla. V Edenu se stal vyděděncem, po čase se ale na pár sezon jako ztracený syn vrátil. Ve výše zmíněné sezoně s dvojicí Ujčík+Růžička řádil v útoku jako třetí Ivo Prorok. Na něho se však nakonec v naší sestavě nedostalo. Na levé křídlo by totiž skvěle pasoval Michal Sup. Pracovitá včelička, bojovník, ale také výborný parťák do kabiny a zásobovač pochoutek z vyhlášeného rodinného řeznictví. Po čase se z něho navíc vyklubal i střelec. A hlavně – to on vystřelil Slavii první titul jediným gólem v rozhodujícím 7. finále v Pardubicích!
Druhý útok
Jaroslav Bednář, Roman Červenka, Tomáš Hertl
Druhá lajna by nebyla o nic horší než elitní Růžičkův útok, možná by ho v některých ohledech ještě převyšovala. Jaroslav Bednář a Roman Červenka předváděli hlavně ve druhé mistrovské sezoně Slavie (2007/08) extra show. Ofenzivní hvězdy, tahouni, prostě borci, na které spoléháte, že vždy něco vymyslí a zařídí plno gólů. Mají za sebou úžasné kariéry, mistr světa Červenka v ní ještě pokračuje…Jen v NHL to oběma příliš nevyšlo. Zato ale zářili v KHL či ve Švýcarsku. Bednář si to sice na startu kariéry rozházel v Edenu přestupem do Sparty, i u tehdejšího spoluhráče Růžičky, ale to už je jen minulost. Hodně talentu jako Červenka pobral i Tomáš Hertl. Je jedním z nejblyštivějších slávistických pokladů. Vyrůstal pod rukama šéfa Růžičky, v extralize se jen ohřál a už pádil za oceán mezi žraloky ze San Jose. Do NHL vlétl jako kometa. Čtyřgólová paráda završená trefou mezi nohami? Tak tady mě teda máte! Odehrál už 7 sezon, zařadil se mezi lídry Sharks. Brzdí ho vážnější zranění, ale pořád má potenciál stát se hvězdou.
Třetí útok
David Hruška, Josef Beránek, Jakub Klepiš
Už v roli kouče a GM Vladimír Růžička nezapřel své litvínovské kořeny. Proto často proudily do Edenu posily spjaté právě se severočeskou hokejovou baštou. Jan Alinč, Daniel Branda, Viktor Hübl… Nejvýraznější z nich byl Josef Beránek. Také vůdce, kapitán a hráč s bohatou minulostí v NHL stejně jako jeho šéf na lavičce. Mistr na buly vybojoval se Slavií oba tituly. Stejně jako David Hruška, který si s ním v útoku hodně rozuměl. Potvrdil pověst střelce, nálepku problémového hráče naopak strhl. Byl ohromně platný, nejen góly. A třetí do party? Jakub Klepiš, který prošel Slavií od mládeže, byť úplné začátky prožil u rivala ze Sparty. Velký šikula od začátku oplýval na ledě zdravým sebevědomím, dovolil si toho s pukem hodně, famózní byl v nájezdech. Prosadil se do reprezentace, je mistrem světa, tituly sbíral i se Slavií a v Rusku. Stále hraje, v posledních sezonách nastupoval za Mladou Boleslav.
Čtvrtý útok
Radek Duda, Vladimír Sobotka, Milan Antoš
Čtvrtá lajna by mohla být taková vylepšená checking line, která umí udeřit i hokejovými zbraněmi. Tři provokatéři a válečníci, kteří soupeřům pijou krev, ale pro tým jsou ohromně cenní. Radek Duda patří asi k největším raubířům, kteří kdy hráli extraligu. Kouč Vladimír Růžička ho ale uměl jako jeden z mála zkrotit. Duda se sice nevyhnul několika excesům v čele se „slavnou“ návštěvou kabiny protivníka v Liberci, kam si šel vyřizovat účty. Ale na ledě, tam to hlavně dovedl roztočit ve stylu: Radek Duda, hokej není nuda. V první sezoně zásadně přispěl k historickému titulu, poté se do Edenu ještě několikrát vrátil. Milan Antoš, to je navždy ten kapitán, který dovedl Slavii do extraligy, vychutnal si také první zlato. Bojovník, který schytal i rozdal spoustu ran. Hokej v jeho podání, to byly velké emoce. A také památné oslavy gólů ve středovém kruhu. Centra by jim dělal dravec Vladimír Sobotka, který to dotáhl až do NHL, posbíral tam už přes 500 startů. Postavou sice subtilní, ale o to větší rváč, co se nebojí vletět do pořádné mely. Takový univerzální voják.
Kdo se nevešel?
Během výluky NHL nastupovali za Slavii i Žigmund Pálffy, Jozef Stümpel, Josef Vašíček nebo Jaroslav Špaček, ale nakonec jsme se je do našeho výběru rozhodli nezařadit. Odehráli jen jednu sezonu, která navíc skončila vyřazením už ve čtvrtfinále play off – tedy žádný pronikavý úspěch. Titul unikl i slávistickému odchovanci Tomáši Vlasákovi, trojnásobnému mistru světa. Také on se nakonec do sestavy nevešel, stejně jako řada další zvučných jmen…
Související články
