Sucho se stává v české krajině katastrofálním problémem. Situace je podle odborníků ještě horší než v minulých letech a vědci z projektu Intersucho varují, že sucho, kterým Česko prochází od roku 2015 a které stále pokračuje, je nejhorší za posledních 500 let.
Problematikou sucha se již přes pandemická opatření zabývá vláda i obecní samosprávy. Ministr životního prostředí Richard Brabec svolal na 12. května Národní koalici pro boj se suchem, kde bude se zástupci krajů a obcí řešit krizové scénáře a připravenost na zásobování pitnou vodou.
Ministr zemědělství Miroslav Toman bude jednat s generálními řediteli státních podniků povodí a Lesy ČR k aktuálnímu stavu sucha v pondělí.
„Pokud se nezopakuje situace z minulého roku, kdy studený a deštivý květen situaci zachránil, mohou být dopady na zemědělskou produkci fatální. Už dnes na mnoha místech především na jaře seté plodiny bojují v důsledku sucha o život, případně ani nevzešly,“ uvedl bioklimatolog Zdeněk Žalud z Mendelovy univerzity.
Ministerstvo životního prostřdí má na boj proti suchu aktuálně otevřené finanční výzvy za 2,5 miliardy korun, což by mohlo znamenat další tři tisícovky projektů. „Ministerstvo nyní jedná s ministerstvem financí o navýšení investic do boje se suchem o 3,5 miliardy,“ uvedl Brabec, který se podílí i na projektu Intersucho. Loni již stát podpořil 4606 projektů s náklady přes dvě miliardy korun.
„Každý tiskový mluvčí na vás vychrlí desítky projektů, dotačních titulů a aktivit. A víte co, já jim věřím. Ale obecně přece nelze očekávat, že pokud se nějaký systém dlouhodobě poškozuje a hroutí, že se vše za rok či dva všude spraví,“ dodal Žalud, podle kterého náprava bude stát více času a mnoho desítek a spíše stovek miliard korun navíc. V praxi již funguje řada regionálně úspěšných projektů, ale krajina jako celek sucho nezvládá. Nejzásadnější roli v této problematice hraje agrární sektor a jeho přístup k půdě.
Sucho v půdě i v povrchových tocích a podzemních vrtech po prvním čtvrtletí je kritické. Oproti normálu spadlo na území Česka méně srážek a průměrná teplota je přitom o 1 stupeň Celsia vyšší. To způsobuje vyšší výpar vody z krajiny, další úbytek srážek, a tak i stále větší sucho. Na záchranu před nedostatkem vody ale neexistuje univerzální recept.
„Především je nutná fragmentace velkých půdních bloků na svazích, aby se voda nerozběhla, dále je někde třeba obnovit meandry, zasít biopás či vybudovat remízek. A všude mohou u tohoto pomoci i pozemkové úpravy. Je velkou škodou, že je jich často z finančních důvodů zahajováno tak málo,“ doplnil Žalud s tím, že naprostým základem je starost o půdu.
Klíčem jsou nové půdo- a vodoochranné technologie v agrosektoru, založené na metodách precizního zemědělství. „Ty musejí zajistit, že až kapky spadnou, tak zůstanou na daném místě. Je špatně, když voda s hlínou steče do řek, nádrží a do rybníků,“ uzavřel Žalud.
Kromě polí a luk jsou samostatnými kapitolami, kde se projeví dopady sucha, lesy, zásobování pitnou vodou, případně erozní účinky přívalů, či dokonce povodně, které často po době sucha přicházejí.
