NEDĚLNÍK: Lucie Lukačovičová, Jak býti rozmazlovaným beta-čtenářem

Tu a tam se mě někdo zeptá, co že je to za zvíře ten „beta-čtenář“. Inu, to je taková odrůda čtenáře, který dostává číst dílo nějakého autora v podstatě jako první – ještě dřív než redaktor nebo editor. Je to čtenář, který má pomoci zajistit, že do nakladatelství už půjde co nejlepší produkt, čili vychytává vady na kráse daného díla.

Autor si pochopitelně svou „stáj“ beta-čtenářů potřebuje opečovávat. Spolehlivá beta přečte text včas, dodá srozumitelnou zpětnou vazbu a stejně jako ušlechtilý plnokrevník snese stres i zátěž – a to je nutno ocenit.

Jako některý kůň je lepší na překážky a jiný na běh na dlouhou trať, tak jsou bety zaměřené na gramatiku a stylistiku, bety zaměřené na faktické detaily („Hele, hrdina drží lampu a špacírku – a v kolikáté ruce nese tu knihu?“), či chyby v zápletce („Proč vůbec antagonista dělá takovou kravinu? Nedává to smysl ani zbla!“). Autor si pak může ještě pro kontrolu přizvat odborníka na příslušné vědy, když píše sci-fi; nebo medika, když chce vědět, kolik šípů v zádech hrdina snese etc.

Býti kvalitním beta-čtenářem má své výhody: Autoři nás mají rádi. Dostaneme příběh do ruky úplně první (nepočítáme-li ostatní bety)! Vidíme do vývoje díla jako nikdo jiný a dobrou radou ho můžeme zásadně ovlivnit. Také můžeme včasným zásahem odstranit chybu, která by v případě, že by nešťastnou náhodou prošla do tisku, donutila spisovatele spáchat čestné harakiri. Betování zachraňuje životy!

A nyní se dostávám k závěrečné pointě. Býti rozmazlovaným beta-čtenářským plnokrevníkem má i jisté vedlejší účinky. Protože při beta-čtení sami sebe trénujeme, abychom si všímali určitých neduhů textu. Posléze nám to přejde do krve a děláme to automaticky. Takže při následném, byť nezávazně rekreačním čtení sledujeme dílo ostřížím zrakem. Narazila jsem na názor, že takhle si přece už nikdy žádnou knihu pořádně neužiju. Ale já si myslím, že právě naopak – užiju si ji dvojnásob, když vidím, jak „uvnitř“ funguje.

Pro ledaskoho je současný karanténní nadbytek volného času příležitostí, aby si nabral víc čtiva. Jen do toho! Stojí za to využít příležitosti a stát se něčím beta-čtenářem: ať už máte ve svém okolí spřáteleného publikujícího autora, nebo chcete pomoci začátečníkům třeba v některé facebookové skupině o psaní. Chce to trochu cviku, ale otevře se vám tak nový pohled do „soukolí“ příběhu, ať už pak vezmete do ruky (či do čtečky) jakoukoli další knihu.

P. S.: Myslíte si, že se betování s vlastním psaním snáší dobře – nebo ne?

Lucie Lukačovičová
Narodila se v Praze, ale část života strávila v Angole, na Kubě, v Anglii a v Indii. Má vydaných samostatně pět románů, dalších pět knih se spoluautory a přes 100 povídek. Kratší texty jí vyšly v angličtině, rumunštině, čínštině a indickém jazyce kannada. Učí tvůrčí psaní, nadšeně cestuje a sbírá legendy a strašidelné příběhy.
http://lucie.lukacovicova.cz/
https://www.facebook.com/lucie.lukacovicova.author/