Dietz o jednání českých klubů: Někdy jsem se cítil jako otrok
Foto: www.butenunbinnen.de
Po letech v Česku nabral směr západ a rozhodl se vyzkoušet první zahraniční angažmá. Stanislav Dietz v extralize hrál za České Budějovice, Hradec Králové, Litvínov nebo Chomutov a od loňského léta patří do kádru německého týmu Fischtown Pinguins Bremerhaven, hrajícího tamní nejvyšší soutěž.
Máte za sebou první rok v Německu. Jak jste u našeho západního souseda spokojený?
Hodně. Jednání s hráči je tam úplně jiné než v Česku, což mě překvapilo. Vyhovuje mi i styl hokeje, hraje se nahoru dolů a hodně se bruslí. Byl jsem tam spokojený.
V čem je jednání tamních klubů jiné?
Prošel jsem hodně klubů v Česku a viděl jsem, jak se mnou jednají vyšší lidi ve vedení a tak. V Německu jsem viděl, jak se jedná s hráči u sebe i u ostatních a musím říct, že je to na jiné úrovni. Je to takové rodinné. Chtějí, aby hráči byli spokojení, postarají se o vaši rodinu. V Česku nebyly některé věci úplně příjemné, někdy jsem se opravdu cítil jako otrok.
S Bremerhavenem jste po základní části obsadili šestou příčku a chystali se na play off. Jak ročník hodnotíte z pohledu týmu?
Myslím, že to bylo dobré, že jsme si vedli dobře. Od začátku sezony jsme se pohybovali nahoře, pak jsme měli takovou sérii, kdy se nám nedařilo, tím jsme spadli. Mohli jsme být klidně do čtvrtého místa, kdybychom nechytli tuhle sérii. Sezona se ale dá hodnotit pozitivně, byli jsme spokojení jak my hráči, tak vedení a trenéři.
„V Česku nebyly některé věci úplně příjemné, někdy jsem se opravdu cítil jako otrok.“
A z osobního hlediska? Co říkáte na svoje výkony?
Ze začátku mi trvalo, než jsem se v soutěži rozkoukal, protože je to opravdu jiný styl hokeje. Není to úplně tak taktické jako v Česku, kde se hodně dbá na taktiku, že všech pět hráčů ví, kde má stát. Tam je to takové až moc rozlítané, ale já jsem se rozlítal s nimi. Od půlky sezony už jsem se cítil dobře. Vždycky to může být lepší. V klubu mě hodnotili, že jsou se mnou spokojení, to je hlavní. Kdybych měl hodnotit sám sebe, tak doufám, že další sezona bude ještě lepší.
Foto: www.imago-images.de
Jak vám v začátcích pomohla přítomnost Dominika Uhera a Tomáše Pöpperleho?
Určitě hodně. Než jsem tam jel, tak jsem byl otravný a vyptával jsem se jich na všechno, protože jsem šel do ciziny poprvé. Hodně jsem se tam s nimi bavil. Když mi odjela rodina, tak jsem tam s Dominikem trávil hodně času, takže je to super, mít kolem sebe nějaké Čechy.
Na jaké úrovni je podle vás německá nejvyšší soutěž?
Už jsem nad tím přemýšlel a je opravdu strašně těžké to posoudit, protože se tam hraje jinak než třeba v extralize. V Česku je to víc taktické, hráči jsou na ledě ukázněnější… V Německu se zase víc bruslí. Je to fakt těžké. Některé zápasy se hrají ve vysokém tempu, to jsem si říkal, že je fakt bomba. Jiné jsou zase horší, to je ale podobné jako v extralize. Myslím, že týmy jako Manheim nebo Mnichov by hrály nahoře i v Čechách.
„Celkově jsem byl tak trochu znechucený z českého prostředí. Říkal jsem si, že chci zkusit něco jiného.“
Co vás vlastně před rokem vedlo k tomu vyzkoušet si první zahraniční angažmá?
Právě možná to jednání, celkově jsem byl tak trochu znechucený z českého prostředí. Říkal jsem si, že chci zkusit něco jiného. Mám německé občanství, mohl jsem tam jít jako domácí hráč, takže jsem do toho šel. Byl jsem rozhodnutý už tak půl roku dopředu, měl jsem toho tak nějak dost.
Po konci v Chomutově jste byl stále hráčem Litvínova. Nebylo ve hře setrvání na severu?
Já to mám tak, že mi v Litvínově ještě bude pokračovat smlouva. Jen jsem si jí odložil, takže příští rok budu v Německu a pak mi pokračuje dvouletý kontrakt v Litvínově. Nevím, co bude. Ale pořád mám platnou smlouvu tam.
Foto: Petr Kozelek, piratichomutov.cz
Přemýšlel jste už o vašich dalších krocích?
Nevím, jak se k tomu postaví Litvínov. Nemůžu mluvit za ně, to je těžké. Kdybych si měl vybrat, tak určitě zůstanu v Německu. Ať už v Bremerhavenu nebo jinde, to už je potom o domluvě. Nejradši bych zůstal v německé soutěži.
Když se ještě vrátíme k odchodu z Chomutova, tam to tehdy nebylo úplně ideální. Jak to vnímáte zpětně?
Docela mě mrzelo, jak to tam dopadlo. Byl jsem v Chomutově celkem spokojený, byla tam dobrá parta, fakt se mi tam líbilo. I když tam byly finanční problémy, tak jsem věřil, že nám ty peníze dají. Táhne se to vlastně doteď, je to složité. Mrzí mě to, je to škoda, protože to tam nebylo špatné. Je tam krásné zázemí. Těmi penězi se to tam tak nějak zkazilo celé, pak už nebyly výkony, hráči měli v hlavách něco jiného. Je to škoda.
„Samozřejmě se to pořád táhne. Část jsme dostali, ale pořád je tam celkem dost peněz.“
Viděl jste někdy peníze, které vám klub dlužil?
Samozřejmě se to pořád táhne. Část jsme dostali, ale pořád je tam celkem dost peněz. Jak to dopadne, těžko říct, vždycky něco slyším… Teď mají problémy, jestli se bude pokračovat, nebo ne. Chtěl bych, aby se pokračovalo, ale je to těžké.
Změníme téma: vy jste v extralize debutoval za České Budějovice. Sledoval jste letos jízdu Motoru a návrat do extraligy?
Tak nějak sleduju všechny sporty, ať už fotbal nebo hokej. První ligu jsem sledoval, takže jsem viděl, jak dominovali. Od půlky sezony jsem si říkal, že to dotáhnou a povedlo se to. Myslel jsem si, že to tak dopadne. Přišlo mi, že na ně nikdo neměl.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
První kompletní extraligovou sezonu jste odehrál v Hradci Králové. Jaké pro vás byly tři roky v klubu?
Zažil jsem tam dobré roky, byl jsem spokojený. Jak ve městě, tak i klub fungoval. Ale některé věci se mi tam samozřejmě taky nelíbily.
Poslední rok v Mountfieldu jste nakoukl i do reprezentace. Bylo to vaše nejlepší hokejové období?
Myslím, že jo. V Hradci jsem tehdy měl dobrou sezonu, trenéři mi věřili. Myslím, že jsem jim to splácel a ročník se mi povedl. Pak ještě nároďák… Asi jo, můžu to tak brát.
„Chtěl jsem tam prodloužit smlouvu, ale nedohodli jsme se na penězích.“
Následně jste zvolil přesun do Litvínova. Proč?
Věděl jsem, že se mi povedla sezona v Hradci. Nebudu lhát, pomýšlel jsem na vyšší plat, protože jsem ho měl hodně nízký. Tušil jsem, kolik berou ostatní kluci, kteří nebyli ani tak vytížení jako já. Řekl jsem, že bych chtěl víc peněz a oni o tom nechtěli slyšet. Chtěl jsem odejít, protože jsem věděl, že v Litvínově nebo jinde mi nabídnou lepší podmínky. Už jsem byl ve věku, kdyby mi bylo sedmnáct, tak člověk řekne, že tam bude pokračovat, ale mně se ten rok povedl, tak jsem to chtěl zúročit i finančně. Chtěl jsem tam prodloužit smlouvu, ale nedohodli jsme se na penězích.
V jednom rozhovoru jsem četl, že jste chtěl větší herní vytížení. Byla to taky jedna z věcí, která hrála roli?
To ani tak nebylo, roli jsem měl. Když se mi nedařilo, tak jsem hrál míň, což je normální. Měl jsem pět zápasů špatných, což jsem sám cítil a hrál jsem méně. Proti tomu nic nemám. Prostě tam šlo o to, že jsem měl podmínky skoro jako junior.
Máte před sebou do budoucna nějaký osobní cíl?
Nedávám si nějaké takové cíle, že bych koukal vysoko. Chci se držet v nejvyšší soutěži v Německu. Chci být platný pro mužstvo a podávat stabilní výkony. Nějaké obrovské cíle si nedávám.
Share on Facebook
