Jednadvacet velkoplošných pláten v křížové chodbě poutního místa Maria Loreto v Hrozňatově vypráví návštěvníkům příběh života Panny Marie.
Tři z obrazů nyní prošly náročným restaurováním. Jejich barvy se rozzářily, tvary jsou opět dobře znatelné, mlha, která dílo halila, je pryč.
O obnovu se postaral sám autor, akademický malíř a sochař, spoluzakladatel a ředitel Střední umělecko-průmyslové školy Zámeček v Plzni Jaroslav Šindelář.
„Například tady už nebyly znatelné záhyby pláště. Kontury nebyly ostré, barvy bylo třeba doplnit a vrátit jim sytost, plátno jsem musel zpevnit,“ popisuje Šindelář práci na jednom z obrazů a dodává, že vedle Marie, která je v chrámu a před sebou má knihu, obraz zachycuje anděla s lilií, který se nad ni sklání a zvěstuje jí radostnou zprávu.
Za Marií v pozadí probleskuje kříž. „Ten naznačuje budoucnost, která ji čeká. Je to klasický výjev, realisticky pojatý. Za obrazem je nově vyrobená časová schránka. Obsahuje aktuální informace o dnešní době, vložil jsem tam jeden výtisk současných novin,“ vysvětluje autor a zároveň restaurátor.
Vedle obrazu nazvaného Zvěstování Panny Marie se úprav dočkaly také obrazy Narození Páně a Smrt Panny Marie. „Ten je z celé série poslední. Objevují se na něm zvláštní figury, které ke mně přicházely, když jsem obraz tvořil. Nechal jsem je tam. A Marii jsem nenamaloval jako stařenu. Vždyť je to Panna Marie, ta nestárne,“ ukazuje malíř na svoje dílo.
Podle jeho slov obrazy, které vytvořil, nemají za úkol zdobit. Nejsou dekorativní, nýbrž meditační. Sám umělec je chápe jako okno do duchovního světa.
Obrazová encyklopedie života
„Lidé mohou skrz malbu nahlédnout do dějin lidstva, rodiny a vztahů v ní. Je to jakási obrazová encyklopedie, v níž nechybí okamžiky radosti ani tragédie, tedy pieta a oplakávání. V podstatě celý cyklus mapuje život Panny Marie, dokonce tam je namalovaná samotná Loreta či blahoslavený Hroznata,“ říká autor a doplňuje, že inspiraci pro tvorbu hledal všude ve svém okolí.
Na obrazech se tak mohou najít jeho nejbližší, tedy dcera, vnoučata a přátelé, stejně jako například kněz Tomáš Halík. „Nejsou to ale klasické podobizny. Podoba je zde vždycky vyjádřena jen jedním znakem, který jsem znal a probudil k životu,“ naznačuje a vzpomíná, že když před dvaceti lety celý cyklus tvořil, stal se svědkem silné, snad až mystické události, která se mu vryla hluboko pod kůži.
„Jednoho večera mi volal Anton Hart. Hrozňatovský rodák, po válce odsunutý s rodiči do Německa, který měl lví podíl na obnově poutního místa. Ptal se, kdy už bude obraz Svatá rodina hotový. Slíbil jsem, že co nejdříve, ale nebylo to úplně jednoduché. Vedle Marie s Josefem je na obraze také asi šestiletý Ježíšek. Jeho tvář vzdorovala. Stále to nebylo ono. Chyběl výraz v očích. Už jsem ten obličej přemaloval asi čtyřicetkrát a najednou, hodinu po půlnoci, se to povedlo. Odložil jsem štětec a hned ráno volal paní Hartové, že obraz přivezu. Ona mi ale řekla, že pan Hart zemřel. Naposledy prý vydechl právě hodinu po půlnoci. Tehdy jsem si uvědomil, že v době, kdy se mi povedlo Ježíška zachytit, kdy se jakoby narodil na svět, v tu chvíli Anton Hart z tohoto světa odešel,“ pokyvuje hlavou Šindelář.
Na opravě obrazů se podílel také Nadační fond Historický Cheb. Jak uvedla Marcela Brabačová, která stojí v čele fondu, na restaurování trojice obrazů nadace uvolnila částku 181 tisíc korun.
