Jak vypadá váš běžný pracovní den na D11R?
Úplně stejně jako na menším dozeru D8 – ráno do toho vlezu a večer zase vylezu. Zastavuju jenom na záchod a na svačinu.
Co vám prolétlo hlavou, když jste poprvé viděl jedenáctku na vlastní oči?
Ty vole, to je obr! Ale po pár dnech práce už vám to nepřijde.
Máte s ní nějakou zábavnou historku?
Jednou mi přímo před radlicí zaparkoval cizí osobní vůz a šel něco řešit na stavbu s naším mistrem. Když jsem za to vzal a rozjel se, tak jsem ho trošku postrčil, ale nebylo to nic vážného.
Přezdíváte jí nějak?
S chlapama jí říkáme Golem nebo Stodola.
Jak se takový stroj vlastně řídí?
Rukama a nohama jako auto, jen trochu jinak. Na podlaze je nožní plyn a brzda. Levou rukou ovládáte pohyb dopředu a dozadu. Přepínáte rychlosti a prsty určujete pohyb levého a pravého pásu. Na levé ruce je také ruční brzda. Pravá ruka mění náklon, výšku a hloubku radlice a rozrývacího háku.
Vzpomenete si na úkol, kdy vám opravdu pomohla?
To bylo na zakázce pro Hyundai v Nošovicích, kde jsme museli provést zemní práce na ploše dvě stě hektarů. Právě tam se ukázala naplno její síla a výkon.
Tento stroj máte jako jediní v republice. V čem spočívají jeho přednosti?
Má obří sílu, dokáže zvládnout neskutečný objem materiálu a ušetřit spoustu času. Jedenáctka nám pomáhá obstarat velké zakázky, je to neskutečný pracant. Sama dokáže to, co dvě menší dé osmičky a ještě za třetinu času.
Stojí se u vás na řízení jedenáctky fronta?
Šikovní buldozeráci jsou u nás všichni, ale s dé jedenáctkou jezdíme tři. Rozdíl je ve velikosti a síle. Jak říkal buldozerák Jarda Rubáš, člověk to musí mít „v prdeli“. Není na tom nic sprostého, podobné přirovnání byste slyšeli o dobrých pilotech Formule 1. Jde o to, aby člověk uměl vnímat stroj prostřednictvím sedačky a cítil, jak se to pod ním hýbe. Teprve pak se stane mistrem.
Taková mašina by jinak dokázala napáchat i pěknou paseku...
Všechny naše stroje jsou vybavené nejmodernější GPS technologií a 3D nivelací, takže jedenáctka umí i přes své obří rozměry pracovat velice přesně. Práce se stroji na většině zakázek dneska vypadá tak, že naši geodeti zpracují dokonalé 3D modely projektů, které do strojů nahrají z kanceláře prostřednictvím dálkového přístupu.
V terénu se pak řídíte podle nich?
My pak na monitoru v kabině stroje vidíme barevné čáry, které nám přesně určují, kde má být spád nebo hrana, kde máme nasypat nebo odtěžovat a v jaké jsme výšce. Přesná poloha stroje je určena GPS systémem a 3D nivelací, která neustále automaticky upravuje výšku, sklon a polohu radlice. Na monitoru v kabině můžu vidět i veškeré projektované a stávající sítě. Finální povrch há-té-účka, tedy hrubé terénní úpravy, je tvořený dozerem přesně podle nahraného 3D modelu.
Jak se vlastně takový gigant přepravuje?
Je to obří, víc než stotunový stroj. Převáží se jako nadrozměrný náklad. Před převozem se musí demontovat radlice, která je přes šest metrů široká a zasahovala by do vedlejších pruhů. Je k tomu potřeba velký mobilní jeřáb a až osm lidí, jeřábník, strojník, vazači, mechanici a řidiči nadrozměrné přepravy, kterým operace a přeprava zabere skoro celý den. Radlice se musí odčepovat, odpístovat a naložit zvlášť na podvalník.
