Tolik dostane dle rozhodnutí soudu bratr Pavla Wonky. Podobné částky jsou nabízeny i jiným bývalým politickým vězňům. A vše je v pořádku.

26.4.2020 to bylo 32 let, kdy ve vězení zemřel Pavel Wonka. Byl kvintesencí toho, co označujeme jako politický vězeň. Je třeba připomenout slábnoucí historické paměti, o co šlo.

Spolu se svým bratrem Jiřím se v roce 1986 rozhodli kandidovat do Národního shromáždění. I dle tehdejší Ústavy ČSSR (kde byla v článku 4 zakotvena vedoucí úloha KSČ) to bylo papírově možné, i když jako zástupci „lidu“ tam byli deponováni velmi dobře prověření jedinci z tzv. Národní fronty (tedy vedle majority komunistů i příslušníci strany lidové či socialistické, jejichž členové museli respektovat již zmíněný článek 4 Ústavy, což je samo o sobě dnešní optikou zcela absurdní).

Za tuto svou drzost byli po zásluze odměněni nepodmíněnými tresty, jež byly zdůvodněny „pobuřováním, hanobením republiky a hanlivým vyjádřením vůči komunistické straně a jejím představitelům“. Pavel Wonka si odseděl trest celý (byl m.j. i v proslulých Minkovicích, kde využívali otrockou práci vězňů v podniku Preciosa. Tehdejší ředitel Ludvík Karl byl v roce 2015 vyznamenán za svou práci Milošem Zemanem Za zásluhy o stát).

Po propuštění z vězení, kde zhubl o 20 kilogramů, si začal zařizovat možnost vystěhování do Západního Německa, odmítal však tzv. „ochranný dohled“, což byla bohapustá buzerace státní moci. Postižený se musel i několikrát týdně hlásit na služebně SNB, kde třeba až po několika hodinách čekání mu bylo umožněno odejít domů. Proto byl znovu odsouzen na pět měsíců nepodmíněně soudkyní JUDr. Marcelou Horváthovou, a to i přes svůj zřetelně špatný zdravotní stav. Ani vězeňský lékař MUDr. Radim Peka neshledal na Pavlu Wonkovi nic, co by bránilo výkonu trestu. Za šest dní po tomto soudním jednání zemřel, údajně na plicní embolii.

Na jedné straně tohoto novodobého dramatu stojí zmíněný miliardář Ludvík Karl s připíchnutým metálem od presidenta státu. Dále pak stále aktivní soudkyně JUDr. Marcela Horváthová a MUDr. Radim Peka. Ani jeden z nich necítí žádný podíl na zbytečné smrti vězně svědomí.

Na druhé straně stojí člověk, který nespáchal žádný trestný čin, který jen chtěl dokázat rozpor mezi deklarovanou svobodou v socialistickém státě a obvyklou praxi. Za tento svůj odvážný postoj, za který zaplatil životem, obdrží jeho bratr částku v nadpisu článku.

Dle zákona je vše v pořádku. Ona částka náleží rodině jako ušlý výdělek za dobu věznění. Jistě bude dostupné i náležité odůvodnění tohoto rozsudku a objeví se i obhájci, kteří budou říkat, že vše je dle pravidel a nelze jinak.

Zůstane však pachuť v ústech a vědomí, že zůstat morálně pevný může někdy svého nositele semlít, zatímco ti s opačnými životními postoji v klidu dožijí, někteří i s metálem na „Za zásluhy o stát“. Je škoda, že udělení tohoto vyznamenání neříká přesněji, jaký stát měla udělující osoba na mysli.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora