Beaux Gris Gris & The Apocalypse: Staré žánry v novém kontextu

Odpovídá Robin Davey ze skupiny Beaux Gris Gris & The Apocalypse

Vaše tvorba čerpá z blues a z tradičních stylů Louisiany, ale vznikli jste a působíte v Kalifornii. Ovlivnilo nějak právě prostředí Kalifornie to, co hrajete? 

Vlastně ano. Naši kapelu tvoří hráči různého původu. Já sám jsem například z Velké Británie, ale žiji v Kalifornii. Basistka Ali z Kalifornie sice pohází, ale má irské kořeny. Kalifornie je obrovský tavicí kotel, ve kterém žijí lidé různých národností, a naše kapela z toho samozřejmě těží. Nepůsobí na nás tedy jeden „kalifornský“ vliv, ale spíše celá směs různých vlivů. Také se snažíme, aby se do procesu tvorby zapojovali všichni členové. Chceme, aby se v kapele slévaly různé vlivy a tím vznikalo něco opravdu nového. 

Společně se zpěvačkou Gretou Valenti působíte také v rockové kapele Well Hung Heart. Proč jste vlastně zakládali nový projekt? 

Well Hung Heart je rocková skupina, hraje hlasitou hudbu plnou energie. Greta i já ji máme rádi, stále v ní hrajeme, dokonce pracujeme na novém albu, ale zároveň jsme se chtěli hudebně posunout. Snažili jsme se vymyslet něco, kde by lépe vynikly samotné písně, výkony jednotlivých hráčů, vokály… Naším záměrem nebylo vytvořit přímo bluesovou kapelu. Spíše bych náš styl označil jako roots music. Je to vlastně tradiční hudba, která vzniká naprosto přirozeně, ale my se nebojíme ji obohacovat o prvky modernějších stylů. Nechceme jen kopírovat staré bluesmany, chceme svou hudbou vyjádřit, kdo opravdu jsme. Stavíme tedy na žánrech, které máme naposlouchané, ale klademe je do současného kontextu.  

Ovšem vycházet z hudební tradice a přitom být opravdu originální – to není úplně snadné… 

Ano, máte pravdu, je to těžké. Podstata roots music tkví v tom, že musíte být velmi poctivý. Být originální znamená, že děláte věci, které pro vás jako umělce mají skutečný význam. Blues vzniklo dávno a v určitém kontextu. Důležitý byl v jeho počátcích fakt, že si spolu v baru nebo v klubu mohli zahrát i lidé, kteří se nikdy předtím neviděli. Dnes je situace úplně jiná, my už nemáme potřebu kopírovat, co řekl někdo před námi. A už ani nepotřebujeme dvanáctitaktové schéma. Jsme fungující kapela, hrajeme spolu pravidelně, nemusíme se bát zajímavějších postupů.

Jste vlastně britsko-americká kapela, na britské ostrovy i do Evropy jezdíte koncertovat. Je podle vás publikum v Americe a v Evropě jiné? 

Rozhodně, je jiné, ale kapela by se měla umět napojit na jakékoli publikum stejným způsobem, což v případě roots music není problém. Jak už jsem říkal, náš koncert je pokaždé jiný, není to jen odehraný sled písní s přídavkem na konci. Snažíme se čerpat energii z atmosféry v sále, hrát pro naprosto konkrétní lidi. Když se něco takového podaří, publikum pozorně poslouchá a zpívá si s námi. Když se nám podaří vytvořit si s posluchači pevné pouto, je výsledkem jeden z nejlepších koncertů. A i když se posluchači v různých ohledech od sebe liší, všichni nakonec chtějí totéž – aby jim během večera bylo dobře. A my se o to musíme postarat.