Historik: Vlasovci Prahu neosvobodili, to je nesmysl. Ale podíl na povstání mají

Pražské povstání je podle Eduarda Stehlíka významnou událostí novodobých českých dějin. Bez něj by Praha byla osvobozena později a vypadala by úplně jinak, než jak ji známe dnes. „V Praze a středních Čechách tehdy operovala velmi dobře vyzbrojená armáda německého maršála Ferdinanda Schörnera. Ta počítala s tím, že střed Čech bude tvrdě bránit a Praha měla být jedním z opěrných bodů.“

„Možné boje s touto armádou by si vyžádaly obrovské ztráty na lidských životech, ale i škody materiální,“ upozorňuje historik. „Podívejme se na to, jak vypadala okolní hlavní města v roce 1945: Varšava byla prakticky srovnána se zemí, o Berlíně ani nemluvě. Škody utrpěla Budapešť, Vídeň.“

„To, že máme Prahu uchovanou, je právě zásluhou pražských povstalců, kteří zabránili pouličním bojům, nasazení těžké techniky i letectva. Takže i záchrana Prahy jako velikého kulturního dědictví je záležitostí, kterou můžeme povstalcům přičíst k dobru.“

Pražský primátor má pravdu

„Ještě před několika měsíci by mě nenapadlo, že budou 75 let od konce války probíhat podobné diskuse,“ odpověděl Stehlík na otázku, co říká na slova primátora Zdeňka Hřiba o tom, že Sověti nenesli hlavní zásluhu na osvobození české metropole. „A je úplně jedno, zda se jedná o české nebo zahraniční politiky.“

„Pan primátor má vlastně pravdu, protože 8. května v odpoledních hodinách Česká národní rada podepsala kapitulaci nacistických jednotek na území Prahy. Jednotky se začaly z hlavního města stahovat. Je zdokumentované na fotografiích, že lidé jim otevírali průchody v barikádách.“

„Jednotky Rudé armády tak nad ránem 9. května 1945 dorazily do města, které už skutečně bylo z větší části nacistickou armádou opuštěno,“ doplňuje Eduard Stehlík. „A tomu odpovídají i ztráty. I ruští historikové přiznávají, že přímo při osvobozování Prahy padlo přibližně 25 až 30 vojáků Rudé armády. V případě, že by probíhaly nějaké intenzivní boje, bylo by to číslo o několik nul vyšší.“

„Odpor Rudé armádě kladly spíše nějaké fanatické jednotky, zákeřní střelci, kteří byli poschováváni po vikýřích, v bytech. Ti ostřelovali jak obyvatele Prahy, kteří vítali přijíždějící jednotky, tak přímo sovětské vojáky.“

Vlasovci Prahu neosvobodili, ale pomohli

„Že by ten, kdo se zmíní při popisu událostí Pražského povstání o vlasovcích, přepisoval dějiny? Opak je pravdou,“ uvažuje historik nad rolí vlasovců. „Celá léta jsme o této kapitole nemohli hovořit, přitom sám jsem se přesvědčil o tom, že v samotném Rusku vyšla o Ruské osvobozenecké armádě (ROA) celá kolekce dokumentů. I o generálu Vlasovovi nebo o procesu s ním.“

„To znamená, že Rusové se otevírání těchto otázek nebrání. Proto mi přijde zvláštní, že se ocitáme v situaci, jako bychom o tom hovořit nemohli,“ diví se ředitel Památníku Lidice.

22 fotografií

„Nesmyslem by bylo, kdyby někdo říkal, že vlasovci osvobodili Prahu. To neodpovídá skutečnosti. Na druhé straně sehráli důležitou roli na straně povstalců. Generál Karel Kutlvašr, velitel Pražského povstání, to vystihl slovy, že vlasovci Praze výrazně ulehčili.“

Vlasovci podle Stehlíka zastavili postup elitních jednotek SS z Benešova na Pankrácké pláni. „Kdyby tyto jednotky dorazily do centra Prahy, způsobilo by to obrovské krveprolití. Klíčové je rovněž nasazení jednotek vlasovců při obsazení ruzyňského letiště, čímž se zastavily nálety na Prahu. Důležité byly také jejich boje v oblasti Zličína i na jiných místech Prahy.“

„Na rozdíl od povstalců měli vlasovci k dispozici dělostřelectvo, tanky i obrněné automobily a představovali nezpochybnitelnou vojenskou sílu,“ myslí si historik. „Pomohli hlavně psychologicky. Povstalci cítili, že je najednou někdo na jejich straně.“

Otázka postavení pomníku je podle Stehlíka legitimní. „Při osvobozování Prahy padlo přibližně třicet vojáků Rudé armády a mají tady okázalé pohřebiště na Olšanech. Příslušníků Ruské osvobozenecké armády padlo přibližně 300 až 400, což je desetinásobek.“

„Navíc téměř bez povšimnutí vlasovci pomník už dávno měli. V areálu Olšanských hřbitovů je památník ROA, dokonce s jejich znakem. Je na místě, kde jsou pohřbeni někteří příslušníci vlasovců, mezi nimi i ti, kteří byli později v Praze postříleni vojáky Rudé armády jako zrádci.“

„Účast vlasovců na povstání je historický fakt, který je zdokumentovaný tisíci fotografií,“ vysvětluje historik. „Reálně se odráží v dějinách, ale dějiny jsou někdy nesmírně složité.“

Vlasov s pomocí Praze nesouhlasil

„Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že generál Andrej Andrejevič Vlasov byl kategoricky proti tomu, aby se jeho jednotky zapojily do pomoci povstalcům. Pokyn dal až velitel první divize Sergej Buňačenko. A přestože někdo padlým vlasovcům postaví pomník, tak nesmíme zapomínat ani na to, že řada příslušníků Ruské osvobozenecké armády měla za sebou velice temnou minulost.“

Podle Eduarda Stehlíka se podíleli na válečných zločinech. „Máme zdokumentováno i to, že vojáci ROA, kteří bojovali na straně Pražského povstání proti Němcům, se o rok dříve podíleli na potlačování Varšavského povstání.“

„Dějiny nejsou černobílé. My si od nich musíme držet odstup, hodnotit je na základě faktů a nevnášet do toho emoce, které se navíc opírají o špatně vykládané prameny.“

Podíl Rudé armády na osvobození je enormní

„Kdo ale tvrdí, že Rudá armáda neosvobodila Československo nebo že zásadním způsobem nepřispěla k osvobození, tak lže,“ pokračuje Stehlík. „Podíl Rudé armády je enormní, stejně jako podíl po jejím boku bojujícího 1. československého armádního sboru v SSSR.“

„Samozřejmě že velkou tíhu bojů nesl i domácí odboj, na který se často zapomíná, dále partyzáni a nesmíme zapomínat ani na západní spojence, kteří ať už dodávkami zbraní, i když nebyly v takovém rozsahu, vysíláním paravýsadků, ale i vlastní armádou připravovali půdu pro povstání. Nesmíme z toho nikoho vyčleňovat. Bylo by to nejen nesprávné, ale i neuctivé vůči těm, kteří za naši svobodu zaplatili vlastními životy.“

Historik Eduard Stehlík hovořil po Skypu i o samotném průběhu Pražského povstání, o roli Československého rozhlasu i o pouličních bojích a stavění barikád. Krátce se zmínil i o odstranění sochy maršála Koněva a o tom, jak se v současnosti Česká republika stará o pomníky padlých hrdinů 2. světové války.