Hlavní obsah

Zapomenuté válečné objekty a hrdinové 2. světové války jsou stálým mementem pro současnost

Novinky, Stanislava Dvořáková

Rodinné centrum Srdíčko v Ústí nad Orlicí připomnělo dramatické období 2. světové války, které působivě zobrazilo ve výzvě mladé generaci.

Foto: Petr Špatenka

Pohled na Kerhartice, kde byla za války továrna na letecké součástky.

Článek

Dlouhých 75 let dělí současnost od ukončení 2. světové války, jejíž ukončení si vyžádalo miliony životů. O letech utrpení vydávají svědectví zapomenuté válečné objekty a pamětní desky těch, kteří vybojovali dnešní svobodný život.

Na Orlickoústecku skryté mezi stromy Kubincova kopce, Andrlova chlumu a Kerhartic stojí bunkry pro jednoho muže, které jsou pozůstatky 2. světové války. Jsou to malé pevnůstky zvonovitého tvaru, vyrobené v Německu a instalované na území celé Třetí říše.

Ústí nad Orlicí v té době obklopovaly ze tří stran Sudety a ve městě se nacházely továrny na letecké součástky. Bunkry sloužily pro pozorování leteckých náletů, aby se daly snáze lokalizovat nevybuchlé pumy. Jeden z těchto bunkrů, malá betonová pozorovatelna, se nachází nad nádražím na Kubincově kopci, další na úpatí Andrlova chlumu nad Kerharticemi.

Tato pevnůstka ve tvaru přibližně dvoumetrového kužele, kterou zakončuje kulovitá stříška, po stranách s průzory se stala připomínkou válečné doby pro výzvu RC Srdíčka mladé generaci. Vyhlášeným úkolem bylo její nalezení a vyfotografování. Daným vodítkem byla stará cesta na Litomyšl, kde na Mendriku po pravé straně nad lomem se nachází skryta mezi stromy.

Konkrétní připomínku pak následovalo líčení utrpení mladé Vlasty Mikuláštíkové, učitelky dívčí měšťanské školy v Ústí nad Orlicí. Po zatčení 17. září 1942 skončila na dvoře pardubické věznice, odkud byla převezena do integračního tábora ve Svatobořicích.

Toto nehostinné místo sloužilo internaci osob, jejichž rodinní příslušníci se účastnili zahraničního odboje. Důvodem by bratr Josef, pilot československého letectva ve Velké Britanii. Vedle ponižování a krutých podmínek těžké práce při kompletování součástek k granátům, posléze v kuchyni, v prádelně, našla sílu věnovat se dětem "školy na černo", které v lágru skončily po popravě svých rodičů. O jejich příbězích vypráví právě vydaná audiokniha Ukradené dětství.

Hrdiny 2. světové války jsou dva ústečtí rodáci Václav Pánek a Josef Bohdan Mikuláštík, který po skončení války byl v hodnoti Flying Officsr propuštěn ze služeb RAF a vrátil se domů. Svoji válečnou kariéru uzavřel sumou neuvěřitelných 1002 nalétaných hodin. Zemřel 19. listopadu 1967 v jednašedesáti letech a nedožil se svého povýšení 19. března 1991 do hodnosti plukovníka in memoriam.

Další významný ústecký rodák, pilot RAF Václav Pánek, příslušník 138 britské perutě zvláštního nasazení, se 10. prosince 1942 nevrátil z operačního letu, kdy i s patnácti lidmi na palubě beze stopy zmizel. 25. září 1991 byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam.

Oběma pilotům, bojujícím v britském královském letectvu proti okupantům, byla v roce 1993 na letišti v Ústí nad Orlicí odhalena pamětní deska.

Reklama

Výběr článků

Načítám