Bývalého agenta KGB v Londýne otrávili rádioaktívnym polóniom, páchateľ je dodnes neznámy. Kto vlastne bol Alexandr Litvinenko?

Kdo neslyšel o sovětské tajné službě KGB? Je to paradox, že o instituci, která měla být „tajná“, se dělal rozruch, kdykoliv to bylo jen možné. Úhlavní nepřítel americké špionážní služby CIA, respektive FBI, která tak, jak byla vyobrazena v západní kinematografii, mohla během studené války za všechno zlo na světě. Pravda však nebyla, jak to tak bývá, úplně černobílá.

Skutečnost je taková, že každá ze špionážních tajných služeb pracuje v „nejlepším zájmu své země“. Tudíž stejně jako KGB protlačovala zájmy Sovětského svazu, historie ukázala, že CIA protlačovala ty Spojených států. Ve většině případů se ale nejedná o zneškodnění bomby v poslední sekundě uprostřed hlavního města, čímž se zachrání tisíce životů. Jde spíše o úkony typu  získávání tajných informací či rozvracení nepohodlných zahraničních vlád.

Alexandr Litviněnko byl jedním z bývalých členů ruské KGB, který, podle doposud  nashromážděných důkazů, přišel v roce 2006 o život kvůli nadměrné kritice nejvyšších činovníků země svého bývalého zaměstnavatele. Věděl příliš mnoho, a proto musel být umlčen. Ta potřeba byla tak velká, že jeho vrah riskoval  život svůj i svého okolí manipulací s radioaktivním jedem uprostřed Londýna.

Litviněnkovi ležel nejvíc v žaludku nynější prezident Ruské federace a také bývalý agent KGB Vladimir Putin, jenž podle něj stál minimálně za jedním velkým válečným konfliktem a s ním spojenou vraždou investigativní novinářky. Z toho důvodu Litviněnko opustil Rusko, prakticky zradil svou zemi a stal se britským agentem. O tom ale až později, nejdříve si agenta Litviněnka představíme.

Kdo byl Alexandr Litviněnko

V půlce nultých let nového tisíciletí byl skutečně nejznámějším (opravdovým) agentem na světě, což se Alexandru Valteroviči Litviněnkovi v počátcích jeho kariéry nejspíš nesnilo. Podle webu The Independent se narodil 30. srpna 1962 ve Voroněži nedaleko hranic s Ukrajinou. Po škole vedly jeho první kroky v pracovním životě do armády. Jak tvrdí BBC, v roce 1980 se stal členem vojenské jednotky ministerstva vnitra Sovětského svazu.

Alexandr Litviněnko se svou knihou

V roce 1988 se připojil ke kontrarozvědce KGB. Jako agent odváděl dobrou práci a po přerodu ze sovětské éry do éry Ruské federace byl, v obrozené tajné službě nyní pod názvem FSB, povýšen do funkce staršího operativního spolupracovníka a zástupce náčelníka na oddělení správy pro rozpracovávání zločineckých organizací. Během působení v FSB byl jeho hlavním nadřízeným dnešní prezident Ruské federace Vladimir Putin.

V této jednotce, která podléhala tomu největšímu utajení a která vyšetřovala ty nejvíce delikátní případy organizovaného zločinu a terorismu, pracoval až do doby, než proti celé organizaci veřejně vystoupil. Tehdy se Litviněnko postavil proti údajné korupci v rámci FSB, v pozadí však bylo mnohem víc.

Odchod z FSB

V říjnu roku 1998 vyšel Litviněnko na veřejnost s informací, že mu bylo jeho nadřízenými  rozkázáno zavraždit obchodníka Borise Berezovského. K tomu je obvinil z provádění dalších nájemných vražd, vydírání a korupce. Provedl to velice dramaticky; sám si v Moskvě svolal tiskovou konferenci, na které seděl obklopen svými kolegy v kuklách. V reakci na jeho kritiku jej ale tajná služba obvinila z únosu a vydírání jiného podnikatele, za což mu hrozil vysoký trest.

Boris Berezovskij

Toto obvinění se nakonec nepotvrdilo, Litviněnko byl ale stejně nakonec zatčen. Než jej pustili, musel strávit ve vyšetřovací vazbě devět měsíců. Předtím, než mělo začít jeho třetí soudní stání, se v roce 2000 rozhodl uprchnout do Londýna, kde jej velice vroucně přijal právě Berezovskij a nabídl mu práci v jeho ochrance.

Postava ruského oligarchy Borise Berezovského je vůbec důležitým článkem v tomto případu. Jednalo se o jednoho z nejbohatších Rusů, který měl významné podíly v ruských médiích (ORT, TV6) nebo v ropném průmyslu a který nejprve sám pomohl Putinovi k moci (svému příteli a bývalému prezidentu Borisi Jelcinovi navrhl Putina jako vhodného nástupce).

V jeden moment se však z podporovatele „Putinovského režimu“ stal odpůrce a musel kvůli nařčení z podvodů uniknout ze země. Jak píše iDNES.cz, v roce 2003 odešel do londýnského exilu, kde se stal jedním z nejsilnějších protiputinovských hlasů. 

Bývalý agent KGB vs. Rusko 

Poté, co se Litviněnkovi povedlo uniknout z ruského území do Velké Británie, rozhodl se o všem, co zažil, napsat knihu. Nejprve sepsal spis Předvolán k výslechu sebe sama (rusky Vyzyvayu Sebya na Dopros, anglicky Called In for Self-Interrogation), v níž označil ruské tajné složky za pachatele vraždy ředitele televize ORT Vladislava Listyeva v roce 1995.

Do dnešní doby se jedná o jednu z nejznámějších a nejexponovanějších vražd devadesátých let v Rusku, jejíž řešení zůstává záhadou. Minimálně oficiálně. Litviněnko v knize tvrdil, že získal důkazy, které jasně ukazovaly na nájemnou vraždu, a osobně je prý předal do kanceláře Nejvyššího státního zastupitelství. Místo ostruh však, dle jeho slov, byl sám zatčen a důkazy byly zničeny.

Ve druhé knize FSB vyhazuje Rusko do povětří  (anglicky Blowing up Russia: Terror from Within) nařkl tajnou agenturu v čele s Vladimirem Putinem z toho, že byla v září roku 1999 zodpovědná za výbuchy v panelových domech v Moskvě a v dalších dvou městech, při kterých umřelo 300 civilistů.

Reportáž, ve které je zachycen život na čečensko-ingušské hranici během druhé čečenské války. Na snímku jsou zachyceny i následky výbuchů budov v Moskvě v roce 1999 

Úřady tehdy za viníky označily čečenské separatisty. Podle Litviněnka se tímto snažily pouze ospravedlnit svůj vpád do Čečenska k rozpoutání Druhé čečenské války. Ta první totiž nedopadla pro Rusko vůbec dobře, jelikož Čečensko vyhlásilo v roce 1991 nezávislost na Ruské federaci a zahnalo celou ruskou vojenskou mašinérii mimo hranice nově vyhlášeného státu.

To, že ruská strana zinscenovala teroristický čin Čečenců, si Litviněnko nemyslel sám. Jak píše The Independent, i jeho přítel, Andrej Někrasov, byl stejného názoru. Natočil film Nedoverie (anglicky Disbelief), který se touto problematikou zabývá. Vladimír Putin prý snímek označil za „neskutečný nesmysl“.

Z pohledu ruské strany měl Litviněnkův informační proud na něj pouze jediný možný dopad. Tedy alespoň prozatím. V květnu roku 2002 byl voroněžský rodák odsouzen moskevským soudem v nepřítomnosti za zneužití pravomoci na tři a půl roku do vězení.

Případ Anny Politkovské

Litviněnka však nějaký soud v Moskvě nezajímal. I přes pokus o atentát na jeho osobu v roce 2005 byl stále přesvědčen, že neřekl dost, a dále informoval svět o praktikách tajných služeb z východu. Psal články do čečenských novin, ve kterých přímo konfrontoval prezidenta Putina. 

Díky kontaktům v Čečensku se mu v roce 2003 podařilo spojit s cenami ověnčenou investigativní novinářkou Annou Politkovskou, redaktorkou listu Novaya Gazeta, jejíž výstupy také odhalovaly nevhodné praktiky Kremlu. Konkrétně se zaměřovala na prohřešky ruské vlády během čečenského konfliktu. Její práce se samozřejmě nezamlouvala všem; často jí bylo vyhrožováno smrtí, které párkrát unikla pouze o vlásek.

Anna Politkovská na moskevské demonstraci proti válce v Čečensku, říjen 2004

Jak informovala nezisková organizace IFEX, Politkovská se stala, stejně jako Litviněnko, obětí atentátu, a stejně jako bývalý agent jej přežila. Stalo se tak v září roku 2004 při letu do města Beslan v Severní Osetii, kde měla podat zprávu o pozdějším Beslanském školním masakru, během nějž bylo nakonec zavražděno 186 dětí.

Na palubě letadla z Moskvy do Rostova na Donu, kde měla přestupovat, zkolabovala. V tamní nemocnici doktoři zjistili, že byla otrávena. Podle všech informací tehdy pila pouze čaj, v němž se měl jed údajně objevit. Diskutuje se o tom, že jí ho do čaje přidal jeden z členů posádky letadla, který pracoval pro ruskou tajnou službu.

Ženy pláčou nad oběťmi Beslanského masakru během 15. výročí události 1. září 2019

Nepovedený atentát na trn v oku ruské vlády byl pro jisté lidi obrovským zklamáním. Dá se tak soudit proto, jelikož netrvalo dlouho a přišel další. Tentokrát ale úspěšný. Anna Politkovská přišla o život 7. října 2006 ve výtahu panelového domu v Moskvě, ve kterém bydlela. Podle BBC byla zastřelena. Z úst kritiků ruského režimu přišla okamžitá reakce, která znovu ukazovala na práci ruských agentů. Mezi nimi byl i exulant Litviněnko.

Ještě ten měsíc, 19. října, se v Londýně proto zúčastnil panelové diskuze „Vražda Anny Politkovské – ruské špinavé tajemství“, které se zúčastnila i spousta Rusů. Sám na konci diskuze vystoupil a podle webu The Independent řekl: „Nechci nic skrývat. Někdo se zeptal, kdo je odpovědný za Anninu smrt. A já vám mohu přímo odpovědět: může za ni pan Putin, prezident Ruské federace.“  S přímým důkazem ale nevyrukoval.

„Jsem si naprosto jistý, že pouze jediná osoba v Rusku může nechat zabít někoho takového, jako byla Politkovská, a to je Putin. Novinářka takového renomé se mohla stát obětí podobného činu bez jakýkoliv následků pouze na příkaz samotného prezidenta. Byla jeho politickým protivníkem, a proto přišla o život,“ prohlásil Litviněnko.

Smrt číhá v čaji 

Bývalý sovětský agent nemohl tušit, co jeho řeč rozpoutá. V následujících 13 dnech se scénář prakticky zopakoval, obětí byl ale on sám. BBC dalo dohromady časovou osu, ve které vykreslilo poslední dny jeho života.

Dne 1. listopadu 2006 se měl Litviněnko sejít s dalšími bývalými agenty KGB Dmitrijem Kovtunem a Andrejem Lugovým v Pine Baru lodýnského hotelu Millennium. Společně si dali čaj, projednali jisté záležitosti a odebrali se pryč. Litviněnkovi se brzy na to udělalo zle a doma následně celou noc prozvracel. O tři dny později musel být hospitalizován v nemocnici, jelikož se jeho stav zhoršoval.

Bývalý agent KGB Dmitrij Kovtun

Už 11. listopadu však kritik Vladimíra Putina přistoupil na rozhovor pro ruskou redakci BBC. V něm uvedl, že je „ve velice vážném stavu“ po „vážné otravě.“ Dále uvedl, že se v poslední době hlouběji zajímal o smrt Anny Politkovské. Šest dnů nato musel být převezen do Fakultní nemocnice v Londýně, jelikož byl v kritickém stavu. Dne 23. listopadu 2006, s rodinou po boku, nakonec zemřel.

Doktoři nemohli přijít na příčinu Litviněnkovy smrti. Až několik hodin po jeho úmrtí z pitvy zjistili, že byl opravdu otráven radioaktivním poloniem-210. BBC citovalo forenzního patologa Nathaniela Caryho, který tuto pitvu označil za nejnebezpečnější, která kdy v západním světě proběhla. On i jeho kolegové museli mít na sobě speciální ochranné obleky, rukavice a speciální kápi, skrz kterou jim byl během zákroku pumpován vzduch dovnitř skrze filtr.

Muž, který vyřešil vlastní vraždu

Incident nastartoval vyšetřování, které ukázalo, že radioaktivní polonium prakticky označkovalo velkou část Londýna. Policisté proto museli zkontrolovat všechna místa, která Litviněnko na začátku listopadu navštívil. The New York Times píše, že se stopy po poloniu-210 našly v Itsu sushi baru kousek od známého náměstí Piccadilly Circus, v jeho domě a také v již zmíněném Millennium hotelu.

Itsu sushi bar během dekontaminace 27. listopadu 2006 v Londýně

Rus sushi bar údajně navštívil 1. listopadu. Měl zde schůzku s italským právníkem Mariem Scaramellou, který mu předal dokumenty k případu Anny Politkovské. Samotný Scaramella testy na polonium podstoupil. Ukázaly se jako pozitivní, žádné vedlejší účinky u něj ale vyvolány nebyly. Ital byl následně poslán do nemocnice na pozorování. Nikdo další v baru však po otestování nevykazoval známky radioaktivní otravy.

Tato schůzka se ale odehrála až poté, co se Alexander Litviněnko setkal s bývalými agenty KGB. Policisté proto testovali i prostor Millennium hotelu a jeho personálu. Všech sedm členů obsluhy Pine Baru bylo pozitivních, bezpečnostní složky proto začaly vyšetřovat Litviněnkův případ jako vraždu a stíhat jednoho z bývalých agentů KGB Dmitrije Kovtuna.

Německým detektivům se totiž podařilo zajistit stopy radioaktivních látek jak v bytě bývalé Kovtunovy manželky v Hamburku, tak i v domě jeho matky. Londýnské stopy nicméně odkazovaly na další místa, kde nebyl. Například na striptýzový bar Abracadabra nebo na fotbalový stadion Emirates Stadium.

Vyšlo najevo, že tehdejší fotbalový zápas mezi Arsenalem a CSKA Moskva sledoval člověk, který přišel s radioaktivním poloniem přímo do styku. Tím se ukázal být Andrej Lugovoj. Kvůli špatnému zacházení s látkou muselo být nakonec testováno na přítomnost radioaktivních látek v těle asi 700 lidí.

Pokračující pátrání odhalilo další zajímavé informace. Litviněnko po zakotvení v Británii se špionáží údajně neskončil, stal se prý placeným informátorem britské tajné služby MI6. Měl za úkol prošetřit konexe ruské mafie ve Španělsku, kam se měl vydat právě s Lugovým.

Také se zjistilo, že se muži v hotelu Millennium nesetkali v listopadu poprvé; první společná schůzka proběhla už 16. října. A už tehdy měl podle detektivů Litviněnko přijít o život. Oba dva bývalí agenti však toto obvinění odmítli. Lugový tvrdil, že se otrava poloniem-210 projevila i u něj. Argumentoval, že Litviněnko byl agentem MI6 a že se jej snažili odstranit britští agenti. 

Jak to tedy „bylo“

Po dvouměsíčním vyšetřování případu detektivy ze Scotland Yardu bylo v květnu 2007 vydáno prohlášení, že se doporučuje stíhat Andreje Lugového kvůli trestnému činu vraždy. Do vyšetřování se tehdy vložil i Litviněnkův přítel Boris Berezovskij. Tvrdil, že mu Litviněnko před smrtí sdělil, že jej Lugový otrávil.

Bývalý ruský agent Andrej Lugovoj na tiskové konferenci k případu vraždy Alexandera Litviněnka 12. března 2013 v Moskvě.

Lugový, nyní už z Moskvy, toto obvinění znovu odmítl. Velká Británie proto požádala o vydání bývalého agenta KGB k dalšímu vyšetřování kvůli závažnému podezření z nájemné vraždy ruské úřady. Ty to však odmítly. V reakci na to Británie vyhostila čtyři ruské diplomaty z ostrovů, načež Rusko udělalo to samé. Vztahy mezi zeměmi byly, jemně řečeno, na bodu mrazu.

Po dlouhých tahanicích bylo v roce 2015 rozhodnuto o provedení veřejného soudního vyšetřování vraždy Alexandra Litviněnka, které navrhl soudce Sir Robert Owen. Během šetření došel 21. ledna 2016 k závěru, že vražda Alexandera Litviněnka byla „pravděpodobně“ posvěcena tehdejším šéfem FSB Nikolajem Patruševem a ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Za pachatele označil Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna. Ruská strana tento verdikt odmítla.

Verdiktu se bohužel nedožil ani přítel Litviněnka Boris Berezovskij. Ruský oligarcha byl nalezen 23. března 2013  ve své koupelně se smyčkou kolem krku. Celá scenérie působila jako sebevražda. A je pravda, že Berezovskij byl v této době pod tlakem kvůli narůstajícím dluhům a životnímu neštěstí. Některé zdroje nicméně tvrdí, že se stal další obětí ruské tajné služby FSB za svoji kritiku Ruské federace. 

Posledním známým medializovaným případem otravy ruského tajného agenta na území Velké Británie je ze dne 4. března 2018, kdy byli člen vojenské zpravodajské služby GRU Sergej Skripal a jeho dcera otráveni nervovým plynem. Ani jeden z nich o život nepřišel.