STALO SE 7. KVĚTNA: Běsnící Kanada. Křivda. Zubař dělá z hokeje holubník!

Ve středu 7. května 1997 se v Helsinkách strhla jedna z nejpamátnějších bitek v dějinách mistrovství světa. Češi v závěru utkání semifinálové skupiny vedli nad Kanadou 5:3, když se začaly dít nevídané věci.

Jako vzpomínku na dráždivé události nabízíme kapitolu z knihy Kapitán zlaté generace, kterou někdejší skvělý centr Robert Reichel stvořil s Karlem Knapem, reportérem MF DNES.

Podívejte se, jak vše před 23 lety odehrálo:

Jako utržení ze řetězu

Stál jsem na střídačce, asi půl metru od dvířek. Přede mnou se tyčila postava Ivana Hlinky. Přes rameno jeho světlého saka jsem se díval, jak se Kanaďani zběsile mstí za góly, které od nás dostali. Dvě minuty před koncem zápasu finálové skupiny na mistrovství světa v Helsinkách 1997 jsme vedli 5:3 a oni se vůbec nechovali férově, jak o sobě rádi vyprávějí.

V nově otevřené Hartwall Areně končila 58. minuta. Kanada to zkoušela se šesti bruslaři, bez gólmana. Útočník Owen Nolan trefil na vlastní modré předloktím Davida Výborného do hlavy, až mu uletěla přilba. Po ledě klouzala aspoň dvacet metrů, až za kanadskou bránu. Vzápětí krosčekem bez puku sestřelil Vláďu Vůjtka, který naskočil za Vejbu. Později se zjistilo, že mu způsobil otřes mozku. Rozhodčí Andersson mezitím přerušil hru. Naštvaný Vůjtek se sebral a hrnul se na Nolana. Kanaďani ho nepustili, Keith Primeau ho zezadu chytil za hlavu a strhnul ho na led. Když klečel, ještě do něj strkal Rob Blake.

Robert Reichel byl hostem Rozstřelu v červnu 2019:

Strhla se mela, kterou Andersson a spol. absolutně nezvládli. Travis Green, můj spoluhráč z New Yorku, vyzval na souboj Gumu, ale to neudělal dobře. Guma ho povalil a pár mu jich naložil, ačkoliv mu na zádech visel Nolan, kterému asi přeskočilo. Později jsem s Owenem hrál za Toronto a poznal jsem ho jako bezva kluka. V klubu bývají Kanaďani v pohodě, kdežto v nároďáku jsou jako utržení ze řetězu. I když se druhý den po zápase potkáme na chodbě nebo v hotelu, úplně v klidu se pozdravíme. Jenže na ledě jim občas přeskočí.

Štvalo mě, že nemůžu pomoct

Hlinka si hned uvědomil, že za bitku hrozí tresty zákazu startu v dalších utkáních. Čekalo nás klíčové utkání o postup do finále se Švédskem, takže se kluky snažil odvolat z ledu. Jenže mezitím se na ledě objevil gólman Sean Burke, přijel až k Čechmánkovi a chtěl se prát. Stáli proti sobě dva čahouni, Čeman se ale nenechal vyprovokovat, smál se mu do očí.

Hlinkovi se povedlo přitáhnout na střídačku Libora Procházku, dalšího našeho „kulturistu“, který by si to s Kanaďany klidně rozdal. Jenže měl to od Hlinky zakázané, a tak se před Markem Recchim a Chrisem Prongrem klidil za mantinel. Recchi nám málem vlezl až na lavičku.

Já zrovna měl jít na led místo Lanýže, proto jsem na střídačce trčel u dvířek. Před nimi. Pak za nimi. Jirka Vykoukal mě v jednu chvíli držel kolem krku. Neumím se rvát, ale štvalo mě, že nemůžu jít našim pomoct. Nejradši bych tam skočil. Hlinka nám to nedovolil, kdežto kanadský kouč Andy Murray pustil na hřiště i další pětku. Skoro bych ho podezíral, že to udělal schválně. Každopádně jeho hoši měli několikanásobnou přesilu. Hrdinové!

Nolan a Shean Donovan zase srazili na led nešťastníka Vůjtka, který je zřejmě naštval tím, že jim předtím dal tři góly. Tenhle hračička hrál ve Finsku na pravasu vedle Patery a Procházky v životní fazóně. Nolan ho zničehonic znova praštil pěstí do obličeje. Lanýž se Vládi zastal a Donovan se s ním začal prát. Všude se válely hokejky a rukavice, Hlinkovi se povedlo dostat na střídačku i Lanýže, dokonce ho ve dvířkách tahal za ruku. Nechtěl ho ztratit pro boje o medaile.

Nolan se pak konečně porval jako chlap, jeden na jednoho, s Gumou. Skončilo to remízou. Jirka už toho na sobě moc neměl. Zůstal bez dresu, v tričku bez rukávů, visely na něm zbytky vesty. Jako jediný z nás si tu scénu docela užil.

Měli jsme tohle zapotřebí?

Kanaďani zjevně nedokázali přijmout porážku, vybíjeli si vztek. Jako by si řekli: „Prohráli jsme, ale aspoň jim dáme do držky.“ V NHL by si nic podobného nedovolili, vyfasovali by exemplární tresty. Porušili snad všechna nepsaná bitkařská pravidla, úplně popřeli pověst drsných ale férových chlapů. Nebyla to klasická řežba, ve které se na sebe všichni vrhnou. To jsem zažil ve Vancouveru, kde nezůstala na střídačkách ani noha. Jenže v NHL se za to nedává distanc do konce sezony.

My se mlátit nechtěli, neměli jsme důvod. Do Finska jsme přijeli dávat góly a vyhrát titul, ne rozdávat rány. Přitom třeba Dopi by podle mě Nolana nebo Donovana jednoduše dokázal uzemnit. Chtěli jsme jen dohrát zápas, ve kterém jsme byli lepší.

Až na poslední chvíli gestikuloval Murray na své hráče, aby se už nepouštěli do dalších „statečných“ akcí. Sláva Lener, tehdejší Hlinkův trenérský parťák, na něj vztyčeným palcem ironicky ukazoval: „Tak to jste se ukázali!“ Ivan Slávu mírnil a na Murrayho rozpřáhl ruce, jako by chtěl říct: „Měli jsme tohle zapotřebí?“

Vím, že to naše fanoušky doma u televizí strašně naštvalo. Něco podobného jsme neznali ani my hráči. Už dřív nás Kanaďani mydlili, provokovali. To je OK. Ale tentokrát podlehli emocím. V civilu jsou to často docela fajn chlapi, na bruslích se někdy mění v šílence. Hokej berou děsně vážně, jako boj. Tvrdost hraničící s brutalitou a dokonce i rvačky považují za jeho součásti. Porážky fakt snášejí těžce.

Ukázalo se to třeba i na šampionátu v Praze 2004, kde po skončení druhé třetiny „velký gentleman“ Scott Niedermayer krosčekoval u mantinelu Džegra do hlavy. Nebo na mistrovství ve Vídni o rok později, kde Ryan Smyth chvíli před koncem za stavu 3:0 zkoušel useknout nohu v kotníku Jirkovi Fischerovi.

Šarvátku vyprovokovali Češi!

V Helsinkách jsem ovšem musel zachovat klid. S kanadským kapitánem Deanem Evasonem jsem se rychle domluvil, že zkusíme přesvědčit švédského rozhodčího, aby neuděloval tresty ve hře. Ty znamenaly automatický distanc do dalšího zápasu a logicky si je nepřála ani jedna strana. Jenže Andersson vůbec nestíhal sledovat, co se na ledě děje. Nakonec jsme mu radili, co má dělat. Marně. Zmateně se koukal kolem sebe, udělování trestů nezvládl, rozdělil je rovnoměrně, jako by byly oba týmy stejně aktivní. Asi si nevšiml, že se Kanaďanů na ledě potloukalo dvakrát tolik. Že Vůjtek dostal aspoň tři rány do hlavy, aniž by jedinou rozdal. Že Burke přijel přes celé hřiště až k našemu brankovišti…

Spor pokračoval i na tiskovce, kde Murray prohlásil, že šarvátku vyprovokovali Češi. Zaútočil na Slávu, že coby asistent neměl v Calgary respekt. Nolan pak tvrdil, že ničeho nelituje, protože jsme celý zápas faulovali holí a o výprask si koledovali. Což o to, hokej hrát uměl. V NHL dal přes 400 gólů. Ale jeho výroky bych radši nekomentoval.

Korunu všemu nasadil švýcarský šéf IIHF René Fasel se svým direktoriátem turnaje, který distancoval po čtyřech hráčích z obou týmů. Od nás Šlégra, Procházku, Langa a Vůjtka. Kanadě pak Nolana, Donovana, Blakea a Greena. Jak mě to nakrklo! Svazový předseda Gut se za nás postavil. Jeho prostřednictvím jsme se odvolali a hrozili bojkotem zbytku mistrovství: „Jestli rozhodnutí nezměníte, nenastoupíme proti Švédsku.“

Zubař mohl být spokojen

Fasel verdikt upravil. Ale jak! Omilostnil zraněného Vůjtka, který stejně nemohl nastoupit, a Procházku, který z boje podle Hlinkových instrukcí vycouval. Aby neurazil Kanadu, zrušil Fasel trest pro Blakea a Greena. Nejen u nás lidi nechápali. Finové, Švédové, Němci i Rusové žasli, co to IIHF dopustila. I kanadští reportéři se divili.

„Je škoda, že v mezinárodní federaci pracují lidé, co nikdy nehráli hokej,“ řekl jsem naštvaně do novin. „Měly by tam sedět osobnosti, které něco dokázaly, a ne zubař, který z toho dělá holubník.“

Fasela jsem nikdy neuznával. Moc se mu nehodilo, že jsme vyhrávali právě my, malá postkomunistická země. IIHF z toho neměla potřebné zisky a slávu. Pamatuju si, jak jednou řekl: „Musíme pogratulovat Čechům k dalšímu titulu!“

Všimli jste si? „Musíme…“ Nechceme, ale musíme. Potřeboval turnaj proslavit v zámoří. V sedmadevadesátém si netroufl dráždit Kanaďany, aby si náhodou nerozmysleli slib, že na nadcházející olympiádu do Nagana pošlou profíky z NHL. A tak nám v podstatě vzal šanci na zlato. Proti Švédům jsme vzhledem k trestům a zraněním mohli nasadit jenom pět beků a tři lajny. Na pokraji vyčerpání jsme vydrželi bojovat až do konce, ale stejně jsme podlehli 0:1. Nakonec jsme vydřeli třetí místo, porazili jsme Rusy 4:3. Dopi v předposlední minutě v přesilovce dorazil moji střelu.

Ve finále vyhrála Kanada nad Švédy. Rozhodující gól dal Nolan.

Fasel mohl být spokojen. Dílo se mu podařilo. My jsme měli motivaci pro příště. Hlavně pro Nagano.