Barák: Vir mi odložil Serii A i svatbu, těším se ale na Antonína VI. a na návrat do repre

Pětadvacetiletý český reprezentant Antonín Barák to má v poslední době jako na houpačce. Když se konečně tento záložník s výbornou střelou uzdravil z dlouhotrvajícího zranění zad, nedostával na podzim v Udine v Serii A příliš herních příležitostí. A poté, co odešel koncem ledna na hostování do US Lecce a začal pravidelně hrát a vyhrávat, udeřila v plné síle koronavirová krize, která (nejen) italský fotbal zcela zastavila a jeho uvrhla na jihu Itálie do domácího vězení. Dokonce mu zrušila květnovou svatbu. Přesto byl Barák v exkluzivním interview pro Hattrick pozitivně naladěn. Těší se na srpen, kdy mu jeho přítelkyně má porodit prvorozeného syna Antonína, a snad i na restart italské Serie A a také na EURO odložené na příští rok.

Byl jste od začátku března do konce dubna uvržen do italského domácího vězení. Jak jste to s přítelkyní v Lecce zvládali a jak to v této stotisícové přímořské perle jihu Itálie v regionu Apulie vůbec vypadalo?

Tak tady to nebylo zdaleka s koronavirem tak horké jako na severu v Lombardii, v okolí Milána, v Bergamu a podobně. Případů výskytu nákazy se tu naštěstí objevilo mnohem méně. Třeba i proto, že turistická sezona tu v době šíření covidu-19 ještě nezačala. Můj hráčský agent ovšem žije vedle Florencii, a tam už panika z celé situace byla výrazně vyšší. Jinak ale karanténa platí úplně stejně pro celou Itálii, takže i Lecce se proměnilo v město duchů. Mohlo se jen do obchodu a zase zpět domů.

A roušky a disciplína, jak to Italové dodržovali?

S nošením roušek to nebylo striktně nařízené, ostatně ani já nemám rád tyhle zákazy, někdo ji nosil, jiný ne. Maminka mé přítelkyně Nikoly pracuje v nemocnici, takže hned, jak v Itálii vypukla krize, nám nějaké respirátory poslala. O těch klasických rouškách moc přesvědčený nejsem, možná jsou dobré pro psychiku lidí, což je ve finále to nejdůležitější, aby lidé byli v klidu. Pokud jde o nemocné, třeba v týmu Fiorentiny a Sampdorie Janov se nakazilo hned několik hráčů, našeho mužstva se to ale naštěstí vyhnulo, neznám nikoho ze svého okolí, kdo by covidem onemocněl.

A co si vůbec o téhle pandemii a opatřeních s ní spojených myslíte? Z Itálie, tedy té severní, chodily do Česka dost otřesné záběry.

Ano, v severní Itálii to vypadalo v určitém období hrozivě. Zdůrazňuji předem, že mi je líto každého lidského života a soucítím se všemi pozůstalými lidmi, jimž na covid či s covidem jejich blízcí zemřeli. V žádném případě to nezpochybňuji a situaci nezlehčuji. Na druhou stranu dodávám, že už se nezveřejňují statistiky o tom, na jaké jiné nemoci denně, týdně, měsíčně a ročně umírají lidé, ty statistiky by vypadaly úplně jinak. Sdílím názory a postoje herce Jaroslava Duška, jehož představení v divadle Kampa mám moc rád a hodně se od něj a od nich snažím přiučit a získat nové informace. Zaujala mě i indická filozofie Ájurvéda od doktora Shivy. Píše se hodně o tom, že lidé, co umírají na covid-19, mají kromě toho řadu dalších nemocí, jsou obézní, jejich životospráva i strava bývá hodně špatná. I na to by se lidé měli, až tahle pandemie pomine, zaměřit a něco s tím udělat. Je to otázka, jestli lidé v převážné většině umírají na covid nebo s ním.

A jak je to v té karanténě s vaší životosprávou? Před časem jste díky speciální stravě zhubl o pět kilogramů. Mnozí si stěžují, že v domácí izolaci ztloustli. V jednom ze svých březnových rozhovorů jste mluvil o tom, že se váš brazilský brankář Gabriel ptal klubového prezidenta, jak to má doma dělat, aby neztloustl. A váš klubový šéf mu řekl, ať si hlavně neobjednává pizzu, a že doufá, že v Lecce zavřou všechny fastfoody. Co vy?

Jsem v tomhle směru úplně v pohodě. Mám svůj výživový program, který mi dává dohromady - a také ho přísně kontroluje - moje přítelkyně. Nemám s váhou ani kondicí žádný problém.

Máte štěstí, že vaše přítelkyně Nikola Mužíková je modelka a fotbalistka, takže těmto věcem hodně rozumí. Navíc pracovala jako členka komise ženského fotbalu UEFA. To stále platí, přestože v srpnu čeká miminko?

Ano, navíc v UEFA teď ještě povýšila, zrovna dnes, kdy spolu děláme tenhle rozhovor, něco pro Evropskou fotbalovou unii vyřizovala. Také jezdí na ženské a mládežnické zápasy jako delegátka. Dohlížela i na juniorskou Ligu mistrů.

A je vůbec dobré mít doma takovou odbornici, která pozná i to, jestli se vám na hřišti v zápase dařilo?

(Smích). Jak kdy, někdy ano, někdy ne. Nikola bývá k mým výkonům kritická, ne vždy se s jejím hodnocením a míněním ztotožním. Mívá své vlastní, originální názory, ale obecně je dobré, že fotbalu rozumí. A hlavně, že ji baví a dělá ho s radostí. To mi dělá největší potěšení, že máme společnou vášeň.

Brzy bude mít i jiné starosti. V únoru jste se společně na Instagramu pochlubili fotografií miminka u ultrazvuku. Kdy by se měl syn narodit?

Termín máme stanovený na srpen. Chtěli bychom porod absolvovat doma v Česku. Sledujeme bedlivě situaci, jsem rád, že už v dubnu bylo rozhodnuto o tom, že čeští otcové zase mohou být u porodu přítomni. Pochopitelně jsem to ještě nezažil, ale všichni mi říkají, že je to velký zážitek a úplně něco jiného. Těším se. Syn se bude jmenovat jako já i můj táta, tedy Antonín, už šestý v rodu Baráků.

Jenže květnovou svatbu vám pandemie zrušila….

To jo, 25. května po sezoně jsem měl pořádat doma v Příbrami charitativní zápas, den na to byl naplánován odjezd s kamarády na třídenní rozlučku se svobodou a v sobotu 30. května se měla v Česku konat svatba. Plán to byl hezký. Naštěstí s přeložením svatby nebude problém, takže si to příští rok vynahradíme a bude tam i malý Toníček, což bude super.

Vraťme se ještě k té domácí přípravě a k rodině. Váš otec Antonín Barák starší je uznávaným trenérem, v Příbrami vychoval spoustu fotbalových talentů. Konzultujte s ním teď i svou domácí přípravu, jste ve spojení?

Samozřejmě že, jsme s tátou v pravidelném kontaktu, dobře ví, co potřebuju a na co bych se měl v dané fázi zaměřit. Třeba na akceleraci. Sestavujeme trénink tak, aby bavil, protože tak se člověk zlepšuje nejrychleji. Oproti některým jiným klukům jsem ve výhodě, že máme v Lecce zahradu. Na ní se dá mnohem lépe připravovat než v bytě. To si ani nedovedu představit, že bych byl zavřený dva měsíce v bytě a nemohl si jít zaběhat. Na jihu Itálie už je teď nyní krásné počasí, takže je to příjemné. Snažím se být připravený na to, až se začne hrát fotbal. V koutě zahrady jsem si zřídil malou posilovnu, mám tam rotoped, nějaké posilovací stroje. Vymyslel jsem si i své vlastní kruhové tréninky. Člověk aspoň zjistí, jak je kreativní.

Seběhlo se to s tím vaším hostováním v Lecce docela rychle. A hned se vám tam začalo dařit. Již v prvním zápase 2. února proti FC Turín jste dal v 19. minutě ranou pod břevno gól, zvyšoval jste na 2:0, nakonec jste vyhráli dokonce 4:0. Pak jste dokonce zvítězili 3:2 v Neapoli a pak opět doma i proti SPAL Ferrara 2:1. Dostali jste se díky plnému zisku devíti bodů až na 16. místo mimo sestupové pásmo. Až potom na přelomu února a března v zápasech se silnými soupeři AS Řím a s Atalantou Bergamo přišly dvě nepříjemné porážky 0:4 a dokonce 2:7 a pád na současné, první sestupové, osmnácté místo. Co se stalo?

Po mém příchodu se nám v prvních třech utkáních opravdu dařilo, a to nejen výsledkově. Jenže pak jsme doplatili na zranění svých klíčových ofenzivních hráčů Riccarda Saponary a Filippa Falca. Při vší úctě Lecce nemá tak široký kádr a tihle kluci nám hodně chyběli, Po nepovedeném duelu v Římě s tamním AS přišel v neděli 1. března zatím poslední domácí zápas s Atalantou Bergamo. Ještě v první půli jsme vzdorovali, bylo to 2:2, když jsme srovnali stav z 0:2. V kabině jsme si řekli, jak pokračovat dál: Jenže jsme hned v úvodu inkasovali třetí gól na 2:3, naše hra se rozpadla a už jsme na rozjetého soupeře, který ve stejné době dvakrát porazil i Valencii a postoupil do čtvrtfinále Ligy mistrů, neměli. Atalanta je teď opravdu výborné mužstvo a třeba slovinský útočník Josip Iličić, jenž dal v odvetě ve Valencii čtyři góly, patří podle mého názoru mezi současné tři nejlepší ofenzivní hráče na světě. Snad jedině Argentinec Paulo Dybala z Juventusu je v Serii A takhle kreativní. Nepřeháním, to, co Iličić v lize předváděl a předvádí, se jen tak nevidí. Měl před přerušením soutěže skvělou formu.

Celé obsáhlé a otevřené interview s Antonínem Barákem, třeba i o jeho návratu do českého národního týmu po zranění již zcela vyléčených zad po téměř dvou letech, si přečtěte v novém, květnovém čísle magazínu HATTRICK, které vyšlo ve čtvrtek 7. května 2020.