Že jsou klubovými legendami hokejových Vítkovic František Černík, Richard Šmehlík, Miroslav Fryčer, Pavel Kubina, Miloš Holaň nebo Jiří Burger, je všeobecně známo. I díky dresům vyvěšeným pod stropem Ostravar Areny jsou hluboko v paměti zarytá jména brankáře Josefa Mikoláše, střelce Miroslava Vlacha nebo nekompromisního beka Jana Kaspera. Méně už se ví, že hrajícím trenérem vítkovických mistrů z roku 1952 byl úspěšný reprezentant Vladimír Bouzek. I to, že do Ostravy původně přišel jako fotbalista, který hrával za SK Slezská Ostrava a o titul bojoval i s fotbalovými Vítkovicemi společně s fenomenálním Pepi Bicanem. Projděte si Sestavu snů Vítkovic. Vybrali byste jinak? Zapojte se do nových diskuzí na iSport.cz.
Brankáři
Josef Mikoláš, Jaromír Šindel
Pouze tři hokejisté se stali Sportovci roku. Dominik Hašek, Jaromír Jágr a jako první v roce 1961 Josef Mikoláš. Dres mistra Evropy a vicemistra světa (1961), kterému Ota Pavel věnoval jednu z povídek v knize Bedna plná šampaňského, už je pod stropem Ostravar Areny. Na reprezentační scéně byl úspěšný i Jaromír Šindel (mistr světa 1985, stříbro z OH 1984 a další tři bronzy z MS). Byl i klíčovou postavou vítkovických mistrů z roku 1981, bravurně zvládal novinku soutěže - samostatné nájezdy. Nominaci do vítkovické Sestavy snů by si zasloužil i Martin Prusek, který je také mistrem světa (1999), Vítkovicím pomohl ke třem medailím (stříbro 1997, bronzy 1998, 2001), a uspěl i v zámořské NHL. O špičkové brankářské škole svědčí i další zvučná jména: Pavel Cagaš, Jiří Trvaj, Jakub Štěpánek, Petr Mrázek nebo Patrik Bartošák.
První obrana
Jan Kasper, Richard Šmehlík
Jan Kasper, ostrý bek s neskutečnou pumelicí, se po pěti titulech s RH Brno vrátil v roce 1960 do Ostravy, kde vyrůstal. Druholigový tým pomohl vytáhnout zpátky mezi elitu. Je mistrem Evropy a vicemistrem světa (1961), ze světových šampionátů má tři bronzy. Po kariéře byl trenérem, vychoval řadu skvělých hráčů. Mezi jinými i Richarda Šmehlíka. Ten skočil do ligy v sedmnácti letech, na vojně v Jihlavě oslavil titul (1991) a suverénně se prosadil i v NHL. Zlatý hoch z Nagana, vítěz Stanley Cupu (2003). Skromný a spolehlivý bek, na jehož poctivou práci v národním týmu i v Buffalu nedal Dominik Hašek dopustit.
Druhá obrana
Pavel Kubina, Miloš Holaň ml.
Do Vítkovic přišel Kubina v dorostu z Frýdku-Místku, o místo musel tvrdě bojovat. Nebojácný dříč se prosadil a na plné pecky rozjel v zámořské NHL. S Tampou vybojoval Stanley Cup (2004), ze světových šampionátů má tři zlata (1999, 2001 a 2005), z olympiády bronz (2006). V NHL odehrál přes tisícovku zápasů, během výluky 2004/05 byl kapitánem Vítkovic. V nezapomenutelné semifinálové bitvě se Zlínem tehdy Kubina osočil sudího Bolinu z podjatosti. Miloš Holaň patří k nejofenzivnějším bekům historie. Ve stříbrné sezoně 1992/93 nasbíral celkem 68 bodů (35+33), byl oceněný Zlatou hokejkou. Když se začal prosazovat i v NHL, zastavila ho ve 24 letech leukémie. Holaň se po těžkém boji (zhubnul 37 kilogramů) dokázal vrátit na extraligový led. Vítkovice pak vedl i jako trenér, společně s Vladimírem Vůjtkem byl na střídačce u emotivního semifinále 2005 se Zlínem (3:4 na zápasy).
Třetí obrana
Dmitrij Jerofejev, Jaroslav Lyčka
Rus Jerofejev, kterého si šéfové vítkovického klubu vyhlédli na mistrovství 1996 ve Vídni, patří k nejuznávanějším cizincům klubu. V extralize si držel parádní bilanci skoro půl bodu na zápas (241 zápasů/ 115 bodů, 47+68), jeho přesilovkové dělovky od modré byly nechytatelné. V roce 1997 byl vyhlášený nejlepším cizincem soutěže, s Vítkovicemi vybojoval tři medaile - v roce 1997 stříbro, o rok později bronz a v roce 2001 bronz. Obětavý bojovník Jaroslav Lyčka byl kapitánem mistrovského týmu z roku 1981. Navíc svému mateřskému klubu hned dvakrát pomohl postoupit do ligy. S Vítkovicemi kromě titulu získal stříbro (1983) a bronz (1979). Další dva mistrovské tituly si přivezl z vojny v Jihlavě.
První útok
František Černík, Ladislav Svozil, Miroslav Fryčer
Co jméno, to pojem. Nejenom na klubové scéně (titul 1981). Černík byl mistrem světa z roku 1976, na šampionátu v Praze (1978) nasázel tři góly fenomenálnímu Vladislavu Treťjakovi. S reprezentací, kterou vedl i jako kapitán, vybojoval další tři světová stříbra (1978, 1982, 1983) a také stříbro na olympiádě (1984). Vítkovice dlouhé roky vedl i jako generální manažer. Svozil byl historicky vůbec prvním draftovaným Čechoslovákem, v roce 1978 si ho vybral Detroit. Ze světové scény má dvě stříbra (1979 a 1983). Kariéru v NHL mu sebralo zranění a rodinné povinnosti. Prosadil se i jako trenér, společně se svým bývalým spoluhráčem Vladimírem Vůjtkem dovedl Vítkovice k ligovému stříbru (1997) a bronzu (1998). Fryčer vlétl do elitní soutěže už v šestnácti letech, hned ve druhém zápase nasázel hattrick. V kanonádě pokračoval i po divokém útěku do NHL. V zámoří nastřílel devět hattricků, za 432 zápasů nasbíral 341 bodů (150+191). Jako první Čech v historii si zahrál All Star Game (1985) a je také prvním Evropanem, který vyhrál kanadské bodování Toronta Maple Leafs. Nezkrotný byl i mimo led. „Play hard, party hard,“ říkával.
Druhý útok
David Moravec, Jiří Burger, Miroslav Vlach
Vlach byl první opravdovou vítkovickou superstar. Rychlý a šikovný obojživelník, který hrál na špičkové úrovni i fotbal, kanonýr. Na mistrovství světa 1959 v Praze vstřelil rozhodující gól proti Kanadě v boji o bronz, v národním týmu nasázel v 95 zápasech 71 branek. Ze světových šampionátů přivezl celkem čtyři medaile (stříbro 1961 a tři bronzy 1957, 1959, 1963). K tomu má i olympijský bronz (1958). Vítkovice později úspěšně vedl i jako trenér. Jeho dres s číslem 11 je dávno pod stropem Ostravar Areny. Světové medaile pilně sbíral i Moravec. Má zlato z Nagana, dva tituly mistra světa (1999, 2001). V sezoně 1997/98 byl nejproduktivnějším hráčem ligy i nejlepším střelcem, což se před ním povedlo pouze Oldřichu Seimlovi v mistrovské sezoně 1951/52. Burger se sice narodil v Kladně, ale drží řadu historických rekordů Vítkovic. Za patnáct sezon v Ostravě byl nejdéle sloužícím kapitánem (10 let), odehrál nejvíc zápasů (846) a je i nejproduktivnějším hráčem klubu 654 bodů (259+395). Třikrát dovedl tým do bojů o zlato, ale pokaždé z toho bylo „jen“ stříbro (2002, 2010, 2011).
Třetí útok
Ladislav Staněk, Vladimír Bouzek, Oldřich Seiml
Klíčové postavy prvního titulu Vítkovic v roce 1952. Kapitán, hrající trenér a nejlepší střelec. Ostravský rodák a patriot Staněk byl historicky první hráč Vítkovic, který dostal pozvánku do reprezentace, lídr a kapitán. Kariéru v národním týmu mu nedovolil nastartovat špatný kádrový posudek. Bouzek se narodil v Třebíči, ale už během války přestoupil do Ostravy. Ovšem pozor - jako fotbalista, hrával za SK Slezská (dnešní Baník), později i za Vítkovice vedle legendárního Pepiho Bicana. To už byl i hokejovým mistrem světa (1947) a měl stříbro z olympiády (1948). Do hokejových Vítkovic přestoupil v roce 1949. V roce 1950 se s velkým štěstím společně se svými spoluhráči Václavem Bubníkem a Miroslavem Blažkem vyhnuli vykonstruovaným politickým procesům (do Ostravy odjeli ze srazu dřív), které rozprášily národní tým i řadu úspěšných klubů v lize. I díky tomu Vítkovičtí získali jako nováček mezi lety 1950 až 1953 titul (1952) a tři stříbra. Ani Seiml původně do Ostravy nepřišel hrát hokej. Z Českých Budějovic přestoupil do TJ VŽKG jako tenista, šest let byl klubovou jedničkou. Hokeji se začal vážněji věnovat až ve dvaceti, do pěti let byl nejlepším střelcem ligy. Při zlatém tažení v roce 1952 nasázel 26 gólů. Jeho střeleckou značkou bylo naznačení střely, blesková klička, objížďka brány a bekhendové zasunutí zpoza tyčky.
Čtvrtý útok
Vladimír Vůjtek ml., Roman Šimíček, Roman Ryšánek
Jeden brilantní technik, druhý zarputilý bijec, třetí excelentní nahrávač. Stříbrná vítkovická generace. Společné měli i poměrně velké zdravotní komplikace, které je přibrzdily, ale nezastavily. Vůjtka připravil zánět srdečního obalu o start na olympiádě v Naganu, o rok později mu brusle Valerije Kamenského rozřízla obličej. Šimíčka si už jako mistra světa (1999) vytáhnul Ivan Hlinka do Pittsburghu, ale kariéru v NHL mu sebraly tři operace kolena. Po jedné z nich se do rány dostala infekce, lékaři se báli o jeho život. I on se dokázal vrátit na špičkové úrovni. Se zdravím bojoval i Ryšánek. Ostravané si ho v Přerově vyhlédli už jako talentovaného dorostence, jenže se zjistilo, že má jen jednu funkční ledvinu a doktoři mu okamžitě dali stopku. Ryšánek dva roky vůbec nehrál, smiřoval se s tím, že bude rozhodčí. Nakonec se k hokeji vrátil a z krajského přeboru se vyšvihnul až do extraligy. V sezoně 1991/92 byl nejlepším nahrávačem federální ligy, Vítkovicím pomohl ke dvěma stříbrům (1993 a 1997). Jako trenér byl u juniorského zlata Vítkovic v roce 2009.
HC VÍTKOVICE RIDERA
Vše o klubu ZDE
Související články
