Na současnou krizi nemůžeme reagovat tak, jako jsme to učinili v roce 2010. Právě v tom spočívá můj nesouhlas s nizozemským premiérem Markem Ruttem, říká v exkluzivním rozhovoru pro EURACTIV.it italský premiér Giuseppe Conte.
Síť EURACTIV se při příležitosti Dne Evropy oficiálně rozšířila o dalšího partnera. Server EURACTIV.it byl spuštěn ve spolupráci s Mezinárodním centrem pro evropské a globální vládnutí (CesUE) a italským deníkem Corriere della Serra.
Evropská centrální banka (ECB) přišla s podpůrnou iniciativou v hodnotě 1,1 bilionu eur a rozhodla se zrušit limity pro nákup vládních dluhopisů. Právě tato opatření pomohou Itálii udržet stávající veřejný dluh. Jsou podle Vás kroky ECB důkazem toho, že spolu jsme silnější a že žádný členský stát nemůže krizi zvládnout sám? Co byste řekl těm, kteří volají po odchodu Itálie z eurozóny?
ECB nejedná tak, aby chránila jednotlivé státy, ale aby zajistila finanční stabilitu a správné fungování měnové politiky v zemích eurozóny. Těží z toho všechny členské státy. Členství v euro systému nám pomáhá chránit naše úspory a chrání také Itálii před finančními spekulacemi.
Musím však podotknout, že měnová politika je jen jedna za dvou noh, na které se můžeme postavit. Měnová unie je se členskými státy mnohem více svázána než samotná EU, a musíme proto jednat koordinovaně, a to i v oblasti rozpočtové politiky. Rozdíly mezi národními ekonomikami jsou už teď vysoké, což může ohrozit fungování společného trhu. Ještě větší riziko to představuje pro správu měnové politiky. Pokud nebude fiskální reakce na pandemii spravedlivá, vystavujeme se tím hrozbě velmi nebezpečných důsledků. Měnová politika nám poskytla první a velmi silnou odpověď. Teď musí to samé udělat Evropská komise a členské státy.
Instituce jako ECB nebo Evropská komise jsou v době pandemie schopny fungovat rychleji než mezivládní instituce, které jsou mnohdy paralyzovány národními vety. Podporuje Itálie návrh Evropské komise na zavedení hlasování kvalifikovanou většinou v otázkách daňové a zahraniční politiky?
Potřeba zefektivnit rozhodování v rámci Rady zaznívala ještě před pandemií, a to nejen z Itálie. Mohli jsme to zaznamenat například v souvislosti s přípravou Konference o budoucnosti Evropy. Krize způsobená covidem-19 poukázala na to, že potřebujeme takovou Radu, která bude schopná přinášet rychlé a efektivní odpovědi na výzvy útočící proti jádru našeho kontinentu. Zároveň musím zdůraznit, že Evropská rada se zatím vždy dohodla na kompromisu, přestože do toho musela vložit značné politického úsilí. Dohodla se například na vzniku fondu obnovy, který se z prvotního příslibu přeměnil v potřebný návrh uznávaný všemi evropskými lídry.
Národní vlády podpořily plán obnovy a vyzvaly Komisi k přípravě konkrétního návrhu. Co od něj očekáváte? Jak bude plán navázán na unijní rozpočet? Jak velký by měl rozpočet podle Itálie být a jak by měl být financován?
Chtěl bych podotknout, že samotné zahájení diskuse o financování plánu obnovy můžeme považovat za úspěch. Dokud jsme nepožádali o jeho předložení, nebyla o něčem takovém vůbec řeč. Itálie jej spolu s dalšími zeměmi musela prosadit v rámci Euroskupiny i Evropské rady. Samozřejmě, že názory zemí se lišily. Evropská rada se ale nakonec 23. dubna jednomyslně shodla na jeho nutnosti a pověřila Evropskou komisi přípravou konkrétního návrhu, ze kterého vzejde ambiciózní plán pro ekonomické oživení Evropy.
Evropská komise předloží návrh v horizontu několika málo dní. Fondy budou pravděpodobně plně zakomponovány do unijního rozpočtu. Italská pozice je však jasná – celý program musí na finančních trzích zajistit ambiciózní zdroje, musí primárně financovat ty sektory a země, které pandemie zasáhla nejvíce, a musí poskytovat část peněz ještě před lednem 2021. V těchto aspektech se italská pozice shoduje s pozicí řady dalších členských států.
Členské státy vedou ostrou diskusi o tom, jak tento plán, který by mohl uvolnit dalších 1 až 1,5 bilionu eur, financovat. Jak Vy osobně vnímáte spory s nizozemským premiérem Markem Ruttem, které vedete na Evropské radě? Itálie požaduje uvolnění evropských dluhopisů. Která instituce by je podle Vás měla emitovat, v jakém objemu a s jakými zárukami? Jak by měly být výnosy z dluhopisů využity a kdo by je měl spravovat?
Evropa prochází obdobím historického významu a potřebuje přijímat ambiciózní a odvážná rozhodnutí. Neříkám to jen z pohledu Itálie, ale také z pohledu Unie. Naše ekonomiky jsou velmi úzce propojené. Můj nesouhlas s premiérem Ruttem je založený na mém přesvědčení, že na současnou krizi nemůžeme reagovat tak, jako jsme to učinili v roce 2010. Musíme se dívat do budoucna a neopakovat své chyby z minulosti.
Diskutuje se o mnoha technických hypotézách. Ať už ale vybereme jakékoli řešení, musíme se řídit několika body. Financování musí být dlouhodobé, aby mohly členské státy využívat mimořádná a dočasná opatření průběžně. Finanční zdroje musí být poskytnuty primárně těm státům, které jsou nejvíce zasaženy. Musí také obsahovat značnou míru přímých grantů, ale nesmí vynechat ani půjčky. Státy musí být zodpovědné za alokaci těchto peněz, a to v rámci jasně stanovených společných pravidel.
EU schválila finanční balíček v hodnotě 540 miliard eur, který v sobě zahrnuje jak nové, tak již existující nástroje. Pokud se ale peníze z Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) budou moci využívat pouze na pokrytí výdajů spojených s bojem proti pandemii, a pokud budou úvěry méně výhodné než ty, které Itálie čerpá z finančních trhů, bude to znamenat, že Itálie tuto pomoc nevyužije?
Balíček, který zahrnuje pomoc z Evropské investiční banky (EIB), nástroj SURE a půjčky z Evropského stabilizačního mechanismu, je důležitým krokem směrem ke sdílení výdajů na boj s pandemií mezi členskými státy a ke společné strategii obnovy. Posílení záruk EIB a zavedení nástroje SURE – evropského schématu pro podporu zaměstnanosti, který Itálie navrhovala již dříve – patří mezi rozhodnutí, která silně podporujeme. Co se týče nových úvěrových limitů ESM, zůstáváme velmi opatrní. Nástroj byl vytvořen tak, aby mohl odpovídat na asymetrické hrozby, a zároveň je zarámován svými původními pravidly. Euroskupina ujasnila, že režim dohledu, který normálně platil pro úvěry z ESM, se nyní nebude vztahovat na úvěry poskytované na boj s pandemií. Rozhodnutí, zda Itálie mechanismus aktivuje, každopádně závisí na italském parlamentu.
Macron prosazuje ekonomicky suverénní Evropu. Podle Německa by ale nejprve musela vzniknout politická unie a Francie by musela přenechat své stálé křeslo v OSN Evropské unii. Jaká je pozice Itálie?
Krize, jako je ta koronavirová, by podle mě měly mít dopad na stávající debatu, která se vede mezi členskými státy. Země diskutují o tom, jaký typ Unie potřebujeme, abychom zachovali stávající pilíře – vnitřní trh a Schengen – a také základní principy, jako je například solidarita. Principy a pilíře EU, tak jak je známe již několik dekád, musíme chránit. Bez další integrace však Evropské unii hrozí, že nebude dostatečně konkurenceschopným a odolným globálním hráčem. Potřebujeme, aby do této diskuse přispěly všechny členské státy. Současná krize podle mě potvrzuje, že tyto otázky již nemůžeme dále odkládat v duchu „minimalistického“ přístupu k Evropě.
Dne 9. května roku 1950 Robert Schuman přednesl plán, který se stal základním kamenem Evropského společenství a který měl být podle jeho slov „prvním krokem k evropské federaci“. Kde se po sedmdesáti letech od tohoto momentu nacházíme? Má Konference o budoucnosti Evropy vůbec smysl? Nebylo by lepší rovnou zahájit diskusi o reformě smluv? Jaké reformy by případně navrhovala Itálie?
Itálie vyzvala k založení Konference o budoucnosti Evropy, která by měla otevřít efektivní diskusi mezi občany a parlamenty, včetně těch národních. Debata by se měla vést o tom, jak zjednodušit rozhodovací proces v rámci EU, a také o prioritách EU pro následující roky, čímž mám na mysli Zelenou dohodu pro Evropu, dokončení hospodářské a měnové unie nebo vytvoření evropského systému pro řešení migrace.
Současná krizová situace je výzvou pro Evropu i pro nás všechny. Nejprve se musíme soustředit na efektivní řešení všech jejích negativních ekonomických a sociálních dopadů. Co se týče budoucnosti Evropy, bylo by dobré, kdybychom mohli diskutovat o reformě jednotlivých politik i o úpravě rozhodovacího procesu. Pro EU je důležité zaměřit se na otázky budoucích generací. Myslím tím Zelenou dohodu pro Evropu, hospodářskou politiku vedoucí k udržitelnému a inkluzivnímu růstu, dokončení hospodářské a měnové unie, která se bude opírat o vyváženost mezi odpovědností a solidaritou, a řešení migrace.
Co se týče rozhodovacího procesu, musíme zajistit, že Evropský parlament bude mít zákonodárnou iniciativu. Neméně důležité je, aby se rozhodování Rady zjednodušilo a aby se občané mohli transparentně zapojovat do rozhodovacího procesu a tvorby politik. Jedná se o úkol, který je důležitý zejména s ohledem na mladé lidi žijící na našem kontinentu.