Nedávno jsem se dočetl, že v jakési anketě stran příštího presidenta státu má podporu Andrej Babiš 16 %, druhý Marek Eben 15 % a za nimi jsou další, vesměs známá jména s nižším čísly.

I když do vypršení mandátu stávající hlavy státu zbývají 2 roky a 300 dní, je jisté, že s ubývajícím časem bude narůstat zájem o tento post nejen ze strany případných kandidátů, ale i voličů. Po zavedení přímé volby před cca 7 lety se ukazuje, že zájem veřejnosti o toto právo je velký a diskuse kandidátů mají vysokou sledovanost. Rovněž lze ze zatím dvou voleb říci, že rozdíl v počtu hlasů pro vítěze a poraženého nebyl velký.

Ukazuje se však – díky současné hlavě státu – i jisté nebezpečí přímé volby. Jsme republikou s parlamentní demokracií, kde exekutivní funkce přísluší vládě. Tento systém v Evropě dominuje, výjimkou je kupříkladu Francie. Ústava České republiky poměrně jasně definuje pravomoci presidenta, stejně jako vlády či poslanců. Miloš Zeman však na základě této přímé volby usoudil, že jeho prostor je daleko širší, než je mu vymezeno zákonem, a celé jeho dosavadní působení je provázeno konflikty s členy vlády, poslanci, kdy si on sám určuje pole působnosti. Provádí odlišnou „zahraniční“ politiku, odmítá jmenovat profesory ty, o kterých si on myslí, že si tento titul nezaslouží. Jeho přímí spolupracovníci si zprivatizovali Hrad k vlastním akcím či místům své obchodní kanceláře, jeho mluvčí kádruje spoluobčany.

Jen okrajově zmiňuji jeho bezprecedentní útoky na české zpravodajské služby, veřejnoprávní média, jeho vulgarity, kterými častuje své okolí. V každém jiném státě by byla podobná osoba dávno ostrakizována, pokud by byla ještě v úřadě. Miloš Zeman však dokonale ovládá technologii moci. Jak říká Erik Tabery ve své knize Opuštěná společnost: “Miloš Zeman se nesnaží přesvědčovat své stoupence sliby lepšího života, když jej podpoří. On nabízí svou zlobu vůči těm, ke kterým zrovna cítí zlobu jeho potenciální voliči.“

Těch 16 % pro pana Babiše ukazuje, že nikoli nepodstatné části našich spoluobčanů tento systém vyhovuje. Věc je o to horší, že Miloš Zeman je obdařen vysokým stupněm inteligence na rozdíl od Andreje Babiše, který – pokud není v blízkosti jeho PR tým – je schopen vypouštět z úst smích vzbuzující hlouposti. Této části našich občanů nevadí, že má minulost kariérního komunisty a agenta StB. Nevadí jim, že se presentuje jako úspěšný podnikatel, přičemž většinu jím držených podniků získal nikoli vytvořením od píky, ale koupí za nejasných okolností z nejasných zdrojů nebo násilným převzetím mnohdy s tragickými důsledky pro původní majitele.

Mnoho našich občanů si myslí, že hlava státu musí mít za sebou politickou kariéru. Pakliže bychom přesně dodržovali ducha Ústavy, pak je tato podmínka lichá, protože činnost a pravomoci hlavy státu zasahují do chodu státu více méně jen symbolicky. Kupříkladu asi jen vtipálek si bude myslet, že pan Zeman je dobrým vrchním velitelem ozbrojených sil. Naší zemi v podobě stávajícího presidenta zoufale chybí někdo, kdo by ředil politické vášně, snižoval společenské napětí a v těžkých chvílích povzbuzoval občany. Oněch 15 % pro Marka Ebena je pravděpodobně vyjádřením této touhy.

Je možné, že za necelé tři roky budeme volit ze dvou kandidátů, z nichž jeden bude jakýmsi pokračováním současného stavu, zatímco ten druhý nabídne alternativu méně „akčního“ presidenta, který však bude striktně dbát na dodržení pravomocí daných mu Ústavou a bude nadějí, že v čele státu může stát kdosi, kdo bude opravdu spojovat oněch „dolních deset miliónů“, jak bylo marně slibováno a nenaplněno současným presidentem.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora