M. C. Putna: Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy (Čitateľský denník 21/2020)
Na počátku českého baroku v Uhrách stojí generace pobělohorských exulantů a v jejím centru Jiří Třanovský, zrozenec českého Slezka. Muž, která byl ve vlasti jen jedním z mnoha utrakvistických humanistů a teprve v uherském exilu vyrostl v ústřední postavu evangelické kultury. Muž, jehož jméno bývá někdy stavěno vedle jména Komenského. Muž, jehož jméno se v latinské podobě stalo názvem knihy, která pro evangelíky v Uhrách měla obdobně kanonický charakter jako Bible kralická — Tranoscius.
Třanovský sám nazval svůj kancionál, ktreý vydal v roku 1636 ve svém sboru v Liptovském Svatém Mikuláši, Cithara sanctorum, „citara svatých“, podle verše „každý měl harfu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby svatých“ (Zj 5, 8).
(…) jeho kancionál vyrostl do pozice nesrovnatelné s kancionálem Komenského ani s žádným katolickým kancionálem. Tranoscius se stal „jedinou knihou“ evangelíků v Horních Uhrách. Jak píše Ludevít Haan ve studii Cithara Sanctorum, její historie, její původce a tohto spolupracovníci (1873):
„Náš slovenský evangelický lid, po Bibli Páně, nemá vzácnější a oblíbenější knihu, jako Tranoscius. Choď z domu do domu, obzvláště na Dolní zemi, kde se tato ctihodná knížka až posavád při veřejných službách Božích udržela a při Bibli Páně nalezneš všudy i tři, čtyři Tranosciusy. (…) Viděl jsem sám nejednou rolníka orat a rozsívat a při této práci zpívat písně z Tranosciuse.“
Martina C. Putnu som objavil kedysi dávno v jednom výpredaji — teda jeho Obrazy z kulturních dějin americké religiozity. Na základe svojho ročného pobytu v USA v nej rozoberá jednotlivé duchovné prúdy a náboženstvá, ktoré sa v dejinách tejto krajiny vyskytli. Príbehy kvakerov, puritánov, mormónov či buddhistov vždy prepojil aj s nejakým kultúrnym „obrazom“ z literatúry, filmu alebo výtvarného umenia. Bolo to veľmi dobré, a tak sa na mojej poličke ocitla aj jeho ďalšia kniha, venujúca sa tentokrát religiozite ruskej. Zostavil ju na rovnakom princípe a bolo to opäť výborné.
Záver tejto voľnej trilógie tvoria práve Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy. Putna sa tu vyberá na potulky po krajinách bývalej rakúsko-uhorskej monarchie a na základe vybraných (väčšinou literárnych) diel rozoberá ich históriu a miesto v dejinách. A toto je asi ten základný rozdiel oproti dvom predchádzajúcim Obrazom — nevenuje sa tu výhradne tej ktorej religiozite či denominácií, zameriava sa skôr na dejiny jednotlivých krajín, zásadné spoločenské či kultúrne zmeny.
Výhodou tohto prístupu je, že som sa v kocke dozvedel základné info o našom regióne — pripomenulo mi to svojou formou také tie cestovateľské zápisky renesančných dobrodruhov. Kde je aký kostolík, aký významný spisovateľ sa narodil za oným kopcom, ktorá vojna sa prehnala tým ktorým miestom. Nevýhodou pre mňa bolo, že som tak nejak očakával pokračovanie v línii započatej prvými dvoma knihami — a síce, že sa opäť budem pozerať na obrazy religiozity. Ale to nie je výhrada smerom k autorovi, skôr ku mne. Mal by som si lepšie čítať tiráže.
No a ešte že čo ma z toho zaujalo. Príbeh Boženy Němcové a posvätné púte sekulárnych Čechov na miesto, kde „žila“ Babička. Protireformácia a cesty exulantov na galeje a zase zpátky. Jože Plečnik a architektúra Pražského hradu. A, samozrejme, Jiří Třanovský, evanjelický barok a príbeh spevníka Cithara sanctorum.
Trilógia je uzavretá, na poličke vyzerá dobre. Vôbec by som sa ale nepohneval, keby sa rozrástla na pentalógiu. Minimálne.
M. C. Putna: Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy
Vyšehrad, 2018
336 strán
*
75 %
Moje písačky a kresbičky môžete sledovať aj tu.
