ZLATO PO 35 LETECH. Vyhrát doma, to je neskutečný zážitek, přiznal Rusnák
Za posledních pětatřicet let vyhráli domácí šampionát jen tři silné týmy. V roce 1985 československá reprezentace, další jaro sovětská sborná. A v roce 2013 Švédové. Už z toho je patrné, že zdolal nejvyšší stupínek pod obrovským tlakem dokáží ti nejlepší z nejlepších. V historii našeho hokeje se to naposledy povedlo svěřencům trenérů Bukače a Neveselého v Praze 1985.
„Je neuvěřitelné, jak čas hrozně letí. Stále mám všechno před očima. Šli jsme na led v oblecích a já pak jako kapitán převzal sochu pro vítěze. Tohle je nejhezčí moment mé kariéry. Vyhrát – a ještě doma. Jsem hrdý, že mi se to podařilo," říkal před pěti lety v rozhovoru pro hokej.cz kapitán Dárius Rusnák.
Reprezentanti tehdy zase jednou dostali republiku do varu. V době vlády sovětské sborné překonali největšího soka i nečekaně výtečnou Kanadu a brali zlato! „Člověku často běží hlavou vzpomínky. A pořád mě při nich mrazí v zádech. Jak jsme ve finálové skupině porazili Sověty, jak dal Jirka Šejba hattrick Kanadě," připomněl vynikající střední útočník, jenž v polovině 80. let patřil k nejlepším evropským hokejistům
Možná nejlepší hokej jsme hráli rok předtím v Sarajevu
Rusnák tehdy ve federálním výběru tvořil parádní formaci s Vincentem Lukáčem a Igorem Libou, všichni spolu hráli už rok předtím na olympiádě v Sarajevu. „Naší lajně se povedl poslední zápas ve skupině proti Švédům. Museli jsme vyhrát a my rozhodli. Tehdy jsme se dostali z těžké situace, předtím nás potkalo dost problémů. Vezměte si, že se nám z jihlavského útoku Rosol, Kameš, Klíma zranila obě křídla. Trenéři to musela přeskládat, nominace pro ně byla těžká. Ale jak jsme byli déle spolu, dali jsme se dohromady. Vítězný zápas se Švédy nám hodně pomohl," konstatuje.
Silný tým měl pevné základy. „Řekl bych, že možná nejlepší hokej jsme hráli rok předtím na olympiádě. Sarajevo nám vyšlo, měli jsme tam neuvěřitelnou smůlu. Ve finále se Sověty jsme byli i lepší, jenže pak Česťa Šindel dostal gól poté, co se puk odrazil od mantinelu do jeho zad a odtud do brány. Nemohl za to, chytal fantasticky. Prostě pech. Rok na to se k nám štěstíčko naopak přiklonilo. V Sarajevo jsme si obrovskou touhu nesplnili, ale byla v nás dál. Věřili jsme, že na sbornou máme, že ji můžeme porazit. V Praze to vyšlo. Vzájemný souboj ve finálové skupině byl klíčový," upozornil.
Přitom vstup do sezony 1984-85 nebyl nijak oslnivý. „Tajně jsme věřili, že doma můžeme šampionát vyhrát. Ale příprava nám až tak nevycházela," zmínil tehdejší útočník Slovanu Bratislava. Československá reprezentace zklamala na Kanadském poháru, v prosinci pak ovšem přijeli nepřemožitelní Sověti a domácí jim řádně zatápěli.
„Vytvořil se silný tým, který těžil mimo jiné z tvrdé fyzické přípravy. Už před olympiádou jsme mívali kempy na šumavském Zadově, kde jsme dřeli do úmoru," povídal kapitán týmu. „Byl jsem překvapený, že mě pan Bukač navrhl. Dodalo mi to sebevědomí. Chlapci mě respektovali, což bylo podmíněné i tím, že mi zástupce dělal Pavel Richter. Velmi dobře jsme si rozuměli, z tohoto pohledu to bylo super."
Lidé od vás doma hodně očekávají, ale mají i vliv na soupeře
Československý stroj se na mistrovství světa 1985 rozjížděl poněkud ztuha. Podlehl Američanům, remizoval s Kanadou. „Základní skupinu jsme ukončili porážkou se Sověty, ale postoupilo se do finálové části. Hned poté jsme s nimi hráli znovu. To byla naše výhoda. Šli jsme do vedení a povím vám, byl to nelítostný boj. Tvrdý a nekompromisní," popisoval.
Následující bitva vyzněla pro svěřence trenérů Bukače a Neveselého jasně, rozstříleli Američany 11:2. „Už jsme si mysleli, že jsme mistři světa. Ale Rusové podlehli Kanadě, takže pro nás nastal pravý opak." Domácí si to o všechno rozdali se zámořským výběrem, v němž váleli Mario Lemieux, Ron Francis, Steve Yzerman, Scott Stevens, Larry Murphy, Rick Vaive a další pozdější legendy NHL.
Sladký příběh nicméně došel naplnění. Fantastický zápas korunoval Jiří Šejba, Rigginovi nasázel hattrick, všechno v závěru pečetil střelou do prázdné branky Jiří Lála, který podobně jako v roce 1959 Miroslav Vlach podepsal medaile. Tentokrát zlaté! „Ten zápas byl nezapomenutelný. Když hrajete před svými fanoušky, samozřejmě tam je určitý tlak. Lidé od vás hodně čekají, ovšem také mají vliv na soupeře. Pokud dáte první gól nebo dva, většinou se pak už skóre nemění. Za nás to platilo beze zbytku. Atmosféra v hledišti byla neskutečná. Fakt mimořádný zážitek!" uznává.
Českoslovenští a kanadští hokejisté si po posledním mači vyměnili dresy, něco podobného předtím nastalo jen na Kanadském poháru 1976. „Já si vyměnil s Ronem Francisem, mám ho schovaný. Stejně tak medaili, ta je doma v šuplíku. Ale svůj dres z Prahy 1985 mám bohužel zničený, půjčil jsem ho na jednu výstavu, a když mi ho vrátili, byl v hrozném stavu," řekl smutně. Jakmile slyšel dotaz na oslavy titulu mistrů světa, hned se usmál: „Nejlepší to bylo na ledě, pak v kabině, kam přišli Štrougal, Himl a další funkcionáři. Popřál nám i sovětský trenér Tichonov, což nebývalo obvyklé."
Oslava titulu? V Průhonicích jsme si to užili s rodinami
Hokejisté jeli do hotelu, zlaté medaile přebírali v oblecích po utkání Sovětů s Kanaďany. „Náladu nám trošku zabrzdilo, že Jirka Hrdina omdlel a museli ho odvést do nemocnice. Byl tak dehydrovaný, že nedorazil ani na předávání medailí. Do Paláce kultury na recepci pak přišel. My tam ale dlouho nebyli. Vrátili jsme se do hotelu v Průhonicích, kde jsme celý šampionát bydleli. Dorazily naše rodiny, všichni jsme si to pořádně užili."
Rusnák poté zažil ještě šampionát v Moskvě 1986, pak se jádro československé reprezentace změnilo. Možná poněkud předčasně. Zážitky z Prahy 1985 šampiónům nezmizí do konce života. „Stačí, když někdo řekne rok 1985 – a je to jasné. Třeba v televizi hned zbystřím a poslouchám, vracím se do té doby. Vzpomínám," přiznal.
Ačkoli zlatí hoši šli svými cestami a osud je zavál na různé světové strany, kontakty udržují. „No jasné, vídáme se celkem pravidelně. Každý má své zájmy, příležitostí je méně a méně. Ale když se potkáme, vždycky si máme co říci. Duch té skvělé party tam pořád někde je," uzavřel.
Fakta z MS 1985
Termín a místo: 17. dubna – 3. května, Praha, Československo
Systém: Turnaje se zúčastnilo osm mužstev, která hrála nejprve systémem každý s každým. Čtyři nejlepší týmy pak postoupily do finálové skupiny.
Konečné pořadí: 1. ČSSR, 2. Kanada, 3. SSSR, 4. USA, 5. Finsko, 6. Švédsko, 7. SRN, 8. NDR.
Výsledky ČSSR: Finsko 5:0, NDR 6:1, SRN 6:1, USA 1:3, Kanada 4:4, Švédsko 7:2, SSSR 1:5, ve finálové skupině SSSR 2:1, USA 11:2, Kanada 5:3.
Mistři světa - ČSSR: Králík, Šindel – A. Kadlec, Hořava (3 góly), Uvíra, Benák (1), Stavjaňa (1), F. Musil (1), R. Svoboda – Lukáč (3), Rusnák (3), Liba (2), Hrdina (2), Růžička (8), Richter (3), Lála (8), Pašek (3), Šejba (4), Válek (3), V. Kameš (1), Pivoňka, Rosol (2). Trenéři: Bukač a Neveselý.
2. místo – Kanada: Riggin, Weeks, Wamsley – S. Stevens, L. Murphy, Macoun, Konroyd, Halward, Lidster, Ledyard – M. Lemieux, Yzerman, Francis, Vaive, Nicholls, D.,Taylor, Don Maloney, K. Muller, K. Dineen, McLellan, Smyl, Tanti, J. Anderson. Trenéři: Carpenter a R. Smith.
3. místo – SSSR: Myškin, Mylnikov – Fetisov, Kasatonov, Biljaletdinov, Pěrvuchin, Gusarov, Starikov, I. Gimajev – Makarov, Larionov, Krutov, M. Vasiljev, Bykov, Chmutov, Světlov, Ťumeněv, S. Jašin, Skvorvov, Kovin, Varnakov, Drozděckij. Trenéři: Tichonov a Jurzinov.
Nejlepší hráči turnaje:
Brankář: Jiří Králík (ČSSR). Obránce: Vjačeslav Fetisov. Útočník: Sergej Makarov (oba SSSR).
All stars turnaje:
Jiří Králík (ČSSR) – Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov – Sergej Makarov (všichni SSSR), Vladimír Růžička (ČSSR), Vladimír Krutov (SSSR).
Kanadské bodování:
1. Sergej Makarov (SSSR) 14 bodů (8 gólů + 6 nahrávek), 2. Jiří Lála (ČSSR) 13 (8+5), 3. Vjačeslav Fetisov (SSSR) 13 (6+7), 4. Nikolaj Drozděckij (SSSR) 12 (5+7), 5. Hannu Järvenpää (Finsko) 11 (9+2), 6. Vladimír Růžička (ČSSR) 11 (8+3).
Share on Facebook
