Slyšte, lidé! – Hudbu složil, na basu hrál… II

Trochu mimo pozornost médií – včetně našeho rádia – vyšlo v roce 2017 album Circulum baskytaristy Přemysla Fauknera, známého ze skupiny Jazz Q. Znalec české rockové scény Petr Gratias o něm napsal: „Přemysl je jedním z nejlepších baskytaristů u nás. Ovládá hru na bezpražcovou baskytaru, ale i na klasickou baskytaru s technikou slapu. Neuvědomuji si, že by byl vedle Vladimíra Gumy Kulhánka a Jiřího Veselého na naší hudební scéně zajímavější hráč, který se celé oddává hudbě a na baskytaru hraje jednak dravě a nekompromisně, ale zároveň soustředěně, citlivě s velmi intimními nasazovanými tóny a flažolety. Jeho hudba má v sobě jazzovou kontemplaci, ale i rockové kořeny.“

Jaromír Honzák, asi nejúspěšnější český jazzový hudebník posledních dvaceti let, držitel mnoha cen Anděl za svou vlastní tvorbu i za spolupráci s jinými umělci, vydal nové album Hard to Understand. Nahrál je se svou stálou kapelou, kterou vedle něj tvoří kytarista David Dorůžka, pianista Vít Křišťan, saxofonista Luboš Soukup a bubeník Martin Novák. Album obsahuje sedm nových Honzákových autorských skladeb a dvojí aranžmá středověké písně Clausula Tamquam sponsus. Starou a konkrétně středověkou hudbou se Jaromír Honzák začal inspirovat v době svých pozdních studií na JAMU v Brně. Tato inspirace výrazně ovlivnila jeho předchozí album Early Music a pokračuje i na novince, což ovšem neznamená, že by mělo jít o koncepční monotematické album.

Podobně všestranným basistou jako Jaromír Honzák je i izraelský hudebník Avishai Cohen. Natáčí alba v triu i s většími kapelami, hraje na kontrabas, baskytaru i zpívá, má projekty se symfonickými orchestry. A letos slaví 50. narozeniny. Při té příležitosti naplánoval speciální turné, během nějž měl vystoupit na 50 místech naší planety, v 50 různých zemí, a to včetně takových, kde sodu nehrál. Bohužel koronavirová krize toto turné přerušila, a Avishai Cohen tak v jarním termínu nemohl vystoupit ani v Brně v rámci JazzFestu. Své zatím nejnovější album Arvoles Cohen vydal v červnu 2019.

The Gori Project je nové album dánského skladatele a baskytaristy Torbena Westergaarda. Ten si ke spolupráci přizval dva korejské hudebníky – Eunhee Choi hraje na tradiční korejskou citeru kajagum a Byunggil Choi na korejské perkuse. Na albu účinkují ještě dva dánští hudebníci – Jacob Andersen na perkuse a René Damsbak na trubku a elektroniku. Jedná se tedy o další nadžánrový projekt, v jehož čele stojí hráč na basu.

Belgický hráč na kontrabas André Klénès své autorské album Illuminations  natočil v duu s kytaristou Adrienem Brognou. Dohromady si říkají Luz Da Lua a hrají autorskou tvorbu inspirovanou jazzem, brazilskou brazilskými rytmy, vážnou hudbu nebo world music. Konkrétně se duo hlásí k inspiraci brazilskými autory, jako jsou Tom Jobim, Egberto Gismonti nebo Caetano Veloso.

Jedním z prvních izraelských jazzmanů, kteří na začátku 90. let přišli do Ameriky, byl Omer Avital. Kontrabasista Avital v New Yorku stále žije, má tam svou kapelu Qantar, složenou ze samých izraelských hudebníků a nedávno s ní vydal album New York Paradox. I když se na výsledné podobě skladeb pochopitelně podíleli i spoluhráči a i když v Avitalově tvorbě hrají výraznou roli saxofony, autorem skladeb je stále on, tedy kontrabasista. Zatímco na některých svých albech sahal Avital po prvcích blízkovýchodní hudby – jeho předkování pocházejí z Maroka a Jemenu –, na novince se drží spíše jazzového jazyka.

Profilové album s názvem From The Bottom nahrál slovenský baskytarista Juraj Griglák. V jednotlivých skladbách ukazuje pestrost svého tvůrčího záběru, představuje se také s řadou zajímavých spolupracovníků včetně například amerického bubeníka Poogieho Bella. S ním spolupracuje od roku 2012 – nejprve si od něj objednal a zaplatil bubenický part do jedné své skladby, ale díky tomu jej pak samotný Poogie Bell pozval jako hosta nebo záskok na svůj koncert do Londýna. Spolupráce od té doby pokračuje. Juraj Griglák se pohybuje ve vodách jazzu, jazzrocku i rocku, ale živí se také jako klasický kontrabasista v symfonickém orchestru. I když se snaží hudbu nedělit na žánry, přiznává, že u vážné hudby mu chybí rozměr improvizace, kterou poskytuje jazz. „V orchestru člověk potřebuje disciplínu, je třeba zapřít svoje já. Musí sloužit celku, je jen jedním kolečkem v obrovském stroji. Je to velká škola do života. Ale v klasické hudbě jsou to, co zkomponovali ti nejlepší autoři, skutečné architektonické skvosty. Před Beethovenem nebo Šostakovičem se s úctou klaním,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Jazz.

Robert Holota je hobojista ze Slovenské filharmonie. Na podzim 2019 však vydal své autorské album Santo Domingo, na kterém hraje především na baskytaru a na kterém se inspiroval jazzem, funkem a soulem. Více si o tomto zajímavém projektu můžete poslechnout v rozhovoru, který jsme vysílali v lednu 2020.

Americký legendární hráč John Patitucci prozradil už v roce 2013 v rozhovoru pro naše rádio, že se v jeho studiu postupně rodí album pro sólový kontrabas. Nakonec takové album vyšlo v roce 2019 a jmenuje se Soul Of The Bass. Hluboce věřící křesťan Patitucci se podílel také na albu českoamerického saxofonisty Karla Růžičky Grace & Gratitude z roku 2018, inspirovaného duchovní hudbou.

Izraelský kontrabasista Adam Ben Ezra v rozhoru pro naše rádio, který jsme s ním natáčeli na World Music Festivalu v Bratislavě, řekl: „S basou dokážu vyprodukovat množství různých zvuků a barev díky efektům, které používám. Můj kontrabas může znít nejen jako kontrabas, ale také jako syntezátor nebo jako arabská loutna. Na basu můžu hrát jako na perkuse, ale může to také znít jako elektrická kytara. Někdy však cítím, že potřebuji nástroj s vyššími frekvencemi, a tak sáhnu po klarinetu nebo flétně. Při koncertech používám také klávesy propojené s počítačem. Ovládám různé druhy elektronických nástrojů, beaty a syntezátory. Na to vše myslím už při aranžování svých skladeb.“ Podobně jako jeho starší krajan Avishai Cohen má i Adam Ben Ezra v repertoáru skladby instrumentální nebo zpívané. Říká: „Při zpěvu a při hraní instrumentálních skladeb se cítím jinak, ale je těžké ten rozdíl popsat. Vlastně se nad tím musím trochu zamyslet… Prostě když zpívám, vnímám skladbu jako píseň, která má sloky a refrén. V takovém případě kontrabas doprovází můj zpěv. Když hraji instrumentální skladbu, opět doprovázím sám sebe, ale nástroj hraje současně i hlavní melodii, což je o něco náročnější. Je to větší výzva.“ Ben Ezrovo nejnovější album se jmenuje Hide And Seek.