Na úvodní fotografii vidíme Prahu, ale stejně výstižné by byly záběry Berlína nebo třeba Bratislavy. Evropská unie totiž pracuje a žije decentralizovaně, jako spolek suverénních států. První a poslední slovo mají národní premiéři a jejich ministři, kteří se scházejí v takzvaných „radách“. Bruselští komisaři zastávají roli administrativních sekretářek a případně také univerzálních viníků, když národní představitelé něco nezvládají a hledají obětního beránka. A našim oblíbeným alibistům tahle taktika kupodivu prochází, protože řada občanů stále ještě neví, jak demokraticky a levně celá Unie funguje.

Evropská rada

Každé čtvrtletí se v belgickém Bruselu scházejí výkonní šéfové členských států. Většinou přijíždějí premiéři, pouze Francii, Rumunsko, Litvu a Kypr zastupují jejich prezidenti. Tito představitelé národních států debatují a demokraticky hlasují, kam má, nebo nemá Evropská unie směřovat. Čech přitom disponuje stejným hlasem jako Slovák nebo Němec.

Evropská komise

Následně nastupuje Evropská komise, kde má každý členský stát opět jednoho zástupce. Komisaři navrhnou novou legislativu podle toho, co chtějí národní premiéři a prezidenti.

Evropský parlament

Všechno ale přepíše Evropský parlament, který pravidelně volíme v přímých demokratických volbách. Zde jsou relativně zvýhodněny menší státy. Například: Německo je 8x lidnatější, ale má jenom 5x více europoslanců než Česko. Evropský parlament však funguje spíše podle světonázorů, než podle národností, přičemž většinu občanů dlouhodobě zastupují lidovci, sociální demokraté a liberálové.

Rada národních ministrů

Novou legislativu tedy rámcově nasměrují premiéři a prezidenti, přesnou formulaci navrhnou komisaři a zeditují europoslanci, ale konečné slovo mají opět členské státy. Odpovědní národní ministři demokraticky hlasují, zda předložený text schválí, nebo zamítnou. Například: Nová bankovní regulace neprojde, pokud nesouhlasí národní ministři financí.

Výsledný právní řád

Evropskou legislativu nakonec tvoří detailní regulace, ale také obecné směrnice, jejichž praktické naplňování záleží na daném členském státě. Například: Členské státy se společně domluvily, že posílí obnovitelné zdroje energie – ale každá země se mohla individuálně rozhodnout, zda bude daňovými úlevami podporovat malé rodinné elektrárny, či spíše dotovat obří solární parky.

Erasmus nebo Galileo

Unie zároveň financuje a organizuje dílčí projekty. Například: Výměnný studijní program Erasmus, nejpřesnější satelitní navigační systém Galileo (řízený z Prahy) nebo dotace pro chudší regiony (které za přidělené peníze dle svého uvážení mohou třeba opravit školu, zavčas nakoupit zdravotnický materiál, či raději postavit vilu místnímu oligarchovi apod.).

Evropská unie stojí 1 % HNP

Instituce a procesy, které jsou bezprostředně spojeny modrou hvězdnatou vlajkou, celkově stojí 1 % hrubého národního příjmu – setinu toho, co dohromady vyprodukují všichni občané členských zemí. Zatímco na provoz českého státu dáváme 28 % tuzemského HNP, konkrétně předloni šlo o 1,4/5 bilionu Kč (nyní započítáváme pouze výdaje státního rozpočtu, nikoli například zdravotních pojišťoven, jimiž také protéká naše povinné veřejné pojištění).

Odkazy

Zdroj úvodní fotografie: jeshoots.com

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno