Města dláždíme. Vodu ze střech a ulic odvádíme pryč. Je vůbec s podivem, že tady ještě nějaká voda zbyla. Kam tato všechna voda odtéká? Teče do řek a potom do moře. Baltického, Severního, Černého.
Voda v mořích se zvedá a voda v naší krajině chybí. Jsme jako nádoba s vývodem.
Nemáme vodu v půdě, nemáme vodu v podzemí, nemáme vodu v řekách, co nevidět nebudeme mít vodu ani ve vodovodních kohoutcích. A co je nejhorší: vodu, kterou čerpáme z podzemí, následně také odesíláme do moře. I když neprší. Přes kanalizační soustavy, čistírny odpadních vod pryč. Když byly v letošní zimě povodňové stavy na řekách, uvědomila jsem si, že další voda definitivně opouští území naší republiky.
Umíme napravit chyby?
My jsme totiž vodu oddělili od jejího přirozeného prostředí. Voda je součástí ekosystému a ke svému zdravému životu potřebuje půdu, vegetaci a živé organizmy.
Voda není pouze fyzikální a chemická tekutina, kterou člověk využívá a transportuje v přehradách a trubkách. Voda je živá hmota a součást přírody. A my lidé se jí celá staletí snažíme přizpůsobit svým potřebám a prostě jsme ji přírodě vzali. A nejenom že jsme si ji vzali, my jsme vodu ani po použití do koloběhu přírody nevrátili. Prostě jsme ji ukradli.
Vodu po použití odesíláme do moří. Z moře bude česká voda těžko dotovat malé vodní cykly a zásobovat půdu a podzemní vodu. Česká krajina je jako nádoba s trvalým vývodem vody. Česká krajina coby pacient potřebuje léčit a koloběh vody vrátit do těla, vývod zrušit. Potřebujeme zprovoznit říční krajinu.
Přírodě tato ukradená voda hodně chybí. Musíme se naučit ctít přírodní zákony, s přírodou se naučit úzce spolupracovat a ne proti ní bojovat. Zapomeňme na to, že postavíme tolik přehrad, abychom měli dostatek vody na umělou závlahu, to nedáme.
Příroda má svoje mechanizmy velmi dobře vyřešené, stačí jim naslouchat a respektovat je. Naše další cesta je ve spolupráci s přírodou, zápas proti ní nemá smysl a člověk bez přírody nemá příliš velké šance na výhru. Ta příroda jsme totiž i my, lidé. Naštěstí zatím žijeme v příznivém klimatickém pásmu a ne v poušti, ale pozor – tou pouští se můžeme snadno stát.
Jsme vůbec inteligentní?
Má tato patová situace vůbec řešení? Ano má… ale chce to změnu v myšlení.
Pokud bude vůle, ano. Dle definice znamená inteligence adaptaci na dané podmínky, čili na klimatické změny… takže je otázka, jak se cítíme.
Chceme se adaptovat na klimatické změny a žít, anebo ne? Co naše děti?
Toto je několik skutečností, které potřebujeme přijmout a pracovat s nimi:
1. Zajištění dostatečné vody v krajině se musí stát naší prioritou. Není to ekoteroristický čin, ale životní nutnost. Pozor, to nejsou jenom přehrady a nádrže. Je to voda v krajině, v půdě, v lesích.
2. Musíme přestat vnímat vodu jako oddělený prvek. Voda je součástí půdy, rostlin, živočichů, našich těl. Je součástí přírody, a tak s ní musíme zacházet. Voda se musí dostat opětovně do svého přirozeného přírodního prostředí. Technické prostředí jí nevyhovuje, následkem jsou časté povodňové škody.
3. Voda je vzácná životodárná tekutina, jsme schopni takto ji vnímat?
4. Voda je součástí krajiny a všech našich aktivit, musíme tedy problém vody v krajině řešit celkově, komplexně, holisticky.
5. Každý vodní tok má své povodí, je velmi důležité, aby voda, která naprší ve svém povodí, se zde v maximálně možné míře dostala opět do půdy a následně do podzemí.
6. Vodní hospodářství v současné době řeší pouze problematiku vodních toků a kumulaci vody v nádržích. Zabývat by se však mělo všemi vztahy a důsledky lidské činnosti na vodu v krajině, např. v zemědělství, lesnictví a v sídlech.
Co musí vláda udělat
Času moc nezbývá, je potřeba konat co nejdříve. Je mi jasné, že to současné vládnoucí straně nevyhovuje, ale je nutné si uvědomit, že žijeme v jednom prostoru. Pokud bude zle, ti bohatší si kolaps o něco prodlouží. Ale neuniknou, leda by odletěli na Mars.
Celostátní a globální problémy mají řešit politici, k tomu jsme jim dali mandát.
Otázka je, jestli dnešní ekonomický model připouští řešení toho druhu, které není z dnešního pohledu příliš efektivní. Nenastala doba, kdy je nutno změnit ekonomický model? Země neunese stále růst.
Záchranné operace se musí rozběhnout ve dvou úrovních:
Krátkodobá a rychlá řešení
1. Definovat možnosti okamžitých zásahů na zamezení odtoku vody z území,
2. Hledat možnosti velkoplošných vsaků vody pod územím měst a obcí, v zemědělských a lesních plochách.
Dlouhodobá a koncepční
Klíčem k úspěchu je zabývat se krajinou jako celkem v duchu Evropské úmluvy o krajině.
Abychom si zajistili maximální množství vody, potřebujeme vytvořit:
a) "krajinnou politiku" – to znamená vyjádření všeobecných zásad, strategií a pokynů kompetentními veřejnými orgány, které umožňuje přijetí specifických opatření zaměřených na ochranu, správu a plánování krajiny. Zdravá krajina totiž znamená vodu v krajině.
b) "správu krajiny" – to znamená činnost, která má z hlediska udržitelného rozvoje zajistit pravidelnou péči o krajinu s cílem řídit a harmonizovat změny, které jsou způsobeny sociálními, hospodářskými a environmentálními procesy. Je nezbytné funkčněji přijímat mezirezortní rozhodnutí, např. pro vodozádržná opatření v zemědělské nebo lesní krajině...
c) "plánování krajiny" – to znamená cílevědomé činnosti zaměřené na zvyšování kvality, obnovu nebo tvorbu krajiny. V současné době v naší zemi plánování krajiny neexistuje. A bez dobrého plánování krajiny se nehneme z místa.
Navrhuji jmenovitě tato opatření:
1. Voda musí být ve správě jediného rezortu, ne několika, jak je tomu dosud.
2. Zřídit správu krajiny jako průřezový meziresortní orgán s prioritou zajistit dostatek vody v duchu Evropské úmluvy o krajině, kterou Česká republika podepsala v roce 2002.
3. Vypracovat strategii a vizi pro českou krajinu s cílem zajistit v krajině dostatek vody.
4. Vypracovat strategii hospodaření s dešťovou vodou na celém území státu v rámci jednotlivých dílčích povodí s cílem zabránit odtoku vody.
5. Vymezit a chránit prostor říční krajiny jako zásadní prostor pro zadržení vody, stanovit opatření na ochranu funkcí říční krajiny.
6. Zapracovat zásady hospodaření s dešťovou vodou do územních plánů měst a obcí.
7. Vypracovat státní strategii zeleno-modré infrastruktury.
8. Podpora uvedených činností legislativními nástroji (dotace, daňové úlevy, atd.)
9. Výchova odborníků, podpora oboru krajinářská architektura, krajinné inženýrství, ekologické vodní hospodářství, které je schopné společných řešení v rámci tzv. konstruované ekologie, s podporou ekosystémových služeb.
Co může udělat každý z nás?
1. Neplýtvat vodou.
2. Recyklovat vodu v rámci domácnosti.
3. Bazén na zahradě si napouštět jen z dešťové vody.
4. Hospodařit s dešťovou vodou na svém vlastním pozemku.
5. Čistit splaškovou vodou ve vlastní domácí, nebo kořenové čistírně a vodu následně vsakovat do podloží.
6. Budovat tůně a mokřady.
7. Apelovat na politiky, aby se věnovali zadržování vody v krajině.
8. Vychovávat děti ke vztahu k vodě, přírodě a krajině.
Autorka: Klára Salzmann
Zdroj: Ekolist.cz