Jak se má umělec, který nemůže předávat radost lidem? Co teď naplňuje vaše dny?
Pracujeme teď s bratrem na projektu People Make Masks, kde si každý může koupit roušku vyrobenou lidmi, kteří kvůli dnešní krizi přišli o práci. Vím, že je to od hraní na kytaru a zpěvu hodně daleko, ale děláme něco dobrého a také se alespoň nějak zabavíme.
Do Švýcarska pro vás musel jet vládní autobus. Jak dramatická byla repatriační cesta?
Ani moc ne. Vesměs můj jediný šok byl z toho, jak byly oba dva autobusy úplně plné. Trochu mě naštvalo, že nás na německých hranicích chtěli Němci nejdřív nechat projíždět přes Rakousko, což by bylo podstatně delší. Naštěstí nás nakonec nechali v tranzitu projet.
Jak moc tvrdým chlebem je vystupování na ulici?
Upřímně řečeno hodně. Nejtěžší na tom ale paradoxně není vydělat si, jak si mnoho lidí myslí. Dobrý busker, pouliční umělec, ví, kdy kam jet, jak se správně postavit, co hrát, jak komunikovat s publikem a výsledkem jsou občas i částky, které si tu nevydělá ani generální ředitel nějaké středně velké firmy. Jako tvrdý chleba bych označil hlavně neustálou samotu, nezorganizovanost času, patálie s policisty, většina míst je zakázaných, a vůbec úplné odtržení od normálního světa.
Vídáme se teď dost často s maminkou a ta mi pořád říká, jak už se těší do práce, protože se z home office může zbláznit, jak nemá žádný řád. Řekl jsem jí na to: „Vidíš, tak teď už víš, jaké to mám s pouličním uměním já.“ I když mě busking dobře živí, tak mi nedává do života absolutně žádný řád a každý den se z toho můžu zbláznit jako teď ona.
Ve Švýcarsku jste měl štěstí, že si vás na ulici někdo všiml a díky tomu jste se dostal kariérně dál. O co šlo?
Dostal jsem nabídku hrát na Energy Star Night, což je obrovská hudební událost pořádaná největším švýcarským rádiem Radio Energy na stadionu Hallenstadion, kam se vejde kolem dvaceti tisíc lidí. Bylo to moc fajn, ale švýcarský hudební trh je dost malý na to, aby se v něm dalo nějak hodně kariérně stoupat. Uvědomil jsem si, že můj „niche market“ jsou vipky, svatby, oslavy narozenin, kde mi bohatí Švýcaři dávají hezké honoráře i díky tomu, že jsem se Energy Star Night zúčastnil.
Jednou jste ale skončil v cele předběžného zadržení. Jak na tento zážitek vzpomínáte?
Busking je občas trochu punk. Někdy si myslím, že vyděláváme takové peníze i díky tomu, že máme žaludek na to, na co by ostatní lidé neměli, třeba se nechat několikrát zavřít. Na ten zážitek vlastně vzpomínám i docela rád, člověk se projede policejním autem a vyzkouší si, jaké je to přespat, naštěstí sám, na cele předběžného zadržení. Mám v životě rád rozmanitost a jsem moc rád, že až budu z tohoto světa odcházet, tak s vědomím toho, že jsem toho zažil opravdu hodně.
Z včerejšího hraní v domově důchodců, zopáknul jsem si zase nějaké české písničky ❤️ #budmeksobehodni From yesterday's gig in retirement home ❤️ #letsbenicetoeachother By the way if you want to do something nice, you can order a face mask from www.masksforswitzerland.ch and your money will go to the people that sew the masks. Because we had so many orders in the past few days, we could hire 5 more people without a job to sew. Thank you Get your mask today. ❤️ #nepřestávámežít
Kolik se vám toho zatím podařilo procestovat a kde vás přijali nejvřeleji?
Počítal jsem, když jsme byli s přítelkyní na dovolené ve Vietnamu, v kolika zemích jsme byli. Ona asi jen v deseti, zatímco já už jsem jich navštívil skoro padesát. Musím ale říct, že už jsem z letadel, vlaků a autobusů trošku otrávený.
Dobré shows jsou na Balkáně nebo třeba v Maďarsku. Šanghaj byla také super, ale celkově si myslím, že lidé mají pouliční umění většinou rádi všude. Centrum Prahy bývalo skvělé, než bylo novou vyhláškou Prahy 1 regulováno tak moc, že by se vlastně dalo říct, že je zakázané úplně.
Využíváte karanténu k tvůrčímu procesu a sebezdokonalování?
Jasně, bydlím teď s přítelkyní na Andělu, a protože teď dlouho pracovala na své bakalářce, tak jsem se musel starat o domácnost z větší části já sám. Naučil jsem se vařit pár receptů od mamky, hlavně jídla, která mi od ní vždycky tolik chutnala.
Co vás nejvíce inspiruje při tvorbě videoklipů?
Asi cestování.
Co říkáte na označení, že jste český Ed Sheeran?
Eda Sheerana mám moc rád, ale přijde mi, že já jsem trochu něco jiného. Hlavně tím hraním na ulici, které se mě pořád drží a držet bude. Mám hodně rád svobodu a možnost si svůj život řídit sám, i proto asi nikdy Ed Sheeran nemůžu být. Po dvou spolupracích s hudebními vydavatelstvími jsem usoudil, že to, co dělám teď, mě baví víc, než pohybovat se ve světě lidí, se kterými si vlastně vůbec nerozumím a kteří se ke svým umělcům chovají jako k investici a snaží se jim do všeho pořád kecat.
I have to stop real quick otherwise I get arrested ♂️thank you for the video @jessi_mathieu_
Dbáte o to, aby se vaše věci prosadily, nebo je děláte spíš pro radost a úspěch je pak bonusem?
Na to jsem asi z větší části odpověděl u předchozí otázky. Určitě se snažím, aby věci, které dělám, byly úspěšné. Jsem v tom tak trochu megaloman, občas se dokážu s lidmi, se kterými pracuji, pohádat třeba i tak moc, že se spolu pak rok nebavíme. Na druhou stranu cítím i to, že mám na všechno vlastně pořád ještě hromadu času a že si můžu dovolit být flexibilní a dělat chyby, protože toto je zatím zahřívací kolo a to opravdové přijde až za pár let.
Spousta muzikantů a obecně umělců mívá tvůrčí nepořádek. Jak jste na tom? Máte uklizeno jak doma, tak v životě?
Jak kdy, jak kde, jak co. Obecně asi moc pořádný člověk nejsem, ale nemám teď ve svém současném bytě nějaký extrémní bordel a snažím se, abych vždy věděl, kde co mám. Jestli tento rozhovor čte moje maminka, tak bych jen rád uvedl na pravou míru, že u ní ve starém pokojíku mám ještě tuny nepořádku, co budu muset vyhodit. Na druhou stranu, když jde o byznys, tak si dokážu vést účetnictví, starat se o daně a tak dále. Jsem pragmatik, a tak uklízím pro efekt, ne pro efektivitu.
Jsou věci, na které byste si někdy netroufl?
Upřímně řečeno asi ne. Našel jsem v diskomfortu svůj komfort, ale třeba to přijde se stářím.
