Tomáš Vlasák dává druhý gól českého národního týmu ve finále MS 2000 proti Slovensku • Profimedia.cz
Tomáš Vlasák dává druhý gól českého národního týmu ve finále MS 2000 proti Slovensku • Profimedia.cz
Prožívali nádherný hokejový sen, těsně před cílem však spadla závora české semknutosti a parádní slovenský výběr zlatou tečku na MS 2000 v Petrohradu nenapsal. Rok poté v Hannoveru sousedovo sebevědomí dostalo ve čtvrtfinále znovu facku. A pak přišel zlatý Göteborg. U všeho byl Ján Lašák. „Finále v Petrohradu bylo noční můrou,“ vzpomíná pro Sport dlouholetá brankářská jednička.
Chladná soustředěná česká hlava, proti ní slovenská sebedůvěra, často až nezdravá. Balíček emocí, který našim východním sousedům nezřídka pocuchal nervy už před vzájemnou partií. V takovém duchu se odehrávaly zásadní bitvy dřívějších federálních bratrů. „V Petrohradu jsme se sami rozhodili. Úplně zbytečně,“ vypráví Ján Lašák.
Když se řekne Petrohrad 2000, co vám hned naskočí? Více o finále ZDE>>>
„Splněný sen mladého, čerstvě jednadvacetiletého chlapce, který podruhé za sebou jel na mistrovství jako trojka a podruhé to dotáhl na medaili. Předtím to bylo na dvacítkách. Petrohrad byl skvělý turnaj, stříbra jsme si cenili, ale byla tam ta hořká příchuť finálové porážky. O to víc po zápase, v němž jsme nebyli horší. Hráli jsme fakt dobře, ukázala se však síla nesmírně šikovných českých hráčů.“
Vaši mocně dotahovali, z 0:3 a 1:4 až na 3:4 a k drtivému finiši, Čechmánkovi šla hlava kolem. A pak jste v 58. minutě inkasoval od Reichla českou pojistku na titul.
„Ano, ano… Pro brankáře byl tenhle zápas noční můrou. Díval jsem se, jak Čechy drtíme, vaši hráči neměli moc střel, věřili jsme prodloužení a pak jsem dostal gól, který se dal chytit. Dvacet let jsem to neviděl, ale vybavím si přihrávku z rohu a mně to propadlo mezi nohama těsně za čáru.“
Jak vzpomínáte na finále MS 2000? Zapojte se do nových diskuzí na iSport.cz >>>
Jak moc vám vadilo, že jste finále prohráli s Čechy? Trávili byste lépe porážku od Kanady?
„Tehdy jsme to tolik neřešili. Ta prestiž mezi našimi národy teprve startovala. Ale hned rok na to v Německu už to byla velká rivalita.“
Pohled českých hokejistů býval jednoznačný: Slováci to proti nám moc hrotí, škodí tím sami sobě. Měli pravdu?
„Samozřejmě že ano. Bavíme se o rozdílných zkušenostech. Pokud někdo vyhraje třikrát zlato a druhý se dostane poprvé do finále, je jasné, kdo je na koni a umí zkušeností využít. Třeba tím, že někoho záměrně vytočí, vyprovokuje, počká si v klidu na šanci. V tom měli Češi trochu navrch.“
Nicméně v Petrohradu jste si ověřili, že máte na to skolit všechny velmoci a že zlato v dohledné době může klapnout. A přišel historický počin roku 2002…
„Souhlasím. Petrohrad nám ukázal cestu pro Göteborg 2002, kde jsme byli mnohem moudřejší. Kdybychom v Petrohradu hráli finále druhý den, byli bychom silnější. Jenže my začali řešit věci, které nás rozptýlily. Třeba přílet rodin a podobně. Dovezly nám články z novin, až jsme se sami rozhodili. Úplně zbytečně. Naproti tomu Češi zůstali v klidu, věděli, co je čeká, soustředili se, nedělali z toho cirkus. To rozhodlo. Ale když to vezmu zpětně, já obyčejný chalan měl během čtyř let čtyři medaile na krku. Něco neuvěřitelného, o tom se mi ani nesnilo.“
Co bylo nejlepší na slovenském týmu, který se vzepjal až ke světovému titulu?
„Platilo pro nás, že s jídlem roste chuť. Ale hlavně se nám sešla generace, kterou slovenský hokej už nikdy mít nebude. Měla takovou sílu, že medailí mohlo být ještě víc. Bohužel se to nepovedlo. Pro naši zemi byl Göteborg 2002 největším momentem. Čišelo z nás, že chceme titul pro lidi na Slovensku, ani ne tak pro sebe.“
A která akce byla pro vás nejvíc?
„Já nedělám velké rozdíly mezi tituly. Když nedávno dávali v telce opakování pardubického titulu (2005), tak k tomu jsem si sedl a vychutnal si to. Mělo to kouzlo v tom, že s řadou kluků z Pardubic jsem se od titulu neviděl. A vidět tehdejší záběry, to byla velká nádhera. Když běžely záběry z našeho vítězného mistrovství světa, spíš mě to míjelo, protože s kluky se potkávám prakticky pořád. Vždycky nejvíc vzpomínám na tu partu, jedno, zda to byla česká liga nebo reprezentace.“
A kdy přijde další slovenský titul?
„Doufám, že co nejdříve. A že v tom předběhneme Čechy.“ (usmívá se)
Takže společné finále 2060?
„To bych bral!“
