Svou firmu pojmenoval po boxerské legendě Muhammadu Alim. Trefně, v této branži jsou pěsti potřeba, často teče krev, zbraně vídáte častěji než manželku. Alois Neuman a jeho lidé z agentury Ali-21 ročně zabezpečí 400 akcí včetně obřích koncertů i největších sportovních událostí. Je to pestrý život, který vám do cesty přimotá řadu známých obličejů. Král českého "security" o tom navíc umí poutavě vyprávět.
O čem byla řeč? Jaké to je, když na vás při první šichtě míří pistolí. Jaké největší profesní zklamání zažil. Jaké to je, když vám Tomáš Rosický nabídne tykání a Pavlu Kadeřábkovi pomáháte s přesunem za rodící manželkou. A také o tom, jak prožíval turbulentní období s klubem svého srdce Viktorií Žižkov, kdy po dvou bronzových medaílích přišel po konci sezony 2003/2004 sestup.
Dočetl jsem se, že jste studoval na pošťáka. Pročpak?
„Rozhodoval jsem se, kam se vrtnu po základní škole. Několik kamarádek z vyšších ročníků šlo na tuto školu a pak jsem se dozvěděl, že se bude stěhovat z ulice Politických vězňů k nám na Spojovací, kousek od naší základky. Takže nebylo o čem. Informaci, že můj dědeček byl dvanáct let ministr pošt Československa, jsem ale nevěděl. Umřel před mým narozením.“
Co se na Integrované střední škole poštovní vlastně přesně vyučuje?
„Já studovat management, dopravu a telekomunikace. Ve třídě nás bylo osm kluků a dvacet holek. (smích)“
Lenivá chůze, v ruce rukojeť od kolíbajícího se vozíku, zvonění na dveře. Lehce otrávený výraz. Tak nějak si představuji profesi pošťáka. Sedí to?
„Během praxe jsem si i tímto prošel, úplný med to nebyl. Nejlepší byla práce za přepážkou, což bylo podstatně pohodlnější.“
Z řadového zaměstnance pošty se brzy stal člen managementu, čím jste si to vysloužil?
„Těsně po maturitě jsem se dostal k systému osobního a podnikatelského růstu, který zahrnuje knížky, audio nahrávky a semináře. To mi změnilo život. Stálo to a stále stojí za mým růstem. A měl jsem velké ambice, být „jen“ pošťákem, ve vší úctě k nim, by mě nenaplňovalo.“
V roce 2004 vám brknul kamarád a nabídl poněkud „ostřejší“ profesi.
„Na ten telefonát nikdy nezapomenu. Měla to být na pár týdnů výpomoc s hlídáním restaurace a nakonec se z toho stala další etapa mého profesního života.“
Prý jste hned při první noční měl tu čest s ozbrojenými cizinci.
„Spadl jsem do toho po hlavě. Šlo o herna bar, kde už dlouho měli problémy s cizinci, hned za hodinu po svém příchodu jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Docela jsem koukal, to přiznávám. Ale nakonec to proběhlo normálně, zjednali jsme pořádek, nestřílelo se.“ (smích)
Jak reagovala rodina?
„Pracovní věci, které nejsou pozitivní, doma neprobírám. To je moje zásada.“
Co nejdrsnějšího se vám během profese securiťáka přihodilo?
„Ze sportovní škatulky vždy stojí za to, když hlídáte fotbal. Kotel Sparty, Slavie, Baníku. To je pěkná divočina.“
To věřím, jaký duel konkrétně byl největší peklo?
„Paradoxně asi na zápase národního týmu proti Německu v Edenu při poslední kvalifikaci na MS. Náš vstup napadlo zhruba 80 chuligánů Dráždaň a Lipska. To byla slušná jízda.“
Šlo vám o život?
„Ne! Ani tady, ani jindy. Nikdo po mě nikdy nestřílel ani nedržel pistoli u hlavy. Ale v sektorech hostí nás několikrát napadli hooligans, to však nepovažuji za boj o život. Je to naše práce tam být a s tím, že k tomu dojde, musíme počítat.“
Ale chirurgii jste asi párkrát navštívil, že?
„Nikdo není nesmrtelný. A jak se říká, na každého chlapa je chlap. Co se týče pracovních zranění, tak já osobně ne, ale pár našich zaměstnanců bohužel už ano.“
Měříte dva metry, budíte respekt. Pomáhalo vám vaše robustní vzezření?
„Mám životní filozofii se vždy nejdříve domluvit a věřím, že z 80 procent to tak lze. Zbývající záleitosti se musí vyřešit ručně.“
Alkohol, omamné látky. S lidmi není vždy lehké pořízení, viďte?
„Přesně tak, je to vždy o dost horší. Ale bohužel, stává se to, pak se to musí vyřešit ručně, jak už jsem říkal.“
Hlídání plotu? Za 115 korun za hodinu
Pojďme dál. Poslední květnový den roku 2005 jste založil vlastní bezpečnostní agenturu – Ali 21. Kolik vás na začátku bylo?
„Byli jsme dva a měli jsme dalších asi 50 lidí, co pro nás chtěli pracovat. Kšefty se hrnuly od začátku. To byl i důvod, proč se agentura založila. Práce bylo víc než dost.“
Ali - 21 protože Alois?
„Ne ne. Tato přezdívka vznikla mnohem dřív při jednom konfliktu. Byli jsme na diskotéce a kamarádky tam otravovali nějací borci. No a vše to vyústilo ve fyzický kontakt venku. A mně to přišlo úplně zbytečné, tak jsem při té potyčce na toho druhé borce řval, ať se uklidní. A když bylo po všem, tak za mnou přišel kamarád a říká, že jsem jako Ali. A já jsem se ho ptal, jak to myslí. A on zmínil zápas Muhammada Aliho, boxoval jeden duel krátce poté, kdy se přejmenoval z Casiuse Claye a soupeř na něj pokřikoval, že není Ali. A on na něho řval, ale já jsem Ali. No a vyřídil ho.“
Coby šéf firmy jste se musel stáhnout do kanceláře. Nechyběl vám terén, adrenalin z toho, že se to kdykoliv může servat?
„Jelikož zajišťujeme poslední roky cca. 400 akcí ročně, tak to ani není fyzicky možné. Ale ty nejdůležitější akce vždy dělám osobně na místě.“
400 akcí ročně je skutečně dost!
„To ano, vždy když to slyším, čtu si o tom, mám až husinu. Stojí za tím náš skvělý tým a systém, který jsme vybudovali za těch 15 let.“
Podle jakého klíče si vybíráte ranaře?
„U nás mají dveře otevřené všichni, co chtějí pracovat. I to byl jeden z důvodů, proč jsme agenturu zakládali. A jsem hrdý za to, že jsme byli jedni z prvních, kteří ve větším začali prosazovat dívky a ženy.“
Zníte podezřele idylicky. To jste se skrz personál nikdy nespálil?
„Samozřejmě spálil. Za 15 let už se toho nastřádalo hodně. Nejhorší zkušenost, která se opakuje, je ego některých lidí. Myslí si, že jsou mistři světa a všechno vědí. Nebo mají za to, že když se dostanou do určité pozice, mohou lidem rozkazovat a být jim bohem, přitom přirozená autorita a respekt jim chybí. Také se lidé sami nezdokonalují a myslí si, že to, co už umí, jim stačí. Ale osobní růst by měl být pořád, pokud má člověk zodpovědnost a vede druhé lidi.“
Konkrétní a nejvíce frustrující vzpomínka zní tedy jak?
„Největší zklamání bylo před lety, když jsme zjistili, že jeden náš supervisor, člověk ve vedoucím postavení, odcizil při přesunu zboží jednoho klienta dva mobilní telefony za 50 tisíc. Při zjištění této nestandartní situace jsme ihned celou věc řešili, oznámili to klientovi i policii. Telefony jsme zajistili, vrátili zpět klientovi a tohoto člověka ihned propustili.“
Postupem času se vaše agentura vypracovala mezi nejuznávanější v České republice. Jak velká je v tomto oboru konkurence?
„V celém segmentu bezpečnosti je asi cca. 7000 společností. Já vždycky věřil a věřím ve kvalitu a důvěru. To je základ, na kterém stavíme od začátku.“
V jakých cenových relacích se pohybuje hodinová gáže securiťáka v Česku?
„Velikost akce není rozhodující. Záleží na typu a nutné odbornosti. V Česku je bohužel hodně lidí, co mají exekuce, a ti pracují na černo a klidně i pod minimální mzdou a chtějí vždy vše na ruku. Ti dělají za 50 Kč na hodinu. Ty mi ale nezaměstnáváme. Pokud má někdo exekuci, chceme mu pomoci ji začít řešit. V tuto chvíli spolupracujeme asi se 40 exekutory, u kterých měli naši zaměstnanci dluhy, a pomáhali jsme jim dluh smazat.“
Dobře, a peníze, které se v této branži dají vydělat?
„Securiťáci hlídající obchody nebo stavby mají nízké sazby. Počínaje minimální mzdou. Záleží také potom na společnosti, která je zaměstnává. Naše sazby nejsou tajemstvím. U nás normální člověk začíná od 115 Kč/hod na pozici jako hlídání plotu, kontrola vstupenky, nic náročného. Securiťáci, kteří mají certifikát strážného, začínají od 125 Kč/hod. O dalším navýšení rozhoduje, zda člověk umí cizí jazyk, má speciální dovednosti, zbrojní průkaz. U některých akcí si kluci už vydělávají 150 až 400 korun na hodinu.“
Rosa je velký sympaťák
Dejte mi prosím ochutnávku z TOP akcí, které vaše firma hlídala.
„Co do renomé, tak nejzajímavější akce, kterých jsme se účastnili, byl UEFA Super Cup 2013 Bayern Mnichov proti Chelsea. A také domácí MS v hokeji 2015 a koncert skupiny Kabát na Vypichu, kde bylo zhruba 100 tisíc lidí.“
Co EURO 2016 ve Francii? Před jeho startem vás prý osobně uvítal kapitán Tomáš Rosický.
„Na to velice rád vzpomínám. Servis reprezentaci děláme od roku 2008 v různých rovinách. Ale toto bylo poprvé, co jsem se účastnil závěrečného turnaje a letěl jsem přímo s týmem. Tomáš přišel za mnou ještě v Praze na hotelu do pokoje, představil se, řekl mi, že je rád, že s nimi letím. A hned mi nabídl tykání. Skvělý profesionál a velký sympaťák, opravdu.“
Co další čeští fotbalisté, ještě někdo si vás získal?
„No tak samozřejmě srdcová záležitost je Tomáš Vaclík, který prošel Viktorkou Žižkov, klubem mého srdce. A pak kluci z jednadvacítky, se kterými jsem prožil závěrečný turnaj EURO 2015 v Čechách. Pavla Kadeřábka jsem dokonce vezl z tréninku reprezentace domů, když jeho manželka poprvé rodila. Aby ji mohl odvést. A je vtipné, že jeho dědeček pan Vrána mě trénoval v Dolních Počernicích.“
Na EURO 2016 jsme vypadli bohužel hned ve skupinové fázi. Mrzelo vás, že váš pobyt nebyl delší?
„Měl jsem na zodpovědnost tréninkové centrum v Tours a tým 50 francouzských securiťáků. Měli jsme tam vše suprově zorganizované. Výborný tým českých spolupracovníků a moc hezké prostředí. Byla to škoda, že jsme se nedostali dál. Ten tým na to určitě měl.“
Už jste to nakousl, že jste velkým fanouškem Viktorky Žižkov. Ranní vstávání na domácí zápasy vám nevadí?
„Tento rok na podzim to bude moje 25. sezona. Když jsme ještě byli mladí, chodívali jsme na domácí zápasy rovnou z diskotéky. To byly krásné časy.“
V sezoně 2001/02 přišla Viktorka o titul až v posledních minutách závěrečného kola se Slavií. Byl jste na tom utkání?
„Ano. Jednoznačně nejhorší moment, který jsem ve fotbale zažil. Pamatuju si, jak mi můj kamarád Ruda poklepal na rameno, já se otočil, a on mi říká: Lojzo, my budeme mistři! V tu chvíli mi projelo hlavou, kdo může říct, že s Viktorkou zažil všechno, tak jako já. Jediný titul z roku 1928 si nikdo z lidí, které znám, nepamatoval. A najednou jsem uslyšel, jak na protější straně stadionu začali řvát gól. V 85. minutě dal Pavel Kuka branku a náš sen byl v trapu.“
To musel být strašně silný a smutný zážitek.
„Ano. Měli jste pocit, jako kdyby vás někdo o něco okradl. Jako byste umřeli. Nevěříte a spontánně začnete brečet. Jako bych zrovna přišel o člena rodiny, tak jsem se cítil.“
S tehdejší silnou generací jste měl osobní vztah? Pili jste na žal někde společně?
„To si piště. Doufám, že na nikoho nezapomenu. Hlavně s kluky od roku 1995 až 2004. S některými mám dodnes nadstandardní vztahy, kamarádské. Olda Pařízek, Honza Burián, Karel Valkoun, Luděk Stracený, Tonda Mlejnský, Marcel Šťastný, Tomáš Hunal, Jirka Sabou a mnoho dalších. Moc jsem si užil předminulý rok a zápas k oslavám 115 let Viktorky, některé kluky jsem viděl poprvé od doby, co nás opustili nebo byli odejiti.“
Zákulisí je ve fotbale důležitější než hřiště
Rok po skoro titulu bral Žižkov opět bronz, aby v následující sezoně 2003/04 sestoupil. Slušná horská dráha, že?
„Hlavně zápasy ve fotbalové Evropě byly super. Bohužel tenkrát jsem nemohl z pracovních i osobních důvodů ani na jeden výjezd, což mě třeba v případě Glasgow Rangers mrzí dodnes.“
Po sestupu navíc vyplavala na povrch korupční aféra Ivana Horníka. Jak na tohoto funkcionáře vzpomínáte?
„Tak s Ivanem se známe osobně. Ke mně byl vždy, jako k fanouškovi i kolegovi, milý, otevřený a měl neuvěřitelný přehled. To, co se dělo, samozřejmě nebylo ok! A my jsme za to jako klub zaplatili. Stejně tak a i on.“
Nějaká úsměvná storka z natáčení vás při vzpomínání na něj napadne?
„No, jestli myslíte, že kapříci připluli, tak ne. Se mnou takto nikdy nemluvil. (smích)“
Chápu. Ale asi souhlasíte, že bez jeho „zkušeností“ by Žižkov na své úspěchy nedosáhl?
„Nebudeme si nic nalhávat. Říká se, že zákulisí je ve fotbale důležitější než hřiště. Ale Žižkov měl tenkrát hodně dobrý tým a hrál moc hezký koukatelný fotbal. Byly to krásné časy.“
Má současná Viktorka na to, aby se vrátila do nejvyšší soutěže?
„Určitě. Teď máme nového majitele, spolehlivého trenéra s celým realizačním týmem a skvělé fotbalisty.“
Co vy osobně, jaké máte plány?
„No díky situaci, která teď vznikla, tak bude otázka bezpečnosti a zdraví opět na prvním místě. Uvidíme, jak se vše vyvine. My věříme, člověk je tvor společenský a bude se chtít potkávat s ostatními. A my se budeme snažit to co nejvíce umožnit a zpříjemnit.“
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
