Z průzkumu vyplynulo, že jen čtvrtina žáků a studentů hodnotí současný režim výuky, kdy jim učitelé posílají úkoly třeba přes mail nebo organizují videokonference, jako lepší, než je běžná školní docházka. „Vedle kontaktu se spolužáky a kamarády jim nejvíce chybí právě přímý kontakt s jejich učiteli a osobní přítomnost při vysvětlování látky,“ říká Jana Pácalová, akademická ředitelka společnosti Tutor. Tato vzdělávací společnost dělala průzkum, který má MF DNES exkluzivně k dispozici, mezi čtyřmi stovkami dětí od pátých tříd až po maturitní ročníky.
Necelých 57 procent by uvítalo, kdyby se v budoucnu kombinovala online výuka s tou prezenční. Zapojit tímto způsobem všechny děti však není možné. Podle uvedeného průzkumu 15 procent žáků nemá doma pro online výuku dostatečné technické vybavení (nemají počítač nebo internet). Čtvrtina žáků doma nemá dostatečný klid. Podle zkušeností škol je důvodem k neaktivitě rodin i nízká motivace.
Vedoucí pražské pobočky organizace Home-Start zaměřující se na práci s těmito rodinami Vlasta Spilková si všímá, že v hlavním městě učitelé někdy nemají vůbec představu, jaké podmínky jejich žáci pro učení mají. „Setkali jsme se s úkolem, že si dítě má něco najít na internetu. Tyto rodiny ale přístup k internetu nemají, takže úkol tím pádem splnit nemůžou. Jedna učitelka napsala, že neví, jestli holčička postoupí do druhé třídy. Její rodiče řeší existenciální problémy, nemají kapacitu ani schopnosti ji učit číst, psát a počítat,“ popisuje Spilková.
Celý text naleznete zde
Grafy k průzkumu naleznete zde
4 komentářů:
Některé organizace nemají představu, jaké podmínky učitelé a žáci mají. Nepochopili, že mailem žákům a rodičům se dostane informace spolehlivěji(nejspolehlivější je telefon, ale obtížně prokazatelný) než online výukou před webovou kamerou. A vůbec neví, co to je online výuka. A o žácích, kteří online výuku bojkotují neslyšeli nebo se jim nehodí do krámu.
Žáci se těšili do školy už po týdnu nouze a nemělo to s online vzděláváním nic společného. Chtěli si pokecat.
Až budou neustále stát stále někde ve frontě, než na ně přijde řada na umytí rukou a na wc si nebudou moct chodit, jak se jim zachce, a až je bude muset učitel několikrát vyzvat, aby svá slova zopakovaly, protož s rouškou jim nebude rozumět, bude pozdě říkat já už do takovéto školy nechci...
A že roušky nebudou muset mít? To (snad ještě) rozhoduje učitel. Když už bych se (jako starší) nechala dostrkat do třídy před patnácti čtvrťáků, tak bych ty roušky vyžadovala.
Ale nevím, situace se mění vteřinu od vteřiny:-)
Ani v nejhorším snu jsme si toto nepředstavovali, že?
Dnes jsem hldinu cekala na zaka, ktery nema net a IT ve skole s predanim ukolu. Neprisel.
Je schopen nekdo pochopit, ze nekteri neprijdou, nestaraji se, kaslou na vsechno?
Oni na to kašlou, my nesmíme. Měřil někdy někdo ten skutečný čas pročekaných minut na objednanou osobu? Plus ty nezvednuté telefonáty, nahánění rodičů je disciplína sama o sobě.
Kvalitu práce rodiče (potažmo žáka) nesmíme v těchto případech hodnotit negativně - oni jsou velmi pravděpodobně znevýhodnění…
Jsme najatí státem k práci, ne ke kritice:-)
Na to jsme pět let studovali, někdo déle.
Okomentovat