MS PO 27 LETECH: Byla to pecka! NHL jsem tehdy pustil z hlavy, hlásí Holaň
Foto: hcdynamo.cz
Panovala doba bronzová, na šesti šampionátech a jedné olympiádě v letech 1989 až 1993 posbíraly reprezentační výběry pět třetích míst. V Německu 1993 se tak stalo po parádním skalpu silné Kanady 5:1, jenže tehdejší tým měl ještě na vyšší metu. Svěřenci trenérů Ivana Hlinky a Stanislava Neveselého prohráli jediný zápas, bohužel ten semifinálový se Švédy 3:4 v prodloužení...
Jinak vynikající turnaj si naplno užil také Miloš Holaň. Tehdy dvaadvacetiletý obránce Vítkovic korunoval unikátní klubovou sezonu premiérovým startem na mistrovství světa. „Byla to pro mě pecka, jako kluk jsem o něčem takovém snil. Bronz z Mnichova je pro mě zpětně jedním z největších úspěchů kariéry," tvrdí vynikající bek, jenž krátce poté vyhrál anketu Zlatá hokejka.
Češi před 27 lety postoupili ze základní skupiny jako první, ve čtvrtfinále vyřídili Itálii 8:1. Pak ale přišel zápas, který přinesl ohromné zklamání. „Mohli jsme a měli jít dál. Tým na to určitě byl. Všichni jsme tajně doufali, že se popereme o nejcennější medaili," vzpomíná někdejší kouč Vítkovic, Sparty, Mladé Boleslavi, Pardubic a dalších klubů.
Vyrovnaný duel rozhodl krátce před koncem prodloužení soupeř. Vybavíte si po letech tu situaci?
To víte, že ano. Tehdy jsem byl zrovna na ledě. Góla nám dával Rundqvist. Projel po pravé straně, na modré udělal kličku do středu, vypálil a Petrovi Břízovi to tam zapadlo. Byl to smolný okamžik.
Do té doby jste na šampionátu neprohráli, vyrovnané semifinále pak rozhodla jediná akce.
Klasika, jak to v play off bývá. Kdo dá gól, ten vyhraje. Dostali jsme ho my. Žádný ťukes do brány, přesilovka, žádná super akce. Jen jednoduché najetí od mantinelu a střela, která tam propadla... Stejně tak jsme ten gól mohli dát my, šance jsme měli. Strašně mě pak mrzelo a pořád mrzí, že to takhle dopadlo. Pamatuju si, jak jsme byli úplně opaření. Jelikož šlo o prodloužení, už nebyla šance, jak bychom to mohli napravit.
Do turnaje jste vstoupili remízou 1:1 s USA, ve skupině jste pak porazili domácí Němce i Finy. Co se vám vybaví z turnaje jiného kromě zmíněného semifinále?
Spousta zážitků. Pro mě to bylo první mistrovství světa mezi dospělými, takže jsem bral jako obrovský úspěch už jen to, že jsem se tam dostal. Samozřejmě, ve Vítkovicích jsem měl vynikající sezonu, ale v nároďáku panovala veliká konkurence. Potkal jsem se tam s velikány jako Petr Bříza, Tonda Stavjaňa, Ota Janecký, Jirka Kučera. V obraně jsem hrál s Drahošem Kadlecem. To byly tenkrát hvězdy. Ještě se tolik nechodilo do zahraničí, tihle chlapi byli první z těch, kteří hráli výborně venku. Znamenali inspiraci, také mě to ven hrozně lákalo.
Ve Vítkovicích jste hrál luxusně, v 53 utkáních jste jako bek nastřílel 35 gólů a nasbíral 68 bodů. Těžil jste z toho i potom v reprezentaci?
Já myslím, že jo. Že to tam pokračovalo. Byl jsem mladý, řekl bych zdravě hokejově nadržený. Hnalo mě touha udělat výsledek, abych se dostal do zahraničí. Protože to byl můj cíl.
Po sezoně 1992-93 jste odešel do Philadelphie. Měl jste angažmá domluvené už před šampionátem v Německu?
Nic domluvené nebylo. Je pravda, že proběhla spousta schůzek se skauty, ale nebylo určené, kam půjdu. Ani jsem nepočítal, že to bude zrovna Philadelphie. Spíš tam byl zájem z jiných týmů NHL, potažmo ze Švýcarska. Vím, že v týmu Milán Devils figuroval miliardář Berlusconi, s Frantou Černíkem to chtěl na mistrovství dojednat. Nabízel tenkrát 250 tisíc švýcarských franků čistého, což byly neskutečné peníze. Ale Franta mi řekl, že ne. Že jedině NHL.
Neměl jste z toho na turnaji trošku zamotanou hlavu?
To ne. Hlava byla čistá, během mistrovství světa jsem z ní všechno ostatní vypustil. Vždycky jsem si kladl postupné cíle, už na vojně v Trenčíne jsem věděl, za čím jdu. Chtěl jsem dosáhnout na NHL. V Německu mě to však nesvazovalo. Já byl hlavně šťastný, že se mi povadlo dostat na šampionát, kde jsem chtěl uhrát medaili.
Užíval jste si atmosféru? A velké zápasy proti skvělým hráčům jako Forsberg, Modano, Kariya, Lindros, Richter, Renberg?
Byla to pecka! Fakt! Vezměte si – třiadevadesátý rok, tehdy ještě nebylo všechno tak světově probádané, pohyb do zahraničí nebyl úplně běžný. Na turnaj přijela spousta skvělých hráčů, které jsem tehdy i dřív hltal. Nastoupil jsem proti hvězdám NHL, pro mě ohromný zážitek! Za tuhle konfrontaci jsem byl hrozně rád. Za nároďák jsem sice hrál celou sezonu, ale to byly jen evropské turnaje. Evropští soupeři. Do Německa přijely Amerika a Kanada, tehdy jsem si chtěl trošku porovnat, jaké to proti nim je. Co mě čeká v NHL, až se tam dostanu. Byl to úplně jiný level.
Proti Kanadě jste v závěrečném utkání vybojovali bronz, tým se spoustou špiček z NHL jste přejeli 5:1. Čím to, že jste tak rychle dokázali zahnat semifinálové zklamání a soupeře tak jasně přehrát?
Tehdejší doba nás předurčovala k tomu, abychom uspěli. Medaile se vozily jak na běžícím pásu, nikdo si nepřipouštěl, že by to mohlo dopadnout špatně. Zvládli jsme to, medaili máme. I když každého z nás štvalo, že jsme nemohli bojovat o tu nejcennější.
Na šampionátu jste si zahrál také o rok později, v Itálii 1994 skončil český tým ve čtvrtfinále. Turnaj tehdy přinesl veliké zklamání.
Musím říci, i když je to spousta let, že jsem to cítil už na prvním srazu v Mariánských Lázních. Uvolněná morálka, nebylo to takové jako rok předtím. Neměl jsem dobrý pocit a dokonce přemýšlel, že bych ani nejel. Já tenkrát působil na farmě Flyers, odkud mě pustili. V NHL jsem ještě neměl pozici, na šampionátu jsem si chtěl trošku zvednout jméno. Lákalo mě to, ale turnaj pak nedopadl vůbec dobře.
V sezoně 1995-96 jste onemocněl akutní leukemií a na mistrovství světa se už jako hráč nikdy nepodíval. Ale to jste během boje s vážnou chorobou neřešil, že?
Je to tak. Tím víc vzpomínám na Německo 1993, zpětně to patří k mým největším úspěchům v kariéře. Zahrát si za národní tým na mistrovství světa, získat medaili – to je nádhera! Pak jsem bohužel onemocněl a nemohl se podílet na zlatých triumfech, co byly. Pro mě je ta bronzová placka hodně cenná.
Na mistrovství světa jste se pak vydal ještě v roce 2000, v Petrohradu jste byl televizním expertem a komentoval spoustu utkání. Zase jiná zkušenost, co říkáte?
Úplně neskutečně jsem si to užil zase z jiné stránky. Ne jako hráč, v tom každodenním rytmu hotel, trénink, zápas... Totálně jsem poznal zákulisí šampionátu, dění v presscentru, tréninky a zápasy. Byl prostor i na výlety po krásném městě. Komentování mě zajímalo od doby, kdy jsem jako kluk začal vnímat hokej. Obrovský zážitek!
David Pospíšil coby televizní expert přiznal, že se teď na práci novinářů dívá trošku jinak než v době, kdy aktivně hrál. Máte to podobně?
No určitě! K novinářům jsem se tehdy dostal blíž, viděl jsem jejich každodenní práci, přípravu. Všechno kolem. Bylo to něco nového a úžasného. Vynikající zkušenost. Kdybych se někdy mohl v televizi zase zapojit, neváhal bych. Petrohrad byl pro mě další vrchol, i když už ne v roli hráče. Byla to výborná příležitost, jak poznat zase něco nového.
FAKTA Z MS 1993
Termín a místo: 16. dubna – 2. května, Mnichov a Dortmund, Německo
Systém turnaje: Dvanáct účastníků bylo rozděleno do dvou šestičlenných skupin, v nichž se hrálo každý s každým. Čtyři nejlepší týmy z každé skupiny postoupily do play off, zbývající hrály o záchranu:
Výsledky našeho mužstva: v základní skupině USA 1:1, Německo 5:0, Norsko 2:0, Francie 6:2, Finsko 3:1, ve čtvrtfinále Itálie 8:1, v semifinále Švédsko 3:4 po prodloužení, o bronz Kanada 5:1
Konečné pořadí: 1. Rusko, 2. Švédsko, 3. Česko, 4. Kanada, 5. Německo, 6. USA, 7. Finsko, 8. Itálie, 9. Rakousko, 10. Francie, 11. Norsko, 12. Švýcarsko.
Mistři světa – Rusko: Trefilov, Michajlovskij, Zujev – Karpovcev, Smirnov, Bjakin, Frolov, Sapožnikov, Šenděljev, Sorokin, Juškjevič – Chomutov, Bykov, Nikolišin, Jašin Titov, Petrenko, Puškov, Astrachancev, Karpov, Kaminskij, V. Bucajev, Varickij. Trenéři: Michajlov a P. Vorobjov.
2. místo – Švédsko: Söderström, Aslin, Sundlöv – Popovic, Stillman, Akerström, Blomsten, S. Larsson, Peter Andersson, Kennholt – Forsberg, Markus Näslund, Rundqvist, Bergqvist, Dahlén, S. Nilsson, Juhlin, J. Larsson, Ch. Berglund, Renberg, M. Andersson, Nylander, Ahlund. Trenéři: Lundmark a Marts.
3. místo – Česko: Bříza, Turek, Orct – D. Kadlec (3 góly), Holaň (1), Ščerban, Stavjaňa, Gudas (1), Hořava, Flašar – Janecký (1), J. Kučera, Doležal (5), Rosol (4), Hosták (4), Kašťák (2), Čaloun, Hrbek (4), Žemlička (1), Ťoupal (2), Beránek (3), Kapusta (2), Horák. Trenéři: Hlinka a Neveselý.
Nejlepší hráči turnaje:
Brankář: Petr Bříza (Česko). Obránce: Dmitrij Juškjevič (Rusko). Útočník: Eric Lindros (Kanada).
All stars turnaje:
Petr Bříza (Česko) – Dave Manson (Kanada), Ilja Bjakin (Rusko) – Mikael Renberg (Švédsko), Eric Lindros (Kanada), Ulf Dahlén (Švédsko).
Kanadské bodování:
1. Eric Lindros (Kanada) 17 bodů (11 gólů + 6 nahrávek), 2. Andrej Chomutov (Rusko) 12 (5+7), 3. Shayne Corson a Dave Manson (oba Kanada) 10 (3+7), 5. Petr Rosol (Česko) a Valerij Karpov (Rusko) oba 9 (4+5).
Share on Facebook
