Až do roku 1953 byla brněnská hokejová srdce rozdvojená. Jedněm bilo Spartak Královo Pole, druhým pro Zbrojovku ze Židenic. Až na rozkaz příslušných míst vznikla Rudá hvězda. V první sezoně skončila druhá za Spartou, ve druhé už domácí soutěž ovládla. Triumfovala jedenáctkrát, jen jednou přerušilo vítěznou sérii Kladno. Brno se stalo zásobárnou reprezentace, na nejslavnější období navázalo až po příchodu majitele a odchovance Libora Zábranského, kdy hráčská garnitura vedená Leošem Čermákem a Martinem Eratem přidala dvanáctý a rekordní třináctý titul.
Jak jsme vybírali „Sestavu snů“?
Schválně, jak by vypadala sestava vašeho oblíbeného klubu, kdybyste nemuseli řešit čas? Z každého klubu, který odehrál v extralize aspoň šest sezon, jsme vybrali ideální sestavu napříč jeho historií od roku 1946. Kritéria jsou následující: do sestavy může patřit i slavný odchovanec, který v klubu za áčko nikdy extraligu nehrál, ale hned odešel jako junior do zámoří. Jinak platí, že člen „Sestavy snů“ musel odehrát aspoň jednu celou sezonu a zanechat v týmu nějakou výraznou stopu. Tudíž se v sestavě nesmí objevit hvězdný hráč, který dorazil třeba jen během výluky v NHL na pár zápasů. Při výběru jsme upřednostňovali hráče, kteří se něčím blýskli v nejvyšší soutěži.
Brankáři
Vladimír Nadrchal, Marek Čiliak
Pardubický odchovanec Nadrchal přišel do někdejší Rudé hvězdy v roce 1957 a na pozici jedničky střídal Jiřího Koloucha. Pomohl Brnu k osmi titulům, zažil i pozvolný ústup. Má pět medailí z olympiád a mistrovství světa. Slovák Čiliak působil už v mládeži Komety a patřil ke strůjcům jejího vzestupu v minulé dekádě. Po extraligovém stříbru a bronzu pomohl v letech 2017 a 2018 dvakrát na vrchol. V obou mistrovských sezonách ho vyhlásili nejlepším gólmanem extraligy.
První obrana
Rudolf Potsch, Ladislav Olejník
Rychlý, důrazný, s výbornou střelou k tyči, soupeře sundával ramenem. To byl Rudolf Potsch, majitel devíti titulů, účastník dvou olympiád a sedmi MS, v závěru kariéry kapitán brněnského týmu. Trenérem se stal i pracant Olejník, jeden ze šesti hráčů, kteří se v nejslavnějším období podíleli na všech jedenácti titulech RH Brno. Když se vystěhoval za manželkou do západního Německa, žádný už nezískal, takže mu říkali Mister Zwei. Pan Dvojka. Vedl i tamní reprezentaci.
Druhá obrana
František Mašlaň, Jaromír Meixner
Jedenáctinásobný šampion Mašlaň, zvaný Mauglí, byl skvělý pes obranář. Do reprezentace nakoukl v olympijské sezoně 1959/60, na zimní hry do Squaw Valley letěl jako pátý obránce. S Meixnerem hráli v jedné dvojici. Vytáhlý kolega vynikal dobrou rozehrávkou a měl toulavé boty. O sedm let starší Mašlaň ho však bez reptání jistil. Pozdější sportovní novinář Meixner startoval dvakrát na MS, v ročníku 1965/66 byl s 28 body v 34 zápasech nejproduktivnějším bekem ligy.
Třetí obrana
Oldřich Machač, Ondřej Němec
Mistr bodyčeků Machač přišel z Prostějova přes Košice a už nezachytil zlatou éru klubu, který se mezitím přejmenoval na ZKL Brno. Ale vyhrál s ním Pohár mistrů, z olympiád a šampionátů přivezl třináct medailí, stal se třikrát mistrem světa. Třebíčský rodák Němec získal zlato na MS 2010, rok předtím vyhrál extraligu s Karlovými Vary. Po návratu z KHL se stal pilířem brněnské obrany. Pomohl Kometě k posledním dvěma titulům v letech 2017 a 2018.
První útok
Vlastimil Bubník, Václav Pantůček, Bronislav Danda
Bubník s Dandou byli taky u všech jedenácti brněnských triumfů v 50. a 60. letech, Pantůček jich stihl sedm. Bubník byl bohem políbený obojživelník, reprezentoval i ve fotbale. Skvělý technik, střílel góly, ale taky uměl bránit. Získal stříbro a bronz na ZOH a dvě třetí místa na MS, v roce 1961 ho vyhlásili nejlepším útočníkem. Pantůček stával s holí na ledě u branky a taky uměl zakončit. Danda platil za vynikajícího nahrávače, v nohách měl trysky. Tři kroky a byl fuč.
Druhý útok
Josef Černý, František Vaněk, Martin Erat
Černý se do Brna dostal z Rožmitálu přes Plzeň. Za 20 sezon získal sedm titulů, jako první v lize nastřílel 400 branek. Chovatel poštovních holubů objížděl čtrnáct let s reprezentací velké turnaje, získal jedenáct medailí. „Profesor“ Vaněk byl geniálním mozkem útoku, který řídil hru. Další z jedenáctinásobných ligových šampionů, šestý z nich, Rudolf Scheuer, se do nabité sestavy snů už nevešel. Martin Erat hrál extraligu ve Zlíně, po návratu z ciziny výrazně přispěl k zisku dvou titulů Komety.
Třetí útok
Jaroslav Jiřík, Zdeněk Kepák, František Ševčík
„Brambor“ Jiřík byl na šesti MS, třech olympiádách, v nejvyšší soutěži slavil šest titulů, ten první ještě s Kladnem. Když se u brány opřel o hokejku a postavil na trojnožku, nikdo ho odtud nevystrnadil. Byl prvním českým hráčem v NHL, Kometu i trénoval, stejně jako pětinásobný mistr Kepák, který tenhle útok dirigoval. Chytrý, pracovitý hráč, který se i popral. Ševčík získal taky pět titulů. Byl to zarputilec, co jezdil nahoru dolů a uměl střílet. Mimo led byl vášnivý myslivec.
Čtvrtý útok
Leoš Čermák, Richard Farda, Libor Havlíček
Než jako kapitán dovedl Kometu dvakrát na extraligový trůn, skončil Leoš Čermák s jinými týmy třikrát druhý a dvakrát třetí. Někdejší střelec byl ke konci kariéry hráčem, který se soupeři zavrtal pod kůži. Nepostradatelný lídr a tmel týmu šampionů. Farda zažil po vojně v Jihlavě poslední zlatou sklizeň Brna v roce 1966. Jezdil na šampionáty, má titul mistra světa z Prahy 1972, dva roky poté emigroval. Nahrávač a technik Havlíček strávil v Brně deset sezon, na MS 1979 získal stříbro.
Související články
Související články
