Bílý dům: brněnské dominantě hrozí scénář Transgas
Gaby KhazalováBrno opět zvažuje prodej jednoho z mála příkladů poválečné architektury v centru města. Podle informací DR má zájem o koupi developerská firma, která v minulosti směňovala s městem pozemky za podezřelých okolností.
Rada městské části Brno-střed bude v brzké době projednávat prodej pozemku na Žerotínově náměstí, který doprovázejí oprávněné obavy z demolice objektu Bílý dům. Ten je přitom jedním z mála příkladů poválečné modernistické architektury v centru města. Nachází se v něm poliklinika a kinosál Břetislava Bakaly s přidruženou kavárnou.
O lukrativní prostor se podle informací Deníku Referendum ucházejí prozatím dva zájemci: developerská společnost CD XXI a společnost Zepiko vlastnící štěrkovny a pískovny. Obě již podaly žádost o odkup na Majetkový odbor magistrátu města Brna, který se následně obrátil právě na městskou část s žádostí k vyjádření o záměru prodeje.
Rada Brna-střed měla plánovaný odkup projednávat již v pondělí, ale prozatím věc odložila a předala k projednání stavební komisi. Podle mluvčí Kateřiny Dobešové si chce Rada „před projednáním zajistit více informací o záměru prodeje, tedy především to, jak bude s objektem naloženo a jaké bude jeho další využití“. Na otázku, jaký je postoj koalice k prodeji obecně, starosta Vojtěch Mencl (ODS) odpověděl, že vedení v tuto chvíli nemá dostatek informací, aby mohlo zodpovědně rozhodnout.
Poslední slovo ovšem bude mít brněnské zastupitelstvo. Deník Referendum proto oslovil jednotlivé náměstky magistrátu, tedy zástupce brněnské vládnoucí koalice. Jiří Oliva (ČSSD) nemá k prodeji výhrady, pokud proběhne za výhodných podmínek pro město. Prodej se dle jeho slov plánoval už dlouho. S tím se ztotožňuje také Petr Hladík (KDU-ČSL): „Bílý dům je špatně použitelný, protože potřebuje velké náklady na rekonstrukci. Město Brno tedy dlouhodobě předpokládá, že ho poskytne k prodeji.“
Z řad Pirátů se v minulém týdnu k otázce Bílého domu vyjádřil na facebooku uvolněný zastupitel Ondřej Kotas slovy „ten barák za to nestojí“. Podle náměstka Tomáše Koláčného se ovšem věc na zastupitelském klubu Pirátů zatím nediskutovala, a proto se prý může vyjádřit pouze za sebe a svého kolegu Róberta Čumu.
„Uvědomuji si hodnotu domu pro občany, ovšem nezbytné opravy by se dle odhadů mohly vyšplhat do stovek milionů korun a město se nachází v situaci, kdy kvůli nastupující ekonomické krizi musí řadu plánovaných záměrů škrtat. Diskuse o způsobu řešení nevyhovujícího stavu Bílého domu na úrovni vedení města není uzavřena, ale prodej je jednou ze zvažovaných variant. V současnosti čekáme na vyjádření městské části Brno-střed, která je nutným podkladem pro rozhodování orgánů města,“ uvedl pro Deník Referendum.
Zástupci ODS a hnutí ANO na dotaz dosud neodpověděli, z předchozích vyjádření lze ovšem usuzovat, že z řad brněnských zastupitelů neměl dosud nikdo zájem objekt ponechat ve vlastnictví města a opravit jej.
O záměru zbavit se budovy se psalo již v roce 2015 v souvislosti s rekonstrukcí polikliniky na Zahradníkově ulici. Tehdejší náměstek pro zdravotnictví Matěj Hollan (Žít Brno) plánoval ordinace z Bílého domu přesunout právě na Zahradníkovu. Bílý dům podle jeho tehdejších slov město neplánuje dále využívat, a proto jej chce prodat a prostředky využít právě na rekonstrukci Zahradníkové.
To nyní potvrzuje také Petr Hladík: „Takto jsou uzavřeny smlouvy se všemi lékaři. Aktuálně vypisujeme soutěž na rekonstrukci polikliniky Zahradníkova a s přesunem se počítá.“
Ještě před dvěma lety se jako o možném novém vlastníku stále hovořilo o Masarykově univerzitě, ta však nakonec nabídku odmítla. Zástupci města o prodeji dlouhodobě hovořili s odkazem na „dezolátní stav budovy“. To je ovšem podle architekta Jaroslava Sedláka zavádějící: „Od revoluce se do objektu neinvestovalo, takže samozřejmě není v ideálním stavu, ale rozhodně se nerozpadá. Považuji to za účelové: vypadá to, že město zvolilo strategii necháme opadat omítku a poté budeme argumentovat dezolátním stavem.“
Proč má Bílý dům architektonickou hodnotu
Bílý dům byl dostavěn v roce 1976 jako administrativní budova Městského výboru KSČ. Kvůli jeho stavbě město zbouralo budovu českého divadla, po němž zůstala pouze pamětní deska. „Řada architektů i občanů budovu nemá v oblibě právě kvůli jeho minulé funkci,“ vysvětluje historička architektury Šárka Svobodová. To je ovšem podle ní chyba, neboť objekt je z dnešního pohledu jedinečnou stavbou.
Fakt, že si stavbu objednala přímo strana, podle ní navíc určil, že se nešetřilo na materiálech ani provedení. „Měla to být výkladní skříň, a proto z architektonického hlediska reprezentuje to nejlepší z dané doby,“ dodává.
„V Brně nemáme jiný příklad sochařsky pojaté architektury a současně je Bílý dům kromě hotelů International a Continental jedním z mála příkladů poválečné architektury v centru vůbec,“ upozorňuje s tím, že město by jeho zbouráním přišlo o pestrost staveb na svém území, ale také by vymazalo historickou stopu a narušilo paměť Brna.
Bílý dům postavil přední český architekt Miroslav Spurný, žák funkcionalistických architektů. Inspiroval se modernistickými ikonami, Le Corbusierem a Oscarem Niemeyerem. Spurný se zaměřoval na stavby zdravotnických zařízení, projektoval kupříkladu bohunickou nemocnici, a shodou okolností se i bývalé sídlo KSČ po revoluci začalo užívat jako poliklinika.
„Pro poválečnou architekturu je typická spolupráce architektů s umělci, a proto je v objektu řada uměleckých děl. Některé jsou samozřejmě přenositelné jinam, ale řada z nich je vytvořena na míru prostoru, a ta by byla nenávratně ztracena,“ doplňuje Svobodová.
Petice požadovala prohlášení budovy za kulturní památku, tu jí však ministerstvo kultury neudělilo, stejně jako v případě zdemolovaného pražského Transgasu a dalších brutalistických staveb. Ochranu se naopak po letech podařilo v minulém roce získat pro pražský obchodní dům Kotva. Odborníci obecně pokládají míru ochrany poválečných staveb za nízkou, status památky se navíc začne řešit často až ve chvíli, kdy objektům hrozí demolice.
Dopis městu v reakci na nynější plánovaný prodej zaslala také česká odnož mezinárodního sdružení Docomomo, které se věnuje dokumentaci a zachování modernistických budov. „Jako odborníci na architekturu druhé poloviny 20. století jsme přesvědčeni, že Bílý dům by měl zůstat zachován a měl by projít citlivou rekonstrukcí, která zohlední jeho architektonické, inženýrské a umělecké kvality,“ stojí v dopise.
Hodnotu budovy paradoxně oceňuje také samo město: před deseti lety vypracovalo ve spolupráci s Vídní metodiku, která má být pro obě města nástrojem pro katalogizaci a hodnocení architektury z let 1945—1979. Manuál vznikl díky evropským dotacím a vyšel na takřka třináct milionů korun. V propagačním videu projektu je zmíněn právě i Bílý dům.
Spoluautorka metodiky Petra Hlaváčková shrnuje její závěry následovně: „Jedná se o nesporně hodnotnou stavbu. Z hodnocených architektonických kritérií vyniká kompozice hlavního průčelí, práce s hmotou společenského sálu nebo střešních teras, a také materiálovost budovy a její urbanistické umístění a vytváření efektu agory. Z hlediska společenského je to dnes důležité živé místo naplněné různorodými funkcemi a veřejně vytížené. Pro Brňany jde o referenční bod ve městě, který každý zná a který má také význam jako důležité svědectví minulé doby.“
Podle Svobodové kvůli minulosti možná sami nedoceňujeme hodnotu Bílého domu, ze zahraničního pohledu je přitom nesmírná: „Nedávno jsem po Brně provázela skupinu švýcarských architektů a druhá věc, která je zajímala po vile Tugendhat, byl právě Bílý dům. Za dvacet let budeme všichni plakat, že jsme stavby ze 70. a 80. let zavrhli.“
Pomineme-li architektonickou a uměleckou hodnotu objektu, za pozornost stojí také jeho veřejná funkce. Kromě zmíněné polikliniky je v objektu kinosál a další prostory, které pravidelně slouží výstavám, festivalům či přednáškám. Před budovou je také veřejný prostor, který pojme poměrně hodně lidí. Objekt proto skýtá díky vlastnictví města potenciál pro kulturní vyžití, navíc je v těsné blízkosti Fakulty sociálních studií. Kromě nedalekého kina Scala, jehož funkce byla obnovena díky Masarykově univerzitě, podobný objekt v centru města není.
„Město by namísto prodeje mělo uvažovat nad tím, jak z prostoru před Bílým domem vytvořit skutečné náměstí,“ podotýká architekt Sedlák. Bílý dům sídlí na adrese Žerotínovo náměstí, ve skutečnosti ovšem není na náměstí, ale u silniční křižovatky, která jej bariérově odděluje od prostoru kolem Červeného kostela.
V současném územním plánu je u pozemku vyhrazen požadavek „veřejné vybavenosti“, konkrétně zdravotnických služeb. V návrhu nového územního plánu, plánovaném na rok 2022, ovšem dosud specifikace chybí. V praxi to znamená, že se pod tento pojem mohou schovat kanceláře či obchodní prostory, které alespoň funkčně odpovídají veřejné vybavenosti, tedy zdravotnictví, státní správě či sociálním službám.
Současně je v novém plánu plocha vedena jako „stabilizovaná“, případný nový objekt by tak měl respektovat současný počet podlažní či uliční čáru, tedy rozhraní vymezující zastavitelné území od veřejného prostranství. To by znamenalo, že pokud by nový vlastník objekt zboural, musel by na místě postavit budovu podobného rozložení. Důvody pro bourání by proto byly čistě ekonomické.
Kdo jsou možní zájemci o koupi
Spor o prodej Bílého domu se vede s odkazem na „nevzhlednost“ budovy. Ve skutečnosti je ovšem pro potenciální kupce výhodná lukrativnost pozemku v centru města, podobně jako tomu bylo v případě zbourání pražského Transgasu. Co víme o prozatímních kupcích a lze odhadovat, jak by s místem naložili?
Brněnská developerská firma CD XXI se před pěti lety odtrhla od velké architektonické společnosti A PLUS. Ta v minulosti získala rozsahem mimořádnou veřejnou zakázku ve výši 79 milionů korun na zhotovení projektu stavby bohunického Kampusu. Výběr v roce 2012 šetřil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který nakonec udělil zadavateli, Masarykově univerzitě, pokutu ve výši 300 tisíc za to, že podmínky soutěže vypsala diskriminačně ve prospěch A PLUS.
Jedním z autorů projektu Kampusu byl i Jaromír Černý, nynější majitel CD XXI, developerské firmy, která staví bytové domy v blízkosti Bohunického kampusu. On sám, jak v roce 2018 zjistil server Seznam, výhodně směňoval pozemky s městem.
Před komunálními volbami v roce 2014 daroval společně se svou ženou celkem 900 tisíc hnutí ANO. Na počátku roku 2017 magistrát v čele s ANO s firmou směnil pět lukrativních pozemků a pavlačový dům v centru za pozemek v Bohunicích, který byl dle územního plánu určen na sportovní a rekreační účely.
Opozice tehdy obchod označovala za silně nevýhodný. Město později tvrdilo, že v místě vybuduje atletickou halu, která se měla podle plánu začít stavět už v lednu letošního roku. Stavět se ovšem nezačala — náklady se totiž vyšplhaly na dvojnásobek a město na stavbu prý nemá dostatek financí. CD XXI chce údajně objekt tak jako v minulosti směnit za své další bohunické pozemky.
Podstatně méně informací je známo o druhém kandidátovi, společnosti Zepiko. Ta vlastní zejména pískovny a štěrkovny, na první pohled by se tak investice do realit mohla jevit jako překvapivá. Její jednatel Zdeněk Ohniště má v portfoliu ovšem mimo jiné také společnost Zepiko Estate, která vlastní obchodní a bytový dům na ulici Orlí ulici v centru Brna. Na otázku, jaké jsou jeho záměry s budovou naložit, prozatím neodpověděl.
V obou případech jsou ovšem namístě obavy z toho, že by se nový vlastník rozhodl objekt zbourat. S takovou variantou totiž počítá i samo město, proto požádalo o vyjádření také Kancelář architekta města Brna. Ta s případnou demolicí, navzdory názoru odborníků i městskému manuálu pro hodnocení staveb jako Bílý dům, souhlasí.
